Aňa Geislerová se nevídaně obnažila: alkohol, StB, nedostatek lásky

Znovu se potvrzuje, že není nad šťastné dětství. Japanologa Petra Geislera to jeho poznamenalo. Maminka herečka ho přivazovala za nohu ke stolu, když šla večer do divadla, protože ji nechtěl nechat odejít. Hledal lásku a později vzrušení. Měl všechno, ale dohnala ho nuda.

I o tom vypráví dokument Dvě deci tuše, který o svém otci japanologovi, překladateli a novináři natočila Ester Geislerová za přispění celé své rodiny, přičemž starší sestra Aňa a Ondřej Trojan se stali jeho producenty.

Celovečerním snímkem, v němž dojde i na bolestný rozchod Geislera s manželkou Věrou stejně jako na jeho spolupráci s StB, tak odhaluje Aňa o sobě víc, než stihla říct za celý svůj život ve všech svých rozhovorech. Přitom je založením introvert, soukromí si střeží.

Anna Geislerová

O to větší šok teď snímek přináší. V podstatě je výpovědí o jejím dětství. Ale může být zajímavým i pro ty, kteří nelační po bulvárních senzacích. Má až terapeutické účinky a je inspirativní. Přinejmenším v tom, jak se s odchodem hlavy rodiny dokázala vypořádat Věra Geislerová, v té době už matka tří dětí - Lely, Ani a Ester. Nezahořkla a to zcela vědomě, aby nepřipravila děti o tátu. Ten však pod vlivem alkoholu destruoval nejen svůj život, ale i vztahy se svými nejbližšími. Už jenom tím, že „tam“ pro ně nebyl, když ho potřebovali.

Zatímco Aňa otci alkoholismus nerozmlouvala, protože věděla, že ho od něj neodvrátí a raději si poslední chvíle s ním užívala, Ester se nebyla schopná smířit s kratičkým oznámením v tisku, že odešel na věčnost japanolog Petr Geisler, alkoholik. Měla potřebu poznat ho víc a odkrýt veřejnosti, že to byl člověk s velkým osobním kouzlem, mimo jiné výtvarně nadaný, což se projevovalo v jeho svérázných kaligrafiích.

Petr Geisler, Věra Geislerová a jejich dcery Lela, Ester a Anna

„Táta byl kaligrafický pankáč, protože používal nejen tuš a papír, ale i netradiční materiály jako třeba tekutý email, savo, stříbřenku na roury, různé spraye, faxový papír nebo obyčejný kartón,“ vypráví Ester.

Kaligrafie - japonské tušové malby, tvořily jádro i nedávné výstavy Gai-su-ra v pražském DOXu, která Geislera obšírněji představovala. „Měly by být vnímány jako abstraktní obrazy, byť nesou i textovou informaci. Ale těm občas nerozumějí ani sami Japonci,“ tvrdí japanolog Petr Holý, který pomáhal sestrám s výstavou po odborné stránce a na Petra Geislera má osobní vzpomínku, neboť byl jeho studentem na vysoké škole.

„Pro mě a mé kolegy byl velkým učitelem. Poznal jsem ho jako nonšalantního bonvivána, který si užíval života doslova plnými doušky (zemřel v padesáti devíti letech na cirhózu jater, pozn. red.). A my jsme ho často následovali, protože na hodinách japanologie nám vždycky rozléval svoje oblíbené víno. Takže pro mě to byl v té těsně porevoluční době svým způsobem vstup do dospělosti,“ říká Holý.

Ester, Anna a Lela Geislerovy

Slavnostní premiéry dokumentu v pražském kině Aero se zúčastnila širší rodina, včetně dětí Petra Geislera. Nejmladší potomek – Felix, který vzešel z jeho druhého vztahu - s Bublinou, ale chyběl. Byl mimo Prahu.

První rodinu japanolog rozbil, protože se nudil, toužil po vzrušení a následně ho také zažil. Vztah s následující partnerkou, která byla jeho sekretářkou, připomínal jízdu na horské dráze. Soudržnost Geislerových je ale nevídaná. Ten, kdo se jednou stane členem jejich klanu, zůstává jím už napořád. To se týká i bývalých partnerů.

„Uměl všechno, pro co se rozhodl, od jazyků přes hru na hudební nástroje, řezbářství až po umění kaligrafie, a přesto asi v ničem netoužil prorazit. Byl krásný a měl kolem sebe spoustu dětí i lásky, ale ani to ho nezastavilo před sebedestrukcí,“ vzpomíná na otce Aňa.