Boj o lavice. Studenti se tlačili před školou ještě za tmy, chtěli ulovit nejlepší místa

Někteří studenti v Pardubicích 1. září vstávali ještě za tmy, jiní raději skoro ani nespali, aby nepromarnili příležitost vybrat si nejlepší místo k sezení pro nový školní rok. V šest hodin ráno pak začal boj o lavice. Nechyběla ani pořádná tlačenice nebo všem generacím dobře známé skřípání do dveří.

První školní den má pro některé studenty jasný cíl ještě dřív, než vůbec zazvoní. Na rozdíl od nevinných prvňáčků, kteří s nadšením vyhledávají místa co nejblíže tabuli a paní učitelce, starší žáci mají poněkud odlišné preference. Bezkonkurenčně nejvyhledávanějšími místy jsou právě ta v zadních lavicích, ideálně v uličce u okna. A kdo chce vybírat jako první, musí si přivstat.

Fotogalerie zobrazit 2 fotografie

Viktor ze čtvrtého ročníku Střední průmyslové školy stavební v Pardubicích vstával v pět hodin ráno a ke škole dorazil krátce před půl šestou. Zdaleka ale nebyl první. Někteří spolužáci čekali před školou dokonce od čtyř ráno. Když se pak v šest hodin otevřely dveře, čekalo před nimi zhruba čtyřicet studentů.

„Hned jsme se všichni vrhli dovnitř. Skoro každý měl v plánu obsadit zadní lavice, ale byl jsem první. Dělám to tak každý rok, ale letos se zadařilo nejvíc. Lavice vzadu u okna je prostě nejlepší a kromě soukromí má spoustu dalších výhod, ale ty raději zmiňovat nebudu,“ řekl redakci iDNES.cz osmnáctiletý student architektury Viktor J.

Začal nový školní rok. Do lavic usedlo asi 115 tisíc prvňáků

Nejinak tomu bylo i před dalšími školami v Pardubicích. Například studenti pardubického Gymnázia se po otevření školy strkali a skřípali ve dveřích.

„Dnes jsem skoro nespala, abych mohla být před školou už po čtvrté hodině ráno. Když jsem přicházela, stálo tam tak šest lidí, pak ale postupně přicházeli další a další. Mám špatný odhad, ale mohlo nás tam být tak kolem stovky,“ řekla sedmnáctiletá studentka Markéta, která své vytoužené místo vzadu u okna nakonec úspěšně vybojovala.

Avšak za cenu toho, že v noci naspala maximálně tři hodiny. „Jednou za rok se to dá vydržet, rozhodně nelituju. Minulý rok se mi ulovit své místo nepodařilo, o to větší mám dnes radost. Někteří spolužáci pak koukají špatně, ale prostě kdo dřív přijde, ten dřív sedí,“ dodala Markéta s úsměvem.