Z palet vyrábějí handicapovaní třísky i hit internetu. V dílně našli smysl života

Pro většinu firem jsou staré palety nepotřebné, omlácené kusy dřeva, kterých se potřebují zbavit. V chomutovském sociálním podniku Tříska s duší z nich díky šikovným rukám handicapovaných zaměstnanců vznikají třísky na podpal a další drobné dřevěné výrobky. Díky velkému zájmu ze strany zákazníků tu mají pořád napilno.

„Ti kluci a holky jsou jako moje druhá rodina,“ říká chomutovský podnikatel Martin Leon o partě třiceti lidí, kteří v dílně pracují – může to podle něho znít jako klišé, ale on to prý tak vůbec nebere. Své kolegy klidně pozve na pivo či kávu, aby si jen tak popovídali mimo prostředí firmy, nikdy si nezapomenou popřát k životnímu jubileu.

9 fotografií

Projekt založil podnikatel, jehož hlavním podnikáním je dovoz a servis automobilů, téměř před deseti lety. Vůbec prvním pracovníkem byl jeho kamarád z dětství. „Po těžké autonehodě, kdy ho přejel nákladní vůz, se ocitl v plném invalidním důchodu. Nemohl sehnat zaměstnání, postupně ztrácel sebevědomí a propadal se do depresí. Zaměstnali jsme ho a za měsíc z něho byl jiný člověk,“ vzpomíná Leon. „V tu chvíli jsem si uvědomil, že práce není jenom o vydělávání peněz, ale především o důstojnosti a pocitu užitečnosti,“ dodal.

Od té doby se počet handicapovaných zaměstnanců rozrostl na třicet lidí. Podnik posledních několik let funguje v areálu bývalého dolu Jana Žižky v Chomutově. Když tu začínali působit, bylo zde plno starých dřevěných palet. Ty si ponechali a začali z nich vyrábět první výrobky.

Nové výcvikové centrum pro pečující poradí, jak se starat o nemohoucí

Skladba zaměstnanců je různorodá. Vedle fyzických handicapů jde o lidi s duševním onemocněním, po těžkých úrazech či autonehodách. Dílna úzce spolupracuje s Asociací pracovní rehabilitace ČR.

Výraznou tváří je dvaatřicetiletá Tereza Šléglová. Pracuje tu tři roky. Pomáhá s balením výrobků, úklidem, ručně maluje třísky. „Díky práci tady mám pocit, že jsem užitečná, a mám pocit jistoty,“ líčí mladá žena, která se v důsledku prodělání zánětu mozku v raném věku hůře pohybuje a má problém s řečí.

Při čekání na lék její syn přestal chodit. Systému chybí lidskost, říká matka

Její kolega Petr Matoušek se roky živil jako taxikář. Po prodělání cévní mozkové příhody se za volant už vrátit nemohl, nemoc výrazně ovlivnila jeho stav. „Nějakou dobu jsem pracoval u bezpečnostní agentury, ale nebylo to vzhledem k mému stavu dobré. Tady jsem našel klid a stabilitu,“ popisuje.

Práce se rozděluje každé ráno individuálně podle aktuálního stavu každého pracovníka. „Každý den je jiný, každý z pracovníků potřebuje individuální přístup. Není to jen o rozdání úkolů, ale i o pomoci s řešením jejich životních situací,“ přibližuje vedoucí provozu Hanka Faitová s tím, že zaměstnanci se kromě dřeva starají o záhony, chov slepic a o údržbu celého areálu.

Videa z dílny bodují

Tříska s duší také boduje na sociálních sítích. Rozhodující roli v tom hrají autentická videa. Majitel natáčí život pracovníků – od radostí až po těžší chvíle a psychické propady. Videa sbírají tisíce až stovky tisíc sledujících.

Stojí za ošetřovnami pro bezdomovce. Happyendem je motivace ke změně, říkají

„První video s panem Emánkem mělo přes noc půl milionu zhlédnutí. A když jsme natočili naši Terku, byl z toho rekord – dnes má to video přes 1,8 milionu zhlédnutí. Je z ní doslova mediální hvězda. Lidé nám do dílny posílají dopisy, sladkosti i ručně vyrobené dárky,“ ukazuje Leon na nástěnku se vzkazy.

Značka Tříska s duší se posunula od výroby třísek přes podpalovače k dalším výrobkům. Dnes má v nabídce dřevěné prkénko, stolní hru Domino, svícen či limitovanou kolekci sádrových srdcí s podpisem.

Kromě dřevěných třísek zpracovávají také staré papírové kartony. Na speciálním perforovacím stroji z nich vyrábějí ekologickou síťovanou výplň, která slouží jako ochranný obalový materiál do zásilek.

Terapie může i přitížit. Znamená to, že se něco bolavého léčí, říká psycholožka

Do budoucna chtějí nabídku rozšířit. „Chci, aby práce naše lidi bavila, a snažíme se vymýšlet nové výrobky. Připravujeme výrobu ozdobných rámečků, dalších stolních her a podobně. Ovšem s velkým ohledem na to, co naši zvládnou. Nechceme totiž kupovat polotovary, které bychom tu jen lepili nebo barvili, vše si chceme vyrábět sami. Sami si i obstaráváme balení zásilek,“ uvádí Leon s tím, že ručně vyrobený originál z chráněné dílny má pro řadu zákazníků velkou hodnotu.

Propouštět, nebo udržet?

Před pár měsíci řešil Leon existenční otázku. Když ministerstvo práce a sociálních věcí změnilo pravidla, která určují příspěvky na pracovní asistenty, stál před těžkou volbou: buď třetinu lidí propustí, nebo vymyslí způsob, jak chráněnou dílnu přiblížit k tomu, aby byla víc finančně soběstačná. A protože má se svými pracovníky tak úzký vztah, rozhodl se, že k propouštění nedojde. „Propouštět umí každý, já jsem se s tou představou ale nechtěl smířit. Ti lidé u nás pracují dlouho. Co by dělali? Zase by seděli doma a koukali z okna?“ ptá se Leon.

Hledal proto cestu, jak chráněnou dílnu dostat do povědomí veřejnosti. Řešením se ukázalo založení e-shopu.

Finančně s tím vypomohli dárci prostřednictvím sbírky. Částku, kterou si Leon stanovil, dokonce překročili. Díky tomu mohli dokoupit do dílny další vybavení a za zbylé peníze vzal partu na zážitkový víkend do středověké krčmy