Proces s K. H. Frankem: Historik Kyncl v jeho pouzdru objevil po 80 letech dětské vlasy

Karl Hermann Frank byl přímo zodpovědný nejen za brutální teror a popravy, ale také za vyhlazení Lidic a Ležáků. Historik Vojtěch Kyncl po 80 letech od popravy řezníka českého národa objevil v jeho pouzdře dosud neznámé artefakty.

Karl Hermann Frank podepsal den před zničením Ležáků dokument, který oficiálně oznamoval srovnání obce se zemí a popravu dospělých obyvatel. Když se v březnu 1946 rozběhl jeden z nejvýznamnějších poválečných procesů v Československu, na jehož konci byl na dvoře pankrácké věznice popraven nejmocnější představitel nacistické moci v protektorátu Čechy a Morava, o tomto dokumentu neměl v té době nikdo ani ponětí.

Usvědčující listinu gestapo spolu s dalšími dokumenty úřadu říšského protektora na konci války nezničilo, ale nechalo je převézt do jedné ze štol ve Štěchovicích u Prahy. V únoru 1946 skupina amerických tajných agentů s německým zajatcem Günterem Achenbachem vstup do štoly odminovala a vyzvedla několik dřevěných beden. Když se to československá vláda dozvěděla, poslala americké vládě oficiální protest. Bedny byly vráceny zpět do Prahy a jejich obsah byl použit jako důkazní materiál proti K. H. Frankovi.

25 fotografií

„Všechny dokumenty byly pročítány během soudního procesu s K. H. Frankem. Bylo jich však tolik, že všechny se projít nepodařilo. Mezi nimi se později objevil zásadní dokument usvědčující K. H. Franka z vyhlazení Ležáků. Dokument v poválečném procesu soud nikdy nevzal v potaz, neboť jej neměl k dispozici,“ přemítá historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd ČR nad vývojem 80 let starého procesu, kdyby soud usvědčil Franka i z vypálení Ležáků.

Obhájce dostál pověsti

K. H. Frank byl postaven před soud 15. března, symbolicky přesně sedm let po okupaci Československa. Obhajobu vedl ex offo Kamill Resler z Pardubic, který čirou náhodou měl chalupu v Nasavrkách a jeho otec působil jako lesmistr na zámečku v Chlumu u Hlinska, kam Kamill Resler chodil krátce do školy. Franka se ujal z úřední povinnosti, a ačkoliv ho nenáviděl a z obhajoby se zkoušel vyvléct, dostál své pověsti profesionálního právníka.

Byť i sám Resler věděl, že odplata za spáchaná příkoří na českém národě bude muset být vůči nejvyššímu představiteli nenáviděných okupantů ta nejvyšší, setkal se s kritikou veřejnosti. Vsadil u svého nedobrovolného klienta na jeho nepříčetnost.

„Schází mu schopnost posuzovat zákonitosti a lidskost vlastního jednání, zde tedy proto u něho, stejně tak jako u ostatních stoupenců Hitlerových vůbec a především v době zvýšeného ohrožení republiky šlo zřejmě o psychopatickou mánii, která se v tomto davovém hnutí projevovala jako davový blud, chorobné velikášství a sklon k násilným činům,“ stojí v záznamu obhajoby.

Nenáviděli ho úplně všichni. Před 80 lety zemřel „kat českého národa“ K. H. Frank

Jelikož byl proces vysílán rozhlasem živě, netrvalo dlouho a tlak cítil i sám Resler. „Zachovaly se dopisy, v němž posluchači obhájce odepsali: Nařizuje se zkoumání duševního stavu pana obhájce, a sice po dobu přítomnou, vzhledem k jeho vytřeštěným očím a řevu, hlásí davové bludy a chce nás učarovat,“ cituje dobové záznamy historik Kyncl.

Resler si však zachoval veškerou důstojnost. Schraňoval u sebe i osobní doklady pro pozůstalou rodinu K. H. Franka, ke které se nikdy nedostaly, a později byly kompletně předány do archivu. Kromě dopisu na rozloučenou Frankově ženě předal před odchodem na popraviště pankrácké věznice kožené pouzdro s fotografiemi Frankovy ženy Karoly a jejich tří dětí.

O rodině nevěděl před smrtí nic

Vojtěch Kyncl před nedávnem objevil v pouzdře skryté vzkazy včetně vlasů jejich potomků. „Chtěl jsem fotografie dostat z pouzdra kvůli ofocení. Pod nimi byl napsaný takový deník, ve kterém píše o svém zatčení 9. května 1945 v Rokycanech až po konec 21. května 1946, kdy byl vynesen rozsudek smrti. Jenomže ono to mělo pokračování. Pod fotografiemi byly ještě dětské vlasy a krátký vzkaz s bylinou a vzkazem pro jeho ženu, která měla 13. srpna 1945 narozeniny. Nové objevy ukazují, že jestli mu něco na konci ublížilo, tak to, že se nedostal k rodině a nevěděl o jejich osudu vůbec nic,“ dodává Kyncl, který pro Český rozhlas natočil k poválečnému procesu s K. H. Frankem pětidílnou sérii.

Národ vs. K. H. Frank. Archiv zpřístupnil unikátní záznamy ze sledovaného procesu

Že byla pro K. H. Franka rodina citlivou záležitostí, dokazují i záznamy, které těsně před popravou sepsal generální prokurátor mimořádného lidového soudu Jaroslav Drábek, který pocházel z Chrudimi.

„Já jsem měl bohužel příležitost poznat dost esesmanů, abych mohl s dobrým svědomím tvrdit, že to byli většinou lidé mravně zvrhlí, opilci, surovci, stvůry. Ale vy jste byl v mnoha směrech řídkou výjimkou. Dnes o vás vím, že jste nepil, že vaše manželství bylo spořádané, že jste měl rád své děti,“ řekl Drábek Frankovi. Vězeň se v tom okamžiku neovládl, a i když dosud nechtěl mluvit, zareagoval vzápětí. „Co se s nimi stalo?“

„Nevím, až dosud jsem neměl důvod se o ně starat. My totiž netrestáme a nezabíjíme i s celou rodinou, jako jste to dělal vy,“ řekl Drábek. Ve vězňově živém oku to zlostně zablesklo.

V té době Frank ještě doufal, že přežije, jelikož čekal, jak se k podané žádosti o milost postaví prezident Beneš. Když se ho veřejný žalobce Drábek zeptal, zda má nějaké přání, v tu chvíli se podle něj dosud nereagující Frank změnil.

„Zmizel ukřivděný vládce a sebevědomý SS Obergruppenführer a ministr třetí říše – najednou přede mnou stál pokorný prosebník, který dokonale změněným, ba skoro zjihlým hlasem prosil o povolení, aby se mohl sejít se svou ženou a dětmi,“ uvedl ve své knize Z časů dobrých i zlých Jaroslav Drábek, který jako protinacistický odbojář odešel po roce 1948 do exilu v USA, kde se stal komentátorem rozhlasové stanice Hlas Ameriky.

Po roce 1989 se vrátil domů a v roce 1997 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Po roce 1948 musel zanechat advokacie také uznávaný Kamill Resler.

Druhá manželka K. H. Franka byla odsouzena k dvanáctiletému vězení a poslána do gulagu. Do Německa, kde našla své děti, se vrátila z vězení v roce 1955 na základě smlouvy o předávání válečných zajatců.