Žádnou trasu jsem se nenaučil napoprvé. Nevidomý trénuje cestu po nádraží

Jaromír Tichý se před 39 lety narodil s vážnou vadou zraku. S průvodci z Tyfloservisu chodí na procházky, při kterých se snaží zapamatovat cesty a rizika na nich, aby se v budoucnu dostal sám všude, kam potřebuje. Nedávno se takhle učil hledat cesty v podchodech, halách a nástupištích kompletně přestavěného a zmodernizovaného plzeňského hlavního nádraží.

„Je to náročné všechno vstřebat a myslím si, že to bude chtít nějaké pravidelné zacvičení, abych to tu fakt sám zvládal. Žádnou z tras, kterou umím, jsem se nenaučil na první dobrou. Potřeboval jsem si vše několikrát vyzkoušet, než jsem to začal zvládat,“ popsal při seznamováním s nádražím.

Martina Hrdonková z plzeňského pracoviště Tyfloservisu podotýká, že lidem s poruchami zraku nejvíc pomáhá, když jsou při úpravách veřejného prostoru dodržované vyhlášky.

„Správně usazená reliéfní dlažba, informační majáčky, které nevidomý ovládá pomocí vysílačky a ony mu hlášením pomohou v orientaci, v bance mu třeba poradí, kde je přednostní přepážka a kudy se k ní dostane, kde jsou dveře, kde se musí připravit na schody,“ vyjmenovala Hrdonková. Tyfloservis letos slaví 35 let pomoci hendikepovaným.

VIDEO: Opravené plzeňské nádraží má nové zázemí, jediné KFC i asijský obchod

Jaromír Tichý si z průvodkyní vyzkoušel cestu z horní nádražní haly po eskalátorech do hlavní auly, průchod podchodem, aktivaci hlasového majáčku u výstupu na jedno z nástupišť, vedle schodiště na peron si osahal informační tabulku, která je opatřena Brailleovým písmem pro nevidomé.

Nahoře na nástupišti si pod dohledem průvodkyně slepeckou holí ‚osahal‘ drážkovanou dlažbu, která s předstihem varuje před přílišným přiblížením k hraně peronu a hrozícím pádem do kolejiště, vysílačkou si spustil mluvící jízdní řád i informace o rychlíku, který právě zastavil u nástupiště.

Jaromír Tichý předpokládá, že cestu na plzeňské nádraží se naučí poměrně rychle, v budoucnu se bude možná sám pohybovat i v rozsáhlém nádražním areálu. Připravuje se i na variantu, že sám dojde na nádraží a tady si řekne zaměstnancům o pomoc.

73 fotografií

„Využil bych asistenci drah, která je výborná. Mně i mým kamarádům se zrakovým postižením hodně pomáhají. Za to jsme jim vděční, děkujeme,“ popsal Tichý.

Martina Hrdonková řekla, že vysílačky, které mají nevidomí k dispozici, fungují s hlasovými majáky v celé republice. Usnadňují cestu nejen vlaky, ale i autobusy, trolejbusy a tramvajemi. Když na zastávce hendikepovaný aktivuje vysílačku, reproduktor na autobusu, trolejbusu nebo tramvaji mu řekne číslo linky i směr, kterým spoj jede.

V plzeňské městské dopravě aktivuje nevidomý stiskem tlačítka při nástupu upozornění řidiči, že s ním jeden takto hendikepovaný cestující. „Spolupráce funguje velice dobře, plzeňští řidiči se většinou rovnou ptají, kde budou vystupovat. Je to hezká vzájemná komunikace. Pro nevidomé je zásadní, aby věděli, kde hlasové majáky jsou, aby si je aktivovali. A další důležitou věcí pro cestování veřejnou dopravou je, aby hendikepovaní měli aktuální informace, že je přesunutá konkrétní zastávka a kam,“ vysvětlila Martina Hrdonková.

Podle odborníků je velký rozdíl mezi lidmi, kteří o zrak přišli v průběhu života, a mezi lidmi, kteří se s tímto hendikepem už narodili. „Mám zkušenost, že když nevidomému od narození řeknu, že křižovatka má tvar plus, on neví, co si pod tím má představit, jak se přes ni dostane na určité místo. Když to řeknu později osleplému, ten představu má. Ví, že cest k dosažení konkrétního bodu tu může být víc,“ srovnala Hrdonková.

Pro lidi se zrakovým hendikepem je zcela zásadní, aby se na jejich naučených trasách toho měnilo co nejméně. Aby byli varovaní před každou novou překážkou, před každým kopáním v chodníku.

„Velkým problémem je pro ně nejen překopaná silnice, ale i sníh, ledovka nebo velký vítr. Nevidomí jsou zvyklí chodit s holí, to je pro ně prodloužený hmat, a zároveň jsou zvyklí na vnímání zvuku. Proto i vítr pro ně může znamenat problém a nejistotu. Za 35 let, co existuje Tyfloservis, se pro nevidomé v České republice udělalo hodně, více se na ně myslí, pomáhají jim nové technologie, okolí je k nim vstřícnější. Problémem jsou ale lidé zahledění při chůzi do mobilů. Jak jsou zahledění do displejů, zakopávají o naše klienty, mohou jim přišlápnout nebo i zlomit bílou hůl. Je to nešvar, že lidé kvůli mobilům nevnímají okolí,“ povzdechla si Hrdonková z Tyfloservisu, která se společně s kolegy vydává s nevidomými klienty na učicí procházky do plzeňských ulic téměř každý den.