Rüklové z Bradla po sobě zanechali tradici i kapli s hrobkou. Vede k ní nová stezka

V Horním Bradle vznikla nová naučná trasa, která návštěvníky provede historií zdejšího sklářství. Okruh připomíná sklářský rod Rüklů. Součástí stezky je také jejich soukromá kaple s rodovou hrobkou, která se veřejnosti otevírá jednou za rok.

Když v roce 1885 zemřel zakladatel bradelské sklárny Jan Rükl, převzal jeho dílo syn František. Teprve pod jeho vedením sklárna dosáhla svého největšího rozkvětu. Profesionální sklář ji pozvedl natolik, že se stala vzorem pro další sklárny v celých Čechách. Rčení „Máme to jako v Bradle“ tehdy znamenalo vrchol dokonalosti.

17 fotografií

Aby příběh sklárny, která definitivně zanikla po druhé světové válce, zůstal v paměti lidí, rozhodlo se vedení obce otevřít novou sklářskou stezku.

„Chtěli jsme zviditelnit Horní Bradlo. Málokdo ví, že tady skláři Rüklové zahájili výrobu už v roce 1867. Stezka začíná hned za školou, vede přes lávku podél levého břehu Chrudimky, po asi kilometru se jde přes most zpět směrem k Vršovu a Krásnému a poté zpět lesem do Bradla kolem kaple, která je hrobkou sklářského rodu,“ popisuje 6,5 kilometru dlouhou stezku starostka Horního Bradla Renata Sedláková.

Stezka plná skla pobaví i děti

Na návštěvníky čeká pět zastavení s informacemi o historii zdejší sklářské tradice. Po cestě si mohou kromě vyřezaného skláře s píšťalou prohlédnout model sklářského stupníku, který sloužil ke zpracování křemene pro výrobu skla. Nechybějí ani skleněné prvky od Lukáše Vernera ze Škrdlovic.

A myslelo se i na děti. Historické informace s kvizovými otázkami na jednotlivých stanovištích přibližují pohádkové postavičky a nechybějí ani interaktivní prvky včetně herního pařeziště s prolézačkami. Při návrhu sklářské stezky obec spolupracovala s architektkou Terezou Šmídovou.

Značená stezka připomíná sklářskou minulost přímo v terénu. Jedna z cest nad sklárnou byla v minulosti vysypávána střepy ze sklárny, na které lze dodnes narazit. „Skláři svoje nepovedené výrobky a odštěpky vozili na cestu ke kapli. Když svítí sluníčko, sklíčka se dodnes v cestě lesknou,“ dodala Sedláková.

Největším překvapením stezky je však novogotická kaple s rodinnou hrobkou Rüklů z roku 1894, která je dominantou celého Bradla.

Na smíchovském hřbitově se prodává hrobka s kaplí. Stojí jako garsonka

„Je dodnes soukromým majetkem Rüklů. Po válce hrozilo, že komunisté kapli znárodní. A jen díky hrobce k tomu nedošlo. Zalekli se, když jim strýc řekl, že mu vzali všechno, ale že nerozumí tomu, proč mu chtějí znárodnit i dědečka,“ říká potomek rodu Rüklů a současně místostarosta Horního Bradla Jan Matěna.

„Když jsem byl malý kluk, můj táta v osmašedesátém lezl po lešení a pomáhal dědečkovi opravovat střechu. Na nic nebyly peníze, takže se dělalo jen to nejnutnější. Když mi bylo patnáct, s bráchou jsme vyplétali okna, jinak by dnes kvůli nenechavcům bylo po vitrážích,“ popsal těžkosti kolem kaple za minulého režimu.

Kaple s hrobkou je dnes jednou z posledních výrazných připomínek slavné éry bradelských sklářů. Když totiž František Rükl přivedl bradelskou sklárnu k nebývalému rozkvětu, začal přemýšlet také o tom, co po něm v obci zůstane.

Sklářský podnik se sice pod jeho vedením stal vzorem pro další hutě, Rükl však chtěl Bradlu dát ještě něco jiného – vlastní svatostánek. Na návrší nad obcí proto vybral místo pro stavbu novogotické kaple, kterou zadal uznávanému architektovi a staviteli Františku Schmoranzovi a jeho synovi Janovi. Jejího dokončení už se však nedožil. Přání mu posmrtně splnila až jeho manželka.

Zdobný interiér kaple, která je nemovitou kulturní památkou, je dodnes velice zachovalý. Pozornost poutají oltář, obrazy i vitráže. Na výzdobě se podílely v té době známé osobnosti. Třeba pamětní deska v kapli s náhrobní deskou v hrobce vznikla podle návrhu známého sochaře Stanislava Suchardy. Na kůru je pak funkční harmonium vyrobené Janem Tučkem z Kutné Hory.

Celý prostor osvětluje bradelskými skláři vyrobený nádherný skleněný lustr se žárovkami ve tvaru svící. Staré izolátory na fasádě dodnes připomínají, že Rüklové nechali kapli už v první polovině 20. století elektrifikovat.

„Paradoxem je, že když Telecom v 90. letech dělal novou kabelizaci, stát nařídil napojit každý objekt, a i když se to zdá těžko pochopitelné, došlo i na kapli. Klepali jsme si tehdy na čelo, ale oni řekli, jak zákon káže, tak sem zavedli telefon,“ říká se smíchem Jan Matěna k snad jediné kapli v republice s přípojkou pevné telefonní linky.

Zvony přežily druhou světovou válku

Naopak dramatický příběh se váže ke dvěma zvonům zavěšeným ve vysoké šestiboké věži zakončené jehlanovou střechou. Během druhé světové války byly odvezeny a měly být použity k výrobě zbraní. Po válce se však podařilo zvony najít a vrátit zpět.

„Zvony bůhví proč nebyly zlikvidovány. Skončily v Praze na překladišti a přiklopeny velikým těžkým zvonem, se kterým se nechtělo nikomu hýbat. Díky tomu přečkaly ukryté válku. V roce 1946 byly zpět zavěšeny,“ dodává Jan Matěna.

Zajímavé jsou i samotné prostory hrobky. Jsou v ní pochováni členové několika generací rodu. Vzduch v ní cirkuluje díky důmyslnému systému větrání, který vede až do věže.

Kvůli nenechavým zlodějům se dnes kaple otevírá jen při výjimečných příležitostech. „Na vyžádání ji však zájemcům rádi zpřístupníme,“ dodává Matěna.

První letošní příležitost nahlédnout do jejího interiéru budou mít návštěvníci už tuto neděli. Od 17 hodin v ní zazní v podání kapely U2 Acoustic Tribute nestárnoucí písně legendární irské skupiny.