Vysílání jako hobby? Proč ne. Jakub Kamarád vybudoval rádio, funguje už šest let

Nemají z toho ani korunu, platí si ho z vlastní kapsy a místo honorářů je žene čistá vášeň pro éter. Pardubické internetové Rádio Trojka vzniklo za covidu ze skromného studia jako odvážný projekt čtyř kamarádů. Dnes slaví šest let, nabízí přes deset autorských pořadů a stojí za ním parta nadšenců, kteří do studia dojíždějí ve svém volném čase.

Jak se buduje a financuje takto náročný koníček bez komerčních reklam, jak vypadal nedávný celodenní narozeninový maraton a v čem dobrovolníci strčí do kapsy placené profesionály? O tom mluví zakladatel a ředitel rádia Jakub Kamarád.

Když jste se před šesti lety rozhodl založit Rádio Trojka, co byl ten hlavní impuls? Pomáhal vám s tím někdo?
Touhu stát se moderátorem jsem chytil už na základní škole. Fascinovalo mě samotné médium rádia, že lidem vlezete do auta nebo do domácnosti, nejste vidět, a přitom jim můžete ovlivnit a zpříjemnit den. Když jsem po gymplu nastoupil do práce, říkal jsem si, jak si tenhle sen splnit bez školy a kontaktů.

Pak začal covid, zůstali jsme zavření doma a já začal na internetu hledat, co člověk musí udělat pro to, aby si mohl založit vlastní internetové rádio. Zjistil jsem, že to není zas tak složité, a oslovil pár kamarádů – tenkrát jsme byli čtyři. Jeden kluk se věnoval programování, takže udělal web a postaral se o technickou stránku a fungování streamu. Pronajali jsme si první studio v Semtíně a tam to před těmi šesti lety celé vzniklo.

Když se ohlédnete za tím rozjezdem – co byl největší byrokratický nebo technický zádrhel? Licence, technika, nebo najít střechu nad hlavou?
Složité bylo vyznat se ve všech právních věcech. Jakou licenci musíte zaplatit, komu to máte vlastně zaplatit, protože se to neplatí vše pouze jedné společnosti. A úplně vám na to nedá nikdo žádný přesný manuál. Další otázka byla, kde vzít písničky, které můžete pouštět. Takže to začnete dohledávat, ptát se lidí a zjišťovat si to. Asi tohle bylo nejtěžší, zorientovat se v tom prostoru. Postupem času se to změnilo, protože člověk se v tom prostředí zorientuje, pak začne řešit jiné problémy, a to jsou většinou ty finanční – z čeho to platit.

Na kolik vyjde provoz internetového rádia?
S tím, jak jsme změnili studio, se náklady zvětšily a teď to v průměru vychází na 13,5 tisíce měsíčně. A to je jen ten nejzákladnější provoz bez toho, aniž bych platil lidi v rádiu, protože to by byly desetitisíce navíc. Je to drahý koníček, ale kdybych šel hrát hokej, musím si taky kupovat chrániče a speciální výživu. Když chcete něco dělat opravdu, tak to stojí peníze. Musel jsem tomu podřídit osobní život, uvědomit si, že se jako první neodstěhuju z domu. Ale jestli rádio chci dělat, tak do toho ty peníze musím dávat a ubrat někde jinde.

Devadesátky byly zlaté, dnes se vysílá bez nápadu, říká bývalý spíkr rádia Life

Když se ještě vrátíme k začátkům, vzpomenete si na moment, kdy rádio poprvé vysílalo a vy jste seděl u mikrofonu? Co se vám honilo hlavou?
My jsme začali nejdřív vysílat pouze hudbu, kdy to bylo zkušební vysílání, abychom vyzkoušeli, jestli funguje stream. No a první živé vysílání si pamatuju naprosto přesně, protože jsem byl úplně mrtvej strachy. Všichni na to čekali – kolegové v práci, kamarádi, rodina. Byli jsme ve vysílání s mým kamarádem.

Ta poslechovost byla vysoká a všichni čekali na ten moment, až poprvé promluvíme do éteru. Byl to velký stres poprvé promluvit k lidem veřejně. A vím, že po tom prvním krátkém vstupu to ze mě spadlo. Ale ten první vstup byl hrozně stresující a chvilku jsem měl i pocit, že to vzdáme. U moderování je to vždycky o tom prvním vstupu.

Jak vznikl název Rádio Trojka?
Měl jsem relativně zmapovaný rádiový trh a přišlo mi dobré, když je v názvu nějaké číslo, protože se dobře graficky znázorňuje. Stanice jako Evropa 2, Frekvence 1 nebo Dvojka to tak mají běžně. A vrátil jsem se ke kořenům, protože jsem studoval na Základní škole Pardubice, Polabiny 3. Tak jsem si řekl, že budeme Rádio Trojka. Pak se ukázalo, že je to i marketingově dobře uchopitelné. Kamaráda, co programoval webové stránky, napadlo heslo „Pojď s námi do Trojky“, což bylo něco, co na webu okamžitě zaujalo každého.

Začínali jste ve čtyřech lidech. Jak se v průběhu let tým proměnil?
Brutálně, a to hned při prvním živém vysílání. Dva kluci, kteří s námi budovali studio, zázemí i program, chytili strašný strach mluvit k lidem a vycouvali. Zůstali jsme jen ve dvou, ale první vysílání nám zároveň nového člena dalo. Čirou náhodou si nás naladil Vojta Kudla, ještě ten den se ozval, dali jsme schůzku a tentýž týden už vysílal s námi.

Jinak se pořád pohybujeme kolem tří až pěti lidí, různě se to točí. Lidem se mění život, končí školu, nacházejí si práci, partnery, stěhují se, nebo je to po letech přestane naplňovat. Není to zaměstnání, takže s tím člověk počítá dopředu. Z úplně původního složení jsem dnes v rádiu jen já a celkem se tu za těch šest let protočilo odhadem kolem dvaceti lidí.

Radioamatér jako sedmnáctiletý učedník zapojoval rádio Lídě Baarové

Práce s týmem dobrovolníků musí být náročná. Jak takové lidi vůbec hledáte a co je podle vás drží u mikrofonu?
Já si říkám, že práce s dobrovolníky vůbec není náročná. Velmi si vážím toho, že se vůbec někde vezmou a jsou ochotní rádiu věnovat svůj čas. Bývají sice období, kdy to vypadá, že tu zůstanu sám nebo ve dvou a lidé odcházejí, ale pak se vždycky stane zázrak a někdo nový přijde nebo se ozve. Navíc jsme atypičtí tím, že ačkoliv sídlíme v Pardubicích, většina lidí sem dojíždí z dálky.

Spousta internetových rádií vysílá na dálku, ale já to kvůli kvalitě zvuku nechtěl. Každý z těch lidí má jinou motivaci. Někdo sbírá zkušenosti, jiného to čistě baví a pro dalšího je to vzrušující. Je to možná ještě lepší, než kdyby byli placení, protože do toho dávají úplně všechno a není jim to lhostejné.

Zní to sice jako idylka, ale nesetkal jste se někdy s problémem například se spolehlivostí, dodržováním termínů nebo docházkou?
Setkal jsem se s tím, i když to nebylo nic častého. Několikrát se stalo, že měl někdo školní povinnosti, takže se omluvil, že se musí učit na písemku a nepřijede. Nikdy se mi ale nestalo, že by někdo nedorazil bez omluvy. Dokud jsem pracoval v Pardubicích, byl jsem většinou schopný za ně zaskočit. Člověk jim to odpustí a nemůže se zlobit, protože je to pořád jejich dobrovolná volnočasová aktivita. A právě proto, že to sami dělat chtějí, je jejich spolehlivost paradoxně vyšší.

Jak byste popsal atmosféru, která panuje v týmu rádia?
Záleží, v jaké fázi se rádio zrovna nachází, atmosféra se totiž měnila dost turbulentně. Někdy přišla skepse, když to vypadalo na rozpad týmu nebo klesala poslechovost. V takových chvílích jsem si i já říkal, jestli to děláme špatně, proč nás lidi neladí a jestli to má vůbec cenu. Člověk se to sice snaží nepřenášet na ostatní, ale v týmu to stejně vycítí.

Zažili jsme tu i lidi, kteří chtěli dělat revoluci, měnit úplně všechno a vyvolávalo to spory. Prošli jsme si i vztahovými rozpory, když si někdo s někým začal a po rozchodu to nedělalo dobrotu. Dneska je ale atmosféra skvělá. Lidi, co tu jsou, považuji za kamarády, máme velmi dobré vztahy a kdykoliv se vidíme, jsem za to strašně rád.

Když se podíváte na dnešní podobu vysílání po šesti letech, v čem je Trojka na české scéně unikátní?
Rádio je unikátní tím, že za těch šest let vydrželo všechny nástrahy. Po covidových žních šla čísla sice rapidně dolů a lidé přešli na Spotify a další platformy. My jsme si ale udrželi osu pravidelných živých vysílání a naopak je rozšiřovali. Navíc z toho nemáme ani halíř, žádné reklamy ani placené spolupráce, a všichni to dělají čistě z nadšení. Výjimeční jsme i bohatou tvorbou vlastních projektů, na kterých spolupracujeme s externisty i hudebníky.

Troufám si říct, že jsme v mnoha ohledech velmi profesionální. Ať už jde o dopravní zpravodajství, nebo speciály k prezidentským volbám, mistrovství světa v hokeji či olympiádě. Teď při přípravě nového webu jsme dávali dohromady databázi a zjistili, že jsme za těch šest let vytvořili přes deset podcastů a pořadů, přičemž třeba projekt Hudebních legend má za sebou už čtyři sezony.

Aleš Svoboda: Pro radioamatéry je snazší se dovolat na ISS než do Austrálie

Šest let pro nezávislé komunitní rádio je hodně. Co toto výročí znamená pro vás osobně?
Pro mě je to neuvěřitelný, až takový malý zázrak, protože když jsem začínal, absolutně jsem netušil, že to potrvá tak dlouho. Měli jsme sice vize, že bychom se třeba za dvacet let stali profesionály na FM frekvenci, ale z toho člověk vystřízliví, jakmile zjistí, jak to v branži chodí a jak těžké je sehnat finance na provoz. Jsem za těch šest let strašně vděčný a přistupuji k tomu s pokorou. S každými narozeninami si říkám, že musíme jít s dobou, posunout se zase dál a vytvořit pro lidi něco nového, abychom zůstali konkurenceschopní a dokázali je zaujmout. A očividně se nám to daří, protože posluchači se vracejí a na číslech je to vidět.

K šestým narozeninám jste odvysílali celodenní speciál. Co všechno posluchači zažili, jak byla příprava náročná a kde si vás lidé mohou naladit dnes?
Narozeninové vysílání je u nás tradicí, na kterou se vždycky těší celý tým. Byl to celodenní živý maraton od sedmi ráno do osmi večer s nepopsatelnou, skoro až silvestrovskou atmosférou. Pro posluchače jsme připravili soutěže o ceny včetně lístků na pardubický koncert Matěje Plška, který dorazil i jako host společně s Michalem Horákem, Matějem Smlsalem a tajným hostem spjatým s historií rádia, o kterém jsem dopředu nevěděl ani já.

Příprava takového dne byla přitom náročná práce už od července. Hosty musíte domluvit s velkým předstihem a sestavit program tak, aby bavil po celých třináct hodin, přičemž během samotného vysílání už člověk musel hlavně pohotově reagovat na posluchače i dění ve studiu, protože atmosféra se umí i pořádně zvrhnout. Živý speciál sice proběhl 1. listopadu, jinak ale Rádio Trojka vysílá nonstop. Naladit si nás můžete přímo na webu radiotrojka.cz nebo v aplikacích.

Rádia formují hudební vkus celé republiky, vybíral bych jinou muziku, říká Garand

Co vás po šesti letech pořád žene dopředu, i když se zrovna nedaří nebo chybí energie?
Strašně mě baví vymýšlet nové věci. V běžném životě je sice nesnáším, ale v rádiu se na ně těším. K šestým narozeninám jsme jako dárek pro posluchače i pro nás připravili nový web. Navíc se po dvou a půl letech vracím k formátu rozhovorů – k podcastu, který mě dřív nesmírně bavil, ale bál jsem se návratu kvůli obrovské časové náročnosti na přípravu i domlouvání hostů. Nechal jsem se přemluvit, takže v únoru vyjde nová série. Dopředu mě žene právě příprava novinek, věrní posluchači a taky tým lidí kolem mě, kteří do rádia dávají všechno. Nechci je zklamat a přeji si, aby rádio dál rostlo.

Jak byste chtěl, aby Rádio Trojka fungovalo za tři nebo čtyři roky? Láká vás posun od dobrovolnictví k profesionální stanici?
Moc rád bych. Nepředpokládám sice, že za čtyři roky zvládnu dávat pěti lidem plnohodnotnou mzdu, ale kdyby se to podařilo aspoň částečně nebo rádio samo pokrylo své náklady, bylo by to bezvadné. Určitě se o to budu dál snažit a věřím, že celý tým udělá maximum. S tím souvisí i můj velký sen – dostat se jednou na vlastní frekvenci.

Upínám se hlavně k digitalizaci a postupnému přechodu z FM na DAB+, což je finančně dostupnější cesta i pro menší stanice. V tuhle chvíli na to ještě nemáme, ale jakmile získáme stabilnější příjmy a pokryjeme dosavadní náklady, rádi bychom do toho šli a byli posluchačům k dispozici na více místech. Pořád si říkám, že to jednou vyjde.