Menší role ještě zvládnu. Arnošt Goldflam o přísném „tatovi“, Brnu i úzkostech

Nezaměnitelný zevnějšek, hlas i humor. Arnošt Goldflam se prosadil v několika uměleckých oborech včetně herectví. Možná právě díky bohaté fantazii se nestal ani lékařem, ani inženýrem, jak si přál otec, a začal psát. Kromě divadelních her a pohádek pro děti se ohlasu dočkaly i vzpomínky na rodiče.

Je pravda, že ve starším věku častěji vzpomínáme na dětství?
Asi ano, protože tahle úvodní životní etapa nás významně formuje. A ke stáru se vzpomínky nějak víc vracejí. Moje dětství paradoxně poznamenala válka, i když jsem ji nezažil. Doma se o ní hodně mluvilo, protože ji intenzivně prožívali oba rodiče. Vzpomínám, že jsem si jako dítě na válku hrál. Vymýšlel jsem různé způsoby, jak ji přežít, třeba jak utéct z koncentráku. Bylo v tom kus dobrodružství, ale vlastně mě minulost rodičů dost poznamenala.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz