Neměli bychom co zpívat. Etnograf Bartoš zachránil zlínský kroj a tisíce písní

Po Tomáši Baťovi se ve Zlíně jmenuje řada míst a institucí. Všichni samozřejmě víme, kdo to byl. V těsném závěsu za ním následuje osobnost podstatně méně známá, národopisec a pedagog František Bartoš. Letos si připomínáme 120 let od jeho úmrtí.

V samotném srdci města najdeme Bartošovu ulici. Na jeho východním okraji se nachází Bartošova čtvrť vznikající od konce 50. let minulého století, před zdejší školou stojí busta této osobnosti. Ve městě sídlí Krajská knihovna Františka Bartoše a působí tady Bartošův folklorní soubor. Čím byl tento muž tak výjimečný, že si to zasloužil?

Na jižní a východní Moravě jsou lidové písně neodmyslitelnou součástí spousty společenských akcí. Ale lidé si občas zazpívají i sami, jen tak pro radost. Také děti se už ve školkách nebo doma učí říkanky a různé tradiční zvyky.

Vlastenec Bartoš zachránil folklor. Vztah k němu získal v nálevně

Přijde nám to jako samozřejmost, ale není. Bez Františka Bartoše, jeho předchůdců a následovníků bychom si dnes neměli co zpívat. Všechny ty písničky, říkanky, tance a další tradiční zvyky by zmizely beze stopy.

„František Bartoš zachránil pro budoucí generace obrovské množství moravských lidových písní, nářečních výrazů, zvyků a tradic a položil základy moderního národopisného výzkumu na Moravě,“ vysvětluje Jan Kaňka, ředitel Krajské knihovny Františka Bartoše.

Třeba ve vesnicích na Slovácku se tyto folklorní tradice předávají bez přerušení z generace na generaci. Ale ve velkých městech, jako například ve Zlíně, to bylo úplně jinak.

Od druhé poloviny 19. století sice výrazně sílilo české národní povědomí, ale to zároveň vedlo spolu se stěhováním lidí z vesnic do měst k oslabování sounáležitosti obyvatel k jejich etnografickému regionu.

Shromáždil přes tři tisíce písní

Naštěstí ale existovali nadšenci jako František Bartoš, kteří pečlivě a systematicky zaznamenávali ryzí tradice i tam, kde už začínaly nenávratně mizet.

15 fotografií

Pro zlínský region má Bartoš zvláštní význam tím, že jako jeden z prvních vědecky popsal lidovou kulturu Valašska a Zlínska a proměnil místní tradice v součást kulturního dědictví celé Moravy.

„Je to bohatý zdroj materiálu, s nímž pracují badatelé v tradiční lidové kultuře dodnes. Navázali na něj jiní, kteří sbírali písničky, pohádky, pověsti, přísloví a další. Pořád je mimořádným zjevem české etnografie a folkloristiky. Z jeho díla vycházejí i současné folklorní soubory,“ řekl před deseti lety v rozhovoru pro iDNES etnograf Karel Pavlištík, který stál za vznikem Studijně-dokumentačního střediska Františka Bartoše při Muzeu Jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Pavlištík zemřel v prosinci 2018.

Busta Františka Bartoše před základní školou na Dřevnické ulici. (červen 2026)

Bartoš sbíral nejen na Valašsku, ale i na Slovácku, a spolupracoval se sběrateli v dalších regionech. Obsáhl tak celou Moravu. Spolu s Leošem Janáčkem shromáždil na tři a půl tisíce písní. Jeho dílo je stále aktuální jak pro vědce, tak pro umělce.

„Mají k dispozici materiál, který zachránil, a mohou nad ním bádat. Vědí, jak vypadala třeba masopustní obchůzka za dob Františka Bartoše i jeho předchůdců, a mají srovnání s dneškem. Protože právě tato tradice se vyvíjí pořád. Mimořádný význam mají také jeho práce dialektologické – práce o moravských nářečích,“ uvedl Pavlištík.

Vyrůstal v hospodě

Pokud by Bartošova práce neexistovala, zůstala by podle Pavlištíka černá díra v oblasti bádání o tradiční kultuře.

„Všechno, co on a jeho spolupracovníci zachovali, by se propadlo do zapomnění. Nikdo už by to nikdy nezaznamenal, protože dobové jevy tradiční kultury odcházejí spolu se svými nositeli,“ zdůraznil.

Traduje se, že vztah k moravskému folkloru nejspíše získal Bartoš v hospodě. Jeho rodiče totiž vlastnili nálevnu v dnešní zlínské části Mladcová. František už ve čtyřech letech uměl na sto lidových písniček.

Znalec folkloru i revoluční vůdce, Pavlištík se narodil před 90 lety

„Veselá povaha zpěvných rodičů a také život v hospůdce projevil už za útlých let na vnímavého, bystrého a hudebně nadaného chlapce silný vliv,“ napsal autor Bartošových pamětí a jeho přítel Josef Bartocha.

Malý Franta miloval hudbu, hrál na klarinet i housle a krásně zpíval. Navíc se výborně učil. V 16 letech začal studovat na německém gymnáziu v Olomouci, a přestože rodiče snili, že z něj bude vojenský lékař, čeština zvítězila.

Bartoš se už od gymnázia věnoval českému jazyku, byl součástí skupin literátů a podporovatelů slovanství, a to i ve Vídni, kde vystudoval filologii a jazyk český. Všude měl výborný prospěch, byl údajně pilný, obětavý, skromný a vzdělaný.

Rodný dům Františka Bartoše v Mladcové u Zlína v roce 1885.

V době národního obrození byl jedním z vlastenců, kteří podporovali češství, mateřský jazyk a správnou mluvu. Stál u zrodu českého středního školství v převážně německém Brně a prosadil zde vznik prvního českého gymnázia.

Podle vzpomínek jeho žáka, spisovatele Jan Herbena, patřil k oblíbeným, i když přísným profesorům. Na první pohled vypadal „pošmurně a škaredě hleděl, i hlas jeho byl řezavý, nehezký“. Už za pár hodin se ale Bartošovi podařilo vlastní zápal pro český jazyk přenést i na studenty. „Jakmile vstoupil, jako by byl do třídy přinesl elektřinu,“ líčil Herben.

Psal středoškolské učebnice českého jazyka a gramatiky nebo literární příručky. Zavedl také správné používání a jednotné označování vykřičníku, uvozovek nebo pomlčky.

Na středních školách v Brně strávil 29 let. Do Mladcové se stále vracel a natrvalo se v rodném domě znovu usadil po odchodu do penze a žil zde až do své smrti.

Odborná literatura, encyklopedické příručky i internetové zdroje shodně uvádějí datum úmrtí Františka Bartoše 11. června 1906. Jenže při bádání nad původními prameny u příležitosti 120. výročí jeho úmrtí se pracovníkům zlínské knihovny podařilo zjistit, že je to jinak. Údaj byl totiž po více než století přebírán bez ověření.

Datum úmrtí? 120 let v omylu

Správným datem je 12. červen 1906. „Rozhodujícím dokladem je List o prohlídce mrtvého sepsaný tehdejším městským lékařem Gerbecem, na jehož základě byl následně proveden zápis do matriky zemřelých,“ vysvětila Klára Kmošková z krajské knihovny.

Oba dokumenty podle Kmoškové uvádějí, že František Bartoš zemřel 12. června 1906 ve dvě hodiny ráno. Desetiletí uváděný údaj byl tedy zavádějící.

Nepřesné datum se začalo zřejmě šířit už krátce po jeho smrti. V životopisné knize, kterou vydal Josef Bartocha již v roce 1907, tedy pouhý rok po Bartošově úmrtí, se uvádí, že „v pondělí 11. června v noci šlechetný muž dotrpěl“. Tento údaj pak zřejmě převzali další autoři a postupně se stal součástí biografické tradice.

Na výstavě je i mapa stará 500 let, Zlin byl nepatrnější než Malenowitz

„O to zajímavější je, že úřední dokumenty vzniklé bezprostředně po Bartošově smrti shodně potvrzují datum 12. června. Jak se zdá, někdy zkrátka stačí jediná nepřesnost v raném zdroji a její ozvěna se může nést historiografií déle než jedno století,“ uvádí Kmošková.

„Badatelská zásada ad fontes, tedy k pramenům, zůstává aktuální i v době digitálních zdrojů a online encyklopedií,“ dodává.

Nový poznatek se má brzy promítnout i do oficiálních digitálních databází a biografických záznamů. Podle ředitele knihovny Jana Kaňky nenápadně připomíná, že i zdánlivě pevná fakta mohou mít svůj vlastní příběh a vyplatí se k nim občas vrátit. Třeba i po více než sto letech.

Zachránil zlínský kroj

Ve zlínském muzeu najdete stálou expozici věnovanou Františku Bartošovi. U příležitosti 120. výročí narození etnografa ji od 9. června do 20. září doplňuje menší výstava věnovaná jeho pokračovatelům a popularizátorům.

Mezi nimi byl například právník a výrazná osobnost folklorního hnutí Ladislav Rutte, který ve Zlíně založil Muzejní společnost Františka Bartoše a chtěl ve městě zřídit skanzen lidové architektury, nebo později etnograf Karel Pavlištík.

K vidění je také rekonstrukce kroje bývalého zlínského panství. „Jeho podobu jako jediný zachytil a poprvé popsal právě Bartoš v publikaci Lid a národ z roku 1883,“ podotkla Jana Koštuříková, která v současnost ve zlínském muzeu pečuje o Bartošův odkaz.

Výstava Druhý život Františka Bartoše v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. (červen 2026)

Nově vystaveno je i vybavení pocházející z Bartošova rodného domu. „Etnografův život ilustruje jeho nábytek, jako knihovna, psací stůl s křesílkem od Thoneta nebo harmonium, na které hrál.“

Muzeum o prázdninách chystá dvě vycházky Po stopách Františka Bartoše, které účastníky zavedou na místa spojená s etnografovým životem.

V plánu je návštěva rodného domu Františka Bartoše, hospoda Bartošov, mladcovský hřbitov nebo přírodní útvar mladcovská skalka. „Lidé se dozví i méně známé skutečností ze života tohoto významného pedagoga, jazykovědce a etnografa,“ dodala Koštuříková.

První vycházka se koná 16. července, druhá na 29. srpna. Sraz je ve 14 hodin před budovou číslo 14 v baťovském areálu, kde sídlí muzeum. Účast je zdarma.