To, co se dělo s dlažbou v Plzni, je barbarství, říká památkář

V mimořádném rozruchu kolem úpravy západní strany náměstí Republiky v Plzni se podle bývalého pracovníka Národního památkového ústavu, architekta Petra Domanického, neřeší podstatné porušení zásad pro ochranu památek v městské památkové rezervaci, zejména při odstranění a znehodnocení historické dlažby. „Podstatné je, že se náměstí neřeší koncepčně a zasahuje se do něčeho, co se vyvíjelo desítky let. Teď se to všechno ve stylu slona v porcelánu převrací naruby a bez diskuse,“ tvrdí Domanický.

Petr Domanický v tom vidí bezprecedentní selhání odboru památkové péče magistrátu. Považuje za absurdní, že zástupci města zásah do historické dlažby obhajují tvrzením, že nová dlažba bude rovnější a že se částečně zachovává ráz původních unikátních plzeňských desek – plzeňské dlažby. Domanický tvrdí, že došlo k zásadnímu zásahu do památkové rezervace.

Úprava západní strany plzeňského náměstí je spojená se změnou povrchu, záměrem vysázet stromy a zklidnit dopravu. Původní plzeňské desky byly odvezeny, ořezány a v nové podobě znovu položeny na chodník.

49 fotografií

O stromech na náměstí nebo omezení dopravy na něm se debatuje v Plzni řadu let. Co je tedy podle vás špatně?
O stromech se mluvilo, ale ty nepředstavují největší problém, jen se jimi akce zdůvodňuje.

Vám tedy stromy na náměstí nevadí?
Myslím, že by měly být předmětem širší diskuse. Já osobně bych je připouštěl, pokud by byly zasazené v nádobách, jako je to v ulici Bedřicha Smetany nebo v Riegerově ulici. To je řešení, které je možné kdykoliv upravit a v případě potřeby stromy posunout. Nepřipadá mi dobré kvůli zasazení stromů znovu rozkopat náměstí, které bylo rozbagrované před deseti roky. Ale chápu snahu reagovat na to, že v létě je větší vedro, než bývalo.

Ničíte kulturní hodnoty, láteří památkáři. Spor o dlažbu na náměstí se vyostřuje

Je fakt, že náměstí Republiky je v létě často příliš rozpálené a pro mnoho lidí pak nepříjemné. Ve vedru se tam lidé drží hlavně ve stínu.
To je ovšem v podstatě stejná situace jako v Praze na Staroměstském nebo Hradčanském náměstí, na nádvoří plzeňského pivovaru nebo v desítkách měst v Itálii a jinde. Tam nikoho nenapadne zničit historickou dlažbu. Navíc vedra je možné řešit sezonními opatřeními. Tohle je téma do široké debaty, a tu jsem v Plzni nezaznamenal, bylo to spíš přetlačování. Pokud se v široké diskusi se všemi, kteří k tomu mají co říct, dospěje k závěru, že zasazení stromů na náměstí pomůže, tak budiž. Nicméně stromy jsou na současném problému změny na náměstí podle mě to nejmenší.

Co vám tedy vadí nejvíc?
Za posledních 120 let je podstatou ochrany památek zabránění nevratným zásahům. Stromy, i když budou zasazené v zemi, jen změní vzhled náměstí Republiky, ale zásadní je, že se tam odehrávají nevratné zásahy do historických hodnot, když se ničí původní dlažba. Ochrana památek neznamená, že nemůže v chráněných oblastech vzniknout něco nového jako doklad doby a historického vývoje. Nesmí to ale souviset s ničením jiných hodnot, což je základní podmínka a smysl památkové péče.

Na náměstí Republiky vznikly relativně nedávno kašny podle návrhu architekta Ondřeje Císlera. Za Národní památkový ústav jsem to měl na starost spolu s bývalým vedoucím odboru památkové péče magistrátu Petrem Marovičem. Tehdy byla nálada včetně veřejnosti taková, že nebyl problém to zaříznout. Ale nechtěl jsem být na straně křiklounů, kteří to kritizovali, protože jsem viděl, že architekt k tomu přistoupil odpovědně. Stanovili jsme základní podmínky, architekt s nimi souhlasil, splnil je, udělal se model ze dřeva, který se na místě odsouhlasil a všichni se shodli, že je to řešení snesitelné pro všechny. To jsem považoval za způsob, jak nacházet dobrý kompromis.

V Plzni rozkopali náměstí Republiky. Po přestavbě už ho autem neobjedete

S výsledkem jste v případě kašen spokojený?
Naprosto. Když přijedou návštěvníci, často se nejdřív na náměstí fotí u kašen, a pokud někdo přijde s dětmi, tak ty si jdou nejprve zacákat vodou z kašen. Ty se prostě povedly, fungují výborně a ničemu neublížily. Byl to jeden z příkladů, který dokládá, že smyslem památkové péče není udržovat „skanzen“, jak někteří tvrdí. Jde hlavně o to ničemu neublížit a negativní zásahy minimalizovat. Je možné do památkově chráněných oblastí vkládat novou kvalitu, ale samozřejmě s respektem.

Pokud tvrdíte, že na náměstí Republiky se nyní ničí historické hodnoty, máte na mysli především úpravu dlažby, tedy plzeňských desek – plzeňské dlažby?
Ano. Zásadní problém je zásah do povrchů. Pokud přijedete do Francie, Itálie nebo Řecka, hledáte autentické uličky v podobě, ve které se místní pohybují stovky let. To je jasné. Letos tady v Plzni byl špičkový výtvarník z Prahy a byl nadšený, že tady máme krásné žulové plotny, které jinde neviděl. Byl to dojem člověka, který takové věci vnímá, i když o plzeňské dlažbě moc neví. Zaujalo ho to.

Myslíte si, že při úpravě západní strany náměstí měla být plzeňská dlažba zachovaná tak, jak byla?
Byla to jedna z nejdůležitějších věcí v té lokalitě. Už 35 let byla filozofie úprav v památkové rezervaci postavená na tom, že se bude respektovat řešení uličního prostoru, jaký byl, i když samozřejmě s nějakými drobnými úpravami. Plzeňská deska byla za první republiky standardem pro celou Plzeň, nejen pro centrum. Za komunistů se na řadě míst vykopala a nahradil ji asfalt. Po listopadu 1989 se v tom leckde pokračovalo a desky se občas ztrácely. Z podnětu památkové péče vznikla snaha, aby se minimálně historické jádro města dláždilo historickou dlažbou. Správa veřejného statku dlažbu vykopanou v jiných ulicích shromažďovala a z toho se pak dláždily ulice v centru. I když se to nepovedlo všude, tak se to drželo v podstatě 35 let.

Srdce mi krvácí. Kritici tepou ničení historické dlažby v centru Plzně

Vedení radnice nicméně argumentuje tím, že se plzeňské desky částečně zachovávají a v upravené formě používají znovu. Zdůrazňují, že povrch bude zachovávat dřívější ráz. To podle vás není pravda?
Není. U politiků a úředníků to chodívá tak, že když se objeví problém, snaží se ho mnozí odpálit, a ne vyřešit. Pokud má někdo připomínku, snaží se mu nějak odpovědět, ale často to, co říkají, není pravda. A hlavně to neřeší širší souvislosti.

Nafotil jsem si spoustu vytrhaných plzeňských desek naházených na hromadu. Nad těmi fotkami nemůže nikdo říkat, že deskám nikdo neubližuje. Když se tyhle desky v případě potřeby musely v minulosti rozebrat za bývalého vedoucího památkového odboru magistrátu, pana Maroviče, tak se číslovaly, ukládaly na palety a pak skládaly zpátky do původních vazeb. Nynější fotky ukazují, že náměstí vzali bagrem a desky sypali na hromadu. Desky jsou přitom naprostým unikátem. To, co se dělo s dlažbou, je barbarství.

Z radnice je v souvislosti s úpravou náměstí slyšet argument, že záležitost byla projednaná s památkáři, a ti prý nebyli proti.
Podobná argumentace se opakuje pokaždé, pokud se nějaký případ objeví v médiích. Zásadní otázka je, kdo je považovaný za zástupce památkové péče. Pokud je to odbor magistrátu, tak u něho po odchodu pana Maroviče mám v řadě případů pocit, že pro odbor není péče o památky prioritou při rozhodování.

Pokud vím, tak se proti průběhu změn na náměstí ohradil Národní památkový ústav nebo někteří občané i architekti. Ohrazují se také lidé z mladší generace architektů, kteří se zajímají o tvorbu veřejného prostoru. To jsem nečekal. Naopak jsem čekal asi to samé, co pan primátor, že když se dají na náměstí stromy, všichni zatleskají a před volbami pak slavnostně přestřihnou pásku. Ale je řada lidí, kteří mi sami od sebe říkají, že to, co se děje na náměstí, vnímají jako problém.

OBRAZEM: Rozkopané náměstí v Plzni byste nepoznali, revitalizace jede naplno

Na druhé straně se však mnoha lidem úprava náměstí líbit bude. Ocení vysázení stromů, rozšíření chodníku nebo omezení automobilové dopravy. Mnozí určitě zatleskají. Počítáte s tím?
Určitě. To ale neznamená, že nebylo možné postupovat tak, aby zatleskalo víc lidí a nevznikly nevratné škody.

Podle vás existovalo řešení, kdy by zůstala původní plzeňská dlažba a zároveň se propojila s projektem změny?
Už před lety jsem říkal, že na západní straně náměstí bylo možné udělat pěší zónu. Stačilo to vyřešit dopravní značkou. Zároveň bylo možné dlažební kostky vykopat a zvýšit je na úroveň obrubníků chodníku. Nebylo k tomu nutné, aby při změně vznikla „měsíční krajina“ a udělaly se povrchy jak na sídlišti.

Pokud už je změna západní strany v současné fázi, myslíte, že město ještě může na připomínky kritiků reagovat tak, aby se situace zklidnila?
Každá diskuse, která v podobných případech vznikne, by měla vést k tomu, aby se město poučilo a příště už tak špatně nepostupovalo. Hlavní problém vidím v tom, co všechno může získat kulaté razítko odboru památkové péče magistrátu. Odbor měl projekt na probíhající změnu části náměstí zastavit. A myslím, že to dokládá i skutečnost, že bývalý šéf odboru Petr Marovič, který měl přes třicet let na starosti památkovou rezervaci, proti rozhodnutí svého nástupce podal kvůli postupu na náměstí podnět k památkové inspekci k přezkumu. Snad to spustí nějaký proces, který povede ke změně situace.

Už nejde jen o současné úpravy části náměstí, ale o další přístup k ochraně památkové rezervace. V minulosti tady byla řada problematických kauz, které městu působily škody na památkovém fondu a znehodnotily práci lidí, kteří se v Plzni památkám věnují. Památková péče v Plzni se nedá dělat bez spolupráce s památkovým odborem magistrátu. Podle mě ale tahle spolupráce už řadu let nedává smysl a funguje špatně.