Múka nebo móka. Mapy zachycují mizející nářečí. Do výzkumu se může zapojit každý

Nedávno zpovídali pamětníky v Halenkově a Velkých Karlovicích a teď je čeká Ublo, Újezd nebo Pozlovice. Výzkumníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR pokračují v mapování nářečí i ve Zlínském kraji. V dlouholetém výzkumu se po půl století vracejí po celé republice na místa, kde jejich předchůdci pořizovali zvukový záznam s nejstarší generací obyvatel, aby zachytili jednotlivá nářeční specifika.

Výsledky původního výzkumu jsou teď k vidění na výstavě v Muzeu map ve Zlíně nazvané Kriticky ohrožené jevy našich nářečí, která potrvá až do září 2027. Unikátní projekt spojuje jazykovědu a kartografii a vznikl ve spolupráci Ústavu pro jazyk český a Univerzity Palackého v Olomouci.

Čím víc jdeme na východ, tím je nářečí zachovalejší, vysvětluje jazykovědkyně

„I dnes oslovujeme věkově starší ročníky, nejlépe rodáky z dané obce. A pokud je to možné, vracíme se právě do míst, kde se uskutečnil předchozí výzkum, abychom měli přesnější srovnání. Například ve Valašské Bystřici se to podařilo,“ vysvětlil dialektolog Filip Kubeček z Ústavu pro jazyk český.

„Už se nám i několikrát stalo, že si respondent vzpomněl, že se například jeho děda účastnil výzkumu před 60 lety. V jednom případě nám dokonce prozradil, že tehdy jako malý u babičky seděl. Byla z nahrávání nervózní a nemohla si na výrazy vzpomenout, tak jí radil,“ přiblížil Kubeček.

Nářečí představují i živou paměť krajiny

Sám za lidmi do obcí jezdí. Stráví s nimi obvykle celý den, s jedním člověkem hodinu až dvě. „Jednak s nimi mluvíme o tom, jak se u nich dříve žilo, jaké se udržovaly zvyky, jak se doma stravovali, jak bydleli. Pak přicházejí na řadu dotazníky s pojmenováváním různých předmětů, kterých je přes šest stovek,“ doplnil jazykový odborník.

Před 50 lety se výzkum dělal ve 420 vesnicích, 57 městech, trval sedm let, provádělo ho zhruba 30 dialektologů a zúčastnilo se ho 5 500 respondentů. Výzkumníci už objeli téměř celou republiku. Až v letošním roce skončí, čeká je detailní a složitá práce se zpracováním dat a analýzou.

„Chceme ukázat posun a zjistit, kde se které výrazy ještě používají a kde už ne. Nářečí nejsou pouhým pozůstatkem minulosti. Představují živou paměť krajiny, místní identity a každodenní zkušenosti generací. Výstava odhaluje bohatství českých, moravských a slezských dialektů a současně upozorňuje na jejich rychlou proměnu a pozvolný ústup z běžné komunikace,“ poukázala Martina Ireinová z Dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český.

Ve Zlínském kraji se nářeční oblasti částečně propojují s etnografickými. Je zde východomoravská oblast, kam spadá Slovácko, severní valašská podskupina i středomoravská skupina s Kroměřížskem.

Na Slovácku mapují nářečí obalovaného L, uchovají ho pro příští generace

„Zlín ale leží na pomezí a náleží do všech tří skupin. Když se sem začali lidé ve větším počtu sjíždět v počátku minulého století, tak přicházeli z okolí. A když spolu začali komunikovat, tak se také začali zbavovat svých výlučných nářečních rysů,“ vysvětlila Ireinová.

Zatímco na Slovácku se v nářečí používá „múka“, na Hané je to „móka“. Pro valašskou podskupinu je zase charakteristické, že se ve výslovnosti rozlišuje dvojí „L“ – střední a tvrdé.

„Je rozdíl, když říkají ‚byla zima‘ a ‚byli muži‘. Někteří mají také pocit, že v této oblasti se mluví více spisovně. Ale to je tím, že se v běžné komunikaci nepoužívají speciální nářeční výrazy, ale říkají ‚mléko, dobré, kyselé, on je pěkný‘. To jsou tvary, které jsou charakteristické pro východomoravská nářečí a zároveň jsou shodné se spisovnou češtinou. Proto je pocit, že se tady mluví více spisovně,“ upřesnila dialektoložka.

11 fotografií

Do výzkumu se zapojilo devět tisíc lidí

Vedle terénního výzkumu má ústav k dispozici také online dotazníky, ze kterých už dva roky shromažďuje další údaje. Jeho výsledky budou známé dříve a v příštím roce na jaře by se měly objevit na výstavě ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.

Zúčastnit se ho může kdokoli a postupně v jednotlivých sekcích odpovídat na to, jak pojmenovává různé předměty nebo potraviny, například mouku, vařečku, cihlu, čistý list tvrdého papíru, domácí obuv, sklenici, vánoční ozdobu, okurku, pouzdro, kolíček na prádlo, fix nebo třeba solničku. Výrazů je okolo 500. Zájemce je může vyplňovat ve chvíli volna, když čeká u lékaře nebo třeba jede v autobuse. Dosud se zapojilo přes devět tisíc lidí a odpovědí je více než 1,1 milionu.

Na výstavě je i mapa stará 500 let, Zlin byl nepatrnější než Malenowitz

„V tomto projektu zajišťujeme IT podporu při sběru i vyhodnocování, udržujeme databáze, pomáháme s tablety v terénu i s tím, aby se zvuk nahrával na mobil a snadno se to přepisovalo. Mapy jsme vytvořili tak, že v ústavu přepsali papírové záznamy do excelových tabulek a my jsme tato data od nich převzali. Pak jsme k tomu dali kartografické vyjadřovací metody, podklad a design,“ přiblížil Vít Voženílek z katedry geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci.

„Návštěvníci budou moci na mapách porovnávat územní rozšíření slov, slovních tvarů a dalších nářečních jevů a sledovat, jak výrazně se řeč mění mezi jednotlivými oblastmi,“ dodal.