Krejčíková ve 14 slýchala sexistické narážky kolegů. Bylo to normální, říká

Herečka Aneta Krejčíková (35) promluvila v podcastu Čestmíra Strakatého o svých začátcích v seriálu Ulice, kdy na ni měli starší kolegové sexistické narážky. Vadilo jí to, ale neozvala se, protože to tehdy bylo normální. Až po letech jí napadlo, že to možná nebylo v pořádku. Zároveň ale varuje před extrémy.

Už na castingu do Ulice označili tehdy čtrnáctiletou Krejčíkovou za sexbombu. „Na jednu stranu mi to vadilo, protože jsem věděla, že nejde o nějaké mé herecké kvality. Ženy to mají v tomhle těžší, aby se prosadily a dokázaly, že v sobě mají něco víc, než že na nich vypadá dobře nějaký kus oblečení,“ říká Krejčíková.

Nenapadlo mě, že jeden nahý záběr způsobí peklo, říká Aneta Krejčíková

„Nikdy mi nikdo fyzicky neublížil, ale vím, že mi to nebylo tenkrát příjemné. Jak se čtrnáctileté dítě má poprat s tím, že její padesátiletý kolega má sexistické řeči, které nejsou příjemné, ale směje se tomu tamten a tamten,“ popisuje Krejčíková s tím, že kdyby to přesáhlo určité hranice, věří, že by se dokázala ozvat.

„Ale takhle to bylo normální. Záleží, v jaké skupince jste. Někomu je to příjemné méně, někdo to neřeší vůbec. Já si myslím, že žádný extrém není dobrý. Jsou prostě lidi, kteří jsou takoví a těch způsobů, jak toho člověka upozornit, že to není úplně vhodné, je taky víc. Můžete to říct vlastně hezky i po jeho způsobu,“ říká Krejčíková, která nesouhlasí s tím, když se situace vyhrotí ani jedním směrem.

57 fotografií

„Ze spousty těchto mužů se stali mí přátelé. Rétorika té společnosti taková byla, vy si na to nějak zvyknete. Mně to došlo až po letech, kdy se z toho stalo téma. Pro generace těch přicházejících mladších hereček už je důležité si svůj prostor hlídat a být v bezpečí. Ale žádný extrém není vhodný,“ říká herečka.

„Jistá konfrontace s nekomfortem je dobrá, protože vás to zocelí. Nesmí to samozřejmě překročit hranice. Ale vytvořit si kolem sebe bublinu a nepřicházet do kontaktu s něčím, co je mi nepříjemné, není pro růst obecně dobré,“ míní Krejčíková.

KOMEDIE OMYLŮ, Vojtěch Vondráček, Aneta Krejčíková

Ji samotnou takové nepříjemné situace posílily. „Díky tomu mě dnes máloco rozhodí, máloco urazí. Když zkoušíte v divadle a měl byste si brát osobně všechny ty připomínky, tak bych byla úplně zhroucený člověk, který se už nevyjde ven nikdy nikomu ukázat. Je dobré si udržet nadhled,“ říká herečka.

„Už jsem si dovolila dokázat všem ostatním, že nejsem jen kus masa, že tu práci fakt miluju, dělám ji srdcem a asi tomu i trochu rozumím. Svým přístupem už jsem jinde. Tohle mě nesundá, když mě někdo takhle chce vidět,“ dodává.

Ze seriálu Ulice před pár lety odešla, protože nechtěla zpohodlnět.

Jan Holík, Marek Vašut a Aneta Krejčíková v seriálu Ulice

„Pro herce je důležité, aby dělali různé věci. Je nebezpečné mít zkušenost jen z tohoto formátu. Uchlácholí vás to v tom, že stačí jen přijít na plac, odříkat text co nejpřirozeněji a to je vše. Ale to řemeslo skýtá hodně hlubších a větších věcí. Je skvělé mít jistou práci, kontrakt na tři roky v nekonečném seriálu, ale někdy se stane i starším hercům, že zpohodlní a to je důvod, proč jsem to zastavila a řekla si, že fakt je potřeba jít dál,“ vysvětlila herečka, která účinkuje v Divadle na Vinohradech, Na Fidlovačce, Letních shakespearovských slavnostech, dostává role v dabingu i různých filmech a seriálech.