Celý život mlčel, jeho duše křičela z plných plic. Emoce vyjádří nejlépe tělo, říkal Boris Hybner

Být klaunem je tvrdá řehole, která může člověka dovést až na pokraj sebezničení. Málokdo to věděl lépe než Boris Hybner, muž, který žil mezi bouřícím publikem a tichým světem vlastních démonů.

Celý život na jevišti mlčel, přesto jeho duše křičela z plných plic. Boris Hybner byl jedním z nejvýznamnějších představitelů české pantomimické školy, který i tu sebevětší lidskou tragédii dokázal proměnit v očistný smích a své následovníky učil, že i ta nejtíživější životní traumata se dají přetavit v umělecké dílo. Jinými slovy: Pokud umělec skutečně netrpí, nemůže ze sebe vydat to nejlepší.

Horor místo snu

Narodil se před 85 lety, 5. srpna 1941 v jihomoravském Vyškově. Vyrůstal v rodině známého kuchaře a restauratéra, který provozoval hospodu v tamním Besedním domě. Otec měl o budoucnosti svého syna jasno – Boris měl převzít rodinné řemeslo, jenže klučina měl zcela jiné zájmy. Během studií na gymnáziu propadl americkému jazzu, Louisi Armstrongovi a rodícímu se rokenrolu. Dokonce založil vlastní kapelu, hrál na kytaru a tvořil melancholické texty. Zároveň trénoval fyzičku a rozvíjel pohybové nadání v různých sportech, zejména v atletice a ragby.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz