Proč tajila Keiru Knightley v Ústí a jak sehnat mrtvou laň, líčí šéfka filmové kanceláře

Co dnes bylo v práci? Otázka, na kterou by od mnoha lidí nezazněla zajímavá odpověď. To ale neplatí u Barbory Hyškové. „Pozorovala jsem hvězdnou Keiru Knightley v ústeckém ghettu, sháněla jsem mrtvou srnu, oddávala jsem Terezu Rambu...,“ říká šéfka Filmové kanceláře Ústeckého kraje, která slaví deset let existence.

Kolikrát jste viděla film Zápisník alkoholičky?
Jen jednou. Na premiéře.

Vážně? Já myslela, že víckrát, když jste si v něm zahrála.
Ne, ne. Já nemám potřebu se vidět. A opakovaně už vůbec ne. (smích)

Ale řekněte mi, jak se vůbec semlelo, že jste se ocitla v roli oddávající, před níž si řeknou své „ano“ partneři, které ztvárnili Tereza Ramba a Miloslav König?
Zápisník alkoholičky byl třetí projekt Dana Svátka v našem kraji a třetí projekt, na kterém jsme s ním jako filmová kancelář úzce spolupracovali. Dan má tendenci do svých filmů obsazovat lidi, kteří na nich nějak spolupracují. Takže se v nich běžně objevují členové štábu, ale i další. Já dostala nabídku na roli už při natáčení filmu Úsměvy smutných mužů. (smích) Mám tam svoje dvě vteřiny slávy vedle Honzy Plouhara a Ondry Malého. U Zápisníku alkoholičky už to byla trochu větší úloha. Asistent režie přišel s teorií, že když tedy pracuji na úřadě, mohla bych být oddávající. A tak jsem dostala roli, ve které už jsem musela i mluvit.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz