Zařízení, které může zachránit život. V Pardubicích je ale zájemců víc než tlačítek

Nouzové tlačítko Signál v tísni aktuálně využívá v Pardubicích jednatřicet seniorů. Služba má pomáhat lidem, kteří žijí sami a v případě nouze si nedovednou přivolat pomoc jinak. Nejednou už pomohla v situaci, kdy šlo o zdraví nebo život. Zájemců je však víc než zařízení a čekací doba není zrovna krátká. Navýšení kapacity ale podle městské policie není v plánu.

Před nedávnem přijela do bytu dvaadevadesátileté seniorky hlídka městské policie. Impulsem k výjezdu byl signál z nouzového tlačítka, kterým si žena přivolala pomoc. Seniorka ležela za dveřmi a ačkoliv byt bylo možné díky službě Signál v tísni odemknout klíčem, strážníci se dovnitř nedostali. Byla tak blízko dveří, že by jí vstupem mohli ublížit. Na místo proto přivolali hasiče, kteří se do bytu dostali oknem. Seniorka skončila v péči záchranářů.

Fotogalerie zobrazit 2 fotografie

Právě pro podobné situace služba dotovaná městem před lety vznikla. Mnoho starších lidí se po pádu nedokáže zvednout, aby se dostali k telefonu a přivolali si pomoc. Řešením v takové situaci by mohlo být právě nouzové tlačítko. Jenomže to je dlouhodobě kapacitně omezené a na jeho získání zájemci čekají.

Podle mluvčího městské policie Jiřího Sejkory má aktuálně služba Signál v tísni jednatřicet klientů. Za letošní rok zatím strážníci vyjížděli k aktivovanému tlačítku osmatřicetkrát, z toho v šestnácti případech šlo o výjezd, kdy poskytli pomoc. Od roku 2020 eviduje městská policie celkem 314 výjezdů. Ve 150 případech šlo o nutnou pomoc nebo předání člověka do péče zdravotníků.

„Vzpomínám si na paní, která byla po příjezdu hlídky nalezena v tratolišti krve. Tam šlo skutečně o naléhavou záchranu života. Na druhou stranu, ne každý výjezd vypadá takhle. Někdy stačí tomu člověku jen pomoci na nohy, protože sám na to nemá sílu,“ řekl Sejkora.

Dostupnost je omezená

Princip služby stojí na drobném zařízení, které má mít klient neustále u sebe. Nosit ho může na krku, nebo na ruce jako hodinky. Po stisknutí tlačítka na zařízení dorazí informace operačnímu středisku městské policie a na místo obratem vyjíždí hlídka. Ta má u sebe nepřetržitě k dispozici klíče a evidenci s podrobnými informacemi, například o patře, překážkách nebo zvířeti v domácnosti.

„Stává se, že klienti zmáčknou tlačítko třeba ve spánku. Pamatuji si, že jsme svou přítomností člověka vzbudili a on ani nevěděl, že mu tlačítko přivolalo pomoc. Na nikoho se za to nezlobíme. Raději pojedeme dvakrát zbytečně než jednou pozdě,“ doplnil Sejkora.

Služba ale není automaticky určena každému seniorovi, prvně totiž prochází sítem sociálního odboru. Podle městské policie je určena primárně pro lidi, kteří žijí sami, mají vážná zdravotní rizika nebo jsou vzhledem k věku zranitelnější a nemají rodinu, která by jim byla schopna být nablízku.

Žadatel potřebuje mimo jiné lékařské posouzení. Po procesu schválení se pak řeší instalace zařízení, předání klíčů a vyrozumění rodiny o tom, jak bude případný zásah probíhat. Zařízení a jeho provoz hradí město. Rodina pak pořídí pouze SIM kartu s nejmenším datovým tarifem potřebným k odeslání signálu.

Kapacita se zvyšovat nebude, jde jen o doplněk

Právě samotná dostupnost služby rozhořčila jednu z uživatelek Facebooku natolik, že popsala svou zkušenost v komentáři na sociální síti. „Přesně tuto službu jsem chtěla zařídit pro svou maminku, která je na invalidním vozíku a bývá doma často sama. Městská policie mi však řekla, že služba je kapacitně naplněná a dlouhodobě nebude nikoho dalšího přijímat. Dokonce nás důrazně upozornili, že v pořadníku už čeká 6 lidí, takže s tím nemáme vůbec počítat,“ napsala v komentáři, který později zmizel.

Městská policie přiznává, že kapacita zařízení je poněkud skromná, ale žádné výrazné navýšení v plánu není. Tlačítko SOS nabízejí strážníci pouze jako doplňkovou službu.

„Systém ani nemůže být narvaný k prasknutí. Výjezdová skupina, která jej má na starost, řeší mimo jiné rvačky, agresivní lidi a podobně. Je v nepřetržitém provozu. Kdybychom těch signálů měli třeba 120, mohlo by se stát, že bychom jezdili několikrát denně pouze k této službě a ta hlídka by zase chyběla jinde. Mnohdy zastáváme práci sociálních pracovníků. Není to práce strážníků, ale je to forma pomoci občanům, kterou zajišťuje město,“ vysvětlil mluvčí.

Místo navýšení kapacity se ale chystá obměna zastaralých modelů, z nichž některé stále ještě fungují přes technologii 2G, kterou budou operátoři postupně utlumovat. Město v září oznámilo záměr pořídit 27 nových přístrojů za 405 tisíc korun, které mají nahradit ty stávající.

Pomoc může přijít i bez tlačítka

A tak lidé na zařízení stále čekají. A dočkají se pouze v případě, kdy některý z uživatelů přestane službu využívat. Což může nastat v případě úmrtí, uvolnění místa v domově pro seniory nebo když si svého příbuzného vezme do péče rodina.

Strážníci se ale podle Sejkory snaží pomáhat i bez tlačítka. Nedávno například řešili případ seniora, který byl dezorientovaný a místo do svého aktuálního bydliště v domově pro seniory zamířil tam, kde to z minulosti dobře znal. Pozorní lidé ho v bytovém domě poznali a přivolali městskou policii.

„Všímavost okolí je skutečně chvályhodná. Někdy nám volají i sousedé starších lidí, že je třeba dlouho neviděli nebo si všimnou nevyzvednutých obědů na chodbě. Mnohdy může být pro někoho 24 hodin pozdě. Stává se, že hlídky otevírají byty, kde někdo leží několik dní. Častokrát ti lidé ani nedokážou sami říct, jak dlouho tam jsou, protože v tu chvíli ztrácí pojem o čase,“ řekl Sejkora.

Zvládnou starší rodiče ještě bydlet sami? 5 tipů, co v jejich domácnosti upravit

Podle něj je kapacita sociálního systému dlouhodobým problémem. Někdy právě tlačítko přispěje k tomu, že se dostane pomoci člověku, který už péči sám o sebe nezvládá.

„Jsou lidé, ke kterým se jezdí opakovaně. I tohle pak řešíme se sociálními pracovníky, protože když jsou výjezdy v krátkém čase opakované, už je to třeba na ústavní péči. Dáme sociálním službám podnět, že dochází k překročení hranice, kdy je člověk schopen se sám o sebe postarat a bez jejich pomoci se skutečně neobejde,“ dodal.

Alternativy existují, ovšem jde o služby, které si musí člověk sám zaplatit. Fungují ale na stejném principu, kdy má senior neustále při sobě zařízení, prostřednictvím kterého si v případě nouze přivolá pomoc.