Často mě obsazují jako Romku, ale lepší se to, říká Zea

Profimedia.cz

Stačilo dvacet minut a Alžbeta Ferencová měla dlouhé vlasy. „Nechala jsem si je nastavit,“ přiznala na party Don Papa v Karlových Varech. Na pódiu během večera vystoupil její přítel Paulie Garand (Pavel Harant) zatímco Alžbeta, která v hudebním světě používá umělecké jméno Zea, ho „jistila“ pod ním.

„Kdysi to bylo mnohem horší, protože jsem sledovala, jestli je všechno tak, jak potřebuje. Byla jsem nervózní za něj. Časem se to trošku zlepšilo, ale pořád kontroluji třeba zvuk, protože vím, jak chce, aby jeho koncert zněl. Takže postávám poblíž, zprvu vše sleduji a teprve potom si vystoupení užívám,“ vypráví.

Kapelu mají společnou a občas si navzájem zpívají na koncertech jako hosté. „A kdyby bylo něco špatně, tak to jdu řešit,“ dodává zpěvačka, která se v hereckém světě zapsala hlavní rolí v Hřebejkově seriálu Iveta.

K džungli, kterou se snažili pořadatelé akce After Dark in Sugarlandia navodit, má neutrální vztah. „Byla jsem na Bali a na Srí Lance, ale moc mě tyhle destinace nelákají. Samozřejmě mám ráda moře, ale miluji jiná místa. Třeba Lisabon, New York a taky Berlín, ale ten mi už trošku zdomácněl, tím, jak je blízko. Ráda mám i pláž, ale spíš, když je chladnější počasí, kolem dvaceti stupňů a můžu na ní sedět v mikině, dát si pivko, nebo drink, procházet se… Určitě se neopékám na slunci. Když teď bylo v Praze čtyřicet stupňů, zůstávala jsem zavřená doma. Naštěstí mám klimatizaci,“ svěřila se. Většinou jezdí s přítelem na dovolenou mimo hlavní sezonu.

Zpěvačka Zea s partnerem, raperem Pauliem Garandem

Ve své nejmilejší destinaci Portugalsku si zamilovala jídlo a povahu lidí. „Říkám, že Portugalci jsou něco mezi hlasitými Italy a Španěly. Mají trošku jejich divokosti, ale pro mě má Portugalsko i jakousi poezii, vnímám to hlavně přes fado music. Portugalci jsou umírněnější, víc na vlně jakéhosi klidu,“ vypráví. „Obzvlášť miluji jedno surfařské město nedaleko Lisabonu. Sama ale nesurfuji. Zkoušela jsem to kdysi na Tenerife a nešlo to, mám na to strašně slabé ruce.“

K výčtu měst, na která nikdy nezapomene, patří Paříž, kde zamlada chvíli žila a pak se do ní dlouho vracela. „Dostala jsem se tam díky tanci, kterému se věnuji. Točila jsem tam i nějaké reklamy. Práci jsem nezískala ani tak přes agentury jako spíš prostřednictvím lidí z oboru, které jsem tam poznala – fotografy, tanečníky. Bylo to krásné období mého života. I tu klubovou hudební scénu jsem tam zažila. Paříž je skvělá v tom, že tam každý den potkáte nějakou hvězdu, sjíždějí se tam z celého světa. Pro holku, které je dvaadvacet, to bylo zajímavé,“ vzpomíná.

Slovenská zpěvačka, herečka a tanečnice Zea

Nedávno vydala album Where Do We Go When the Silence Comes? a s ohlasy je spokojená. „Není to nějaký velký boom, ale jsou příjemné. Taky jsem nenatočila mainstreamovou věc, takže si bude hledat cestu k posluchačům pomaleji. Ale to nevadí. Nejsem člověk, který by za šest měsíců chtěl točit další desku. Takže lidi mají dva roky na to, aby ji objevili,“ vypráví.

Připravuje se nejen na koncerty ale i před kameru. Jsou před ní tři výzvy. „Na Slovensku budu točit alternativnější film Saigon se skvělým obsazením. Hlavní postavu hraje Milan Mikulčík a já jsem ve filmu jeho partnerkou. Na to se moc těším, protože ho považuji za jednoho z nejtalentovanějších herců,“ vypráví Zea.

„Pak mě čeká projekt s Rozálií Kohoutovou, který je o dvou kamarádech. Jeden je Rom a já hraji jeho sestru. A ten třetí projekt je opět český, s pracovním názvem Ztracená Afrodita. Ale bude se točit v zahraničí a bude to něco mezi Indiana Jones a Larou Croft. Dojde v něm na hledání archeologických pokladů a já si zahraji sestru hlavní hrdinky,“ vypočítává.

Alžbeta Ferencová v seriálu Iveta (2021)

I když herci obecně castingy absolvují neradi, Zea k nim přistupuje úplně jinak. „Mně nevadí. Naopak, jsem za ně ráda. Sama se na nich testuji. Moc dobře vím, které role mi sednou, ale je super zúčastnit se i konkurzu na takovou, ve které si vás málokdo umí představit. Tím se otevírají dveře různorodosti. Bohužel v Česku i na Slovensku se vybírají do podobných typu rolí stále stejní lidé a pak je tu málo šancí pro jiné,“ říká. „Kdyby třeba vyhlásili casting na roli řeholní sestry, určitě bych na ni šla, i když by možná někomu přišlo nemyslitelné, že bych ji mohla hrát.“

Převážně se setkává s tím, že jí nabízejí role Romek. „Ale třeba pan Rudolf Biermann, když točil film Pod parou, to neřešil, za což jsem mu vděčná. Prostě mě obsadili jako mladou ženu, učitelku. Takže se to lepší, ale jde to velmi pomalu,“ říká. „A naopak, když se točí film s romskou tematikou, tak si myslím, že by v něm Romové hrát měli.“