Ve Zlíně zbyl poslední hudební klub. Zelenáčova šopa funguje už třicet let
Hudební život ve Zlíně by nebyl tím, čím je, kdyby na zdejší mapě chyběla na první pohled nenápadná dřevěná hospoda Zelenáčova šopa u podjezdu v Dlouhé ulici. Je to totiž poslední klub ve městě, kde se pravidelně hraje živá muzika. Letos tento podnik slaví třicet let existence.
I když by název napovídal, že se tady hraje hlavně folk a country, repertoár je podstatně širší. Od šansonu přes jazz a blues až po rockové kapely. Pro místní muzikanty je to v podstatě jediné místo v krajském městě, kde si mohou zahrát.
Velké kapely nemají kde hrát a Zlín strádá. Zimní stadion už nevyhovuje![]() |
Nechybí ale ani skutečně zvučná jména. „Pravidelně tu vystupuje Ivan Mládek, trumpetista Laco Deczi nebo Robert Křesťan s kapelou Druhá tráva. Účinkují tady i amatérské divadelní soubory, konají se tu cestovatelské přednášky,“ říká zlínský hudebník Martin Juřík, mezi přáteli známý pod přezdívkou Čurda. Právě on stál u zrodu podniku a provozuje jej.
Čím to, že ze zlínských hudebních klubů zůstala jen Zelenáčova šopa?
Je to nejspíš generační změnou. Mladí dnes mají na hudbu jiný náhled, nevyhledávají živé hraní, přijímají muziku z internetu a různých médií. Když mi bylo osmnáct dvacet let, jezdil jsem do Brna a s kamarády, co tam studovali, jsme šli do jakéhokoliv klubu a bylo jedno, co tam hraje. Když nás to bavilo, tak jsme tam zůstali. Dnes mladí lidé nemají tuto touhu poznávat. Vlastně ani nevyhledávají společnost, vytvářejí si ji ve virtuálním světě. Nová generace už nedorostla a na jazzové nebo bluesové koncerty chodí lidé nad čtyřicet let. Nové mladé publikum není.
Co s tím?
Asi bude potřeba nějakou generační obměnu, až někdo přijde na to, že nestačí jen stahovat a poslouchat, ale že je trendy jít mezi lidi a zažít koncert naživo. Věřím tomu, že se ta doba vrátí. Muziku v nějakém zařízení si můžu poslechnout kdykoliv, ale na tu kapelu, která přijede do Zlína, se můžu naživo podívat jen tady a teď. Když sem dovezeme nějaké hodně zajímavé zahraniční muzikanty, jsou to často neskutečné zážitky. Mnohé tyto kapely už třeba na české turné vůbec nepřijedou, proto mě mrzí, že si to lidé nechají uniknout.
Není důvodem i to, že chybí vhodné prostory?
Ještě na začátku 90. let byla ve Zlíně spousta míst, kde se hrávalo naživo. Bartošův dům na Mladcové, Tatry v Jaroslavicích, sály na Podvesné nebo na Lesní čtvrti. Dům kultury měl dva sály, byla tu Družba nebo kulturák v Malenovicích. Tyto prostory postupně zmizely. Těžko říct, kdo za to může. Každopádně město přišlo o toto institucionální zázemí, které mělo v minulosti. Muzikanti přišli o prostory, kde hrát a zkoušet.
Co s Golemem? Někdejší kultovní klub nezanikne, Synot chystá jeho opravu![]() |
Může v tom nějak pomoci město?
Muzika bez podpory nepřežije. Buď město, nebo nějaký mecenáš. Ve Zlíně byl legendární Golem. Ten financoval Jiří Devátý, který do něj dával peníze z nájmů prostor a dalších svých komerčních aktivit. My dostáváme nějaké peníze na dramaturgii od města, částečně si koncerty na sebe vydělají samy, ale do velké míry se financují z toho, co vydělá hospoda.
Proč vlastně název Zelenáčova šopa?
Původně se tak jmenoval obchůdek, který vznikl na podzim roku 1991. Mým plánem bylo provozovat kontaktní kancelář pro prodej vstupenek, výlep plakátů a podobně. Ale věci se vydaly jiným směrem, když jsem se dostal k zajímavým armádním výprodejům. Maskáče, kanady, pohorky, nože, myslivecké oblečení. A mezi tím stojany s kytarami nebo klávesy Casio. To vše a ještě mnoho dalšího jsme tehdy prodávali. Vznikl jakýsi mix trampského obchodu, army shopu a hudebnin. Prostě vše možné pro lidi, co jezdí na vandry nebo do přírody, trampy, skauty, prostě pro zelenáče. A tak vznikl název Zelenáčova šopa – Greenhorn’s Shop.
Časem se obchod přestěhoval o kousek dál a změnil se v hospodu a hudební klub. Jak?
V podjezdu nás brzy začal trápit nedostatek prostoru. Jednoho dne mi nabídl jeden ze zákazníků možnost pronájmu v sousedním domečku. Nejprve jsme tam přestěhovali obchod, ale lákalo mě využít i kouzelný dvorek, kde mohlo být venkovní posezení. Malá zahradní restaurace na jeho místě vznikla v roce 1996. Později jsme ji zastřešili a vznikl prostor pro hudební produkce.
Jak se zrodila myšlenka pořádat kulturní akce?
Cílem bylo vytvořit místo, kam mohou lidé přijít s kytarou, sednout do kouta a jen tak si zahrát. Kdysi se takto hrávalo ve spoustě hospod. Chtěli jsme proto nabídnout muzikantům prostor. Už od začátku byla dramaturgie hodně široká. A když skončil klub Golem a později i Bamboo a další, zájemců o vystoupení ještě přibylo. Také jsme začali zvát kapely skutečně zvučných jmen, jako jsou AG Flek, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Nezmaři, Hop trop, Ivan Mládek, Funny Fellows a Peter Lipa ze Slovenska, občas i písničkáři nebo jazzmani ze zámoří.
Zlínský hospodský na protest proti EET zavřel a „vysadil“ strom Živnostník![]() |
Zelenáčova šopa je vyhlášená nejen kulturním děním, ale také velkým výběrem pivních speciálů. Je to záměr?
Chceme ukázat, že na světě je spousta piv, která stojí za ochutnání. Naší filozofií je vyhnout se známým značkám a nabídnout něco nového a zajímavého. Český pivař postupně bere na vědomí, že kromě toho našeho piva plzeňského typu existují další skvělé pivní lahůdky. Lidé chodí a natěšeně se ptají, co máme na čepu nového. Existuje spousta dobrých malých pivovarů. Jeden z nich je místní Malenovický švec, se kterým spolupracujeme už od jeho začátků. Vaří pro nás speciální pivo, které nikde jinde nekoupíte. Jmenuje se 111, podle čísla popisného naší hospůdky.
Cítíte se být víc hospodským, hudebníkem nebo dramaturgem klubu?
Těžko říct. To vše patří k sobě. Nedokážu si představit, že bych byl jen hospodský, to by mě nebavilo. Na druhou stranu mi právě provozování hospody umožňuje vytvořit místo pro setkávání muzikantů a pořádání koncertů. Ze všeho nejdřív jsem ale byl hudebník. Od toho jsem se dostal nejprve k prodávání hudebních nástrojů a pak k provozování hospodského klubu. Muzika s živností se prostě logicky propojila.
Vše tedy začalo hudbou. Jak jste se k ní dostal?
Nemám žádné hudební vzdělání. Prošel jsem jen dramaťákem na Malé scéně ve Zlíně pod vedením Antonína Navrátila. To pro mě byl obrovský guru, který mě naučil nestydět se a vystupovat před lidmi. Ke kytaře jsem přičichl ve třinácti čtrnácti letech, kdy jsme na táborech hráli a zpívali různé známé trampské písničky. Ke hraní s kapelou mě přivedl Jiří Novotný, legenda zlínského bluegrassu a lídr kapely Hazard. První vystoupení s Hazardem jsem absolvoval na pódiu kina Lípa v Otrokovicích.
Hrajete na mandolínu, to není moc obvyklý nástroj. Proč zrovna mandolína?
Chtěl jsem se odlišit, protože táborákových kytaristů byla všude spousta. Tak jsem se začal sám učit na mandolínu. Ve své době jsem byl určitě nejlepší mandolinista ve Zlíně, protože jsem tady byl jediný. (smích) Až později se objevili další šikovní mladí hráči, kteří mě naprosto převálcovali. Nemám žádné hudební ambice, je to pro mě hlavně koníček.
Chceme dostat umění do veřejného prostoru, říká pořadatelka pouličního festivalu![]() |
A co skupina Podjezd?
Když jsem začátkem 90. let otevřel krámek s trampskými věcmi v podjezdu v Dlouhé ulici, zkoušeli jsme s novou kapelou přímo v tom obchůdku. Odházel jsem stranou maskáče a kanady, co jsem tehdy prodával, a hráli jsme. Tehdy ještě jen v akustické sestavě. Jen jsme pořád nemohli vymyslet název, proto jsme se pojmenovali podle toho místa – Podjezd.
Hrajete už 35 let.
Z původních členů zůstal kromě mě jen Tomáš Jícha. Složení kapely se pěkně usadilo. Například Pepa Vojtášek je skutečnou osobností zlínské hudební scény. Hraje na baskytaru a taky na kontrabas. V souvislosti s posunem od čistě akustické hudby k modernějšímu pojetí se objevil Roman Gerža s bicími. Tím nejpodstatnějším přínosem a tváří kapely se ale stala zpěvačka Radka Janečková. V prosinci chystáme dva předvánoční koncerty, kde chceme ty naše pětatřicetiny oslavit.
Co říkáte na zlínskou hudební scénu?
Máme tu spoustu šikovných muzikantů. Jsou tu nestoři, kteří zlínskou scénu drží, kapely Blues Station, F-dur Jazz Band nebo Orange, ale jsou tu i mladší hodně šikovné a zábavné kapely, jako je například Franc Alpa. Je to i hodně žánrově pestré, Creedence Clearwater Tribute, Tokyo, Šufunky gang nebo Capela Obscura, kteří hrají francouzské věci.
Přichází doba adventních jarmarků a s nimi spojených koncertů na náměstích. Mnohdy jsou to i hodně zvučná jména. Vy patříte ke kritikům takových akcí zdarma. Proč?
Město sice ožije a dělá něco pro kulturu, ale myslím si, že by to mělo být v menší míře. Honoráře kapel, produkce, technika, to vše stojí hodně peněz. A jakákoliv kultura zadarmo poškozuje ty, co si musí na provoz vydělat. Vlastně na to doplácí i městské instituce, jako je divadlo a filharmonie. Lidé nejsou vychováváni k tomu, aby si uvědomili, že i kultura má svou hodnotu a něco stojí. Možná si ani neuvědomují, že to zaplatí jinou formou, ze svých daní a z rozpočtu města. Mnozí nemají problém dát velké peníze za vstupenku na hokej, na fotbal, do multikina, ale s lístkem do klubu už problém mají.
Podzim plný kultury. Kam ve Zlíně vyrazit na koncert, výstavu nebo do divadla![]() |
Co chystáte u vás v klubu do konce roku?
Mám tady muzikanty, o kterých bych si dřív ani nemyslel, že tady budou hrát. Třeba Originální pražský synkopický orchestr, dvě anglické bluesrockové kapely, slovenskou swingovou kapelu Funny Fellows. Těším se na předvánoční dvojkoncert Druhé trávy, která vydala novou desku. Hrávají v O are2 ně nebo v Mahenově divadle, ale i tak si najdou cestu do našeho malého klubu. V listopadu a prosinci sezona vrcholí, jsou to někdy i čtyři koncerty týdně. A to je moje odpověď lidem, kteří si stěžují, že se ve Zlíně nic neděje.

Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
Další zprávy
Péče o blízké, dluhy, rozvod. Ve Zlíně pomáhají nové poradenské služby
Začíná stavba dálnice D55 mezi Napajedly a Babicemi, archeologové zahájili průzkum











