Uhlí nadevše. Teplice přišly o identitu, říká muzejník o bourání a proměně města

Teplické muzeum připravilo výstavu trojrozměrných modelů, fotografií i historických artefaktů, které mapují stavební vývoj města ve druhé polovině 20. století. Teplice tehdy prošly řadou společenských změn a intenzivní těžba uhlí vyvolala tlak na zvýšení ubytovacích kapacit, s čímž souviselo také bourání původních staveb. „Zničeno toho bylo tolik, že bouráním a asanacemi v minulém století Teplice přišly o svou identitu,“ říká Jindřich Zajíc, kurátor výstavy.

O které nejcennější či nejvýznamnější stavby město přišlo ve druhé polovině 20. století?
Co bylo nejcennější, je těžké říci, ale když si zboříte město, které bylo uprostřed hradeb a utvářelo se od 12. století, přicházíte o historickou identitu. Jednou z nejvýznamnějších staveb byl Zelený kostel (secesní evangelický Kristův kostel v Teplicích-Trnovanech postavený v letech 1899–1905, pozn. red.) od architektů Schillinga a Gräbnera, který byl zbořen v 70. letech a dnes na jeho místě stojí parkoviště. To byla jedna z opravdu velkých ztrát.

Dále to bylo v podstatě celé historické centrum, které padlo za oběť plánovaným stavebním úpravám. Ztráty byly ohromné, zejména v rozmezí původního historického jádra uvnitř bývalých hradeb. Bylo při tom zničeno mnoho domů, které v sobě nesly dlouhou stavební historii.

21 fotografií

Co architektonicky cenného naopak ve druhé půli 20. století vzniklo a má to svoji hodnotu dodnes?
Architektonicky cenných staveb vznikla řada. Určitě můžeme vyzdvihnout Dům kultury od architekta Karla Hubáčka nebo třeba celé šanovské sídliště, které sice vznikalo velice dlouho, ale bylo stavěno na zelené louce, takže kvůli němu nebyly architektonické ztráty. Toto sídliště je velice zajímavě architektonicky řešené včetně domu hotelového bydlení, lidově zvaného Boží prst. Ten bohužel nebyl realizován v původním návrhu architekta Miroslava Masáka, ale byl upraven podle možností tehdejšího stavebnictví. Na výstavě si návštěvníci mohou prohlédnout původní návrh a porovnat ho se skutečností.

V čem byly představy tehdejších architektů jiné, než jak se na architekturu díváme dnes?
Teplice byly ve druhé půli 20. století silně pod tlakem hnědouhelné těžby a požadavkem na obrovské navýšení ubytovací kapacity ve městě. Vše, co se zde tenkrát dělalo, se podřizovalo tomu, aby se na co nejmenší ploše ubytovalo co nejvíce lidí. Dnešní developerské projekty se od toho vlastně ani moc neliší, ale rozdíl je ve vztahu k historickým památkám.

V reakci na velké asanace v minulém století totiž vnikla památková ochrana, díky které byly vyhlášeny například městské památkové zóny. Bylo to výsledkem hrůzy ze zničeného dědictví a reakcí odborných kruhů na to, co se s městy dělo v 60. až 80. letech. Dnes už nám památková ochrana nedovolí ničit historické celky. Alespoň tak je to dnes před vznikem nového stavebního zákona. Uvidíme, jak to bude vypadat dále.

Velký objev na Teplicku. Rozstřílená kostelní báň ukrývala i minci Ludvíka XIV.

Vedle fotografií uvidí návštěvníci výstavy i trojrozměrné modely. Jak se k nim muzeum dostalo?
Modely naše muzeum získalo zkraje 90. let od zrušených úřadů, zejména od městského národního výboru a od okresního národního výboru. Byly pořizovány pro lepší představivost, jak město bude vypadat. Vytvářel je krajský projektový ústav, některé báňské stavby či sami architekti.