Psi s těžkým osudem i další zvířata. Na farmě dostávají druhou šanci

Na azylové farmě U Veselýho psa žije přibližně třicet psů. Někteří zde...
Na azylové farmě U Veselýho psa žije přibližně třicet psů. Někteří zde...
Foto: Martin Veselý, MAFRA

Původně chtěla jen pomáhat opuštěným psům. Dnes se Aneta Polláková stará o desítky zachráněných zvířat, mezi nimiž nechybějí ani krávy, prasata nebo poníci. Azylová farma U Veselýho psa se stala jejím životním posláním. Přestože péče o zvířata přináší radost, znamená také každodenní dřinu, psychickou zátěž a bolestné loučení. Nyní navíc hledá pro farmu nové místo.

Lásku ke zvířatům měla Aneta Polláková už od dětství. Vyrůstala se psy, morčaty i křečky. Tehdy však ještě netušila, že jednou bude svůj život dělit mezi rodinu, zaměstnání a péči o desítky zvířat, která často neměla jednoduchý osud. Dnes je spoluzakladatelkou nadačního fondu Pardubice sobě, mezi jehož projekty patří také azylová farma U Veselýho psa.

Její začátky přitom byly zcela nenápadné. Když se přestěhovala na chatu, začala poskytovat dočasnou péči psům ve spolupráci s jednou slovenskou organizací. Postupně získávala zkušenosti a počet čtyřnohých svěřenců rostl. Nakonec jich bylo tolik, že se na chatu jednoduše nevešli. Rozhodla se proto najít větší prostor a objevila farmu.

Štěně přijelo vlakem z Peček, noc strávilo v pardubickém útulku

„Neměla jsem nějaký plán dělat azyl. Spíš jsem chtěla mít hodně zvířat, protože mám dobrou práci, takže jsem si mohla dovolit se o ně postarat. Postupně jsem ale začala zjišťovat, že zvířat, která potřebují pomoc, je víc a víc,“ vzpomíná Polláková.

Z původní představy o několika vlastních zvířatech tak postupně vzniklo místo, které poskytuje útočiště psům i hospodářským zvířatům. V současnosti na farmě žije přibližně třicet psů, čtyři krávy, dvě kozy, čtyři divoká prasata, dvě zakrslá prasata, dva poníci, tři ovce a slepice. Další psi a kočky jsou v dočasné péči mimo farmu.

Tím ovšem pomoc nekončí. Přibližně dvaceti psům, kteří už žijí v nových rodinách, azyl nadále přispívá na veterinární péči. Jde především o starší nebo nemocná zvířata, jejichž zdravotní výdaje by pro nové majitele mohly být příliš vysoké.

Nejtěžší bylo naučit se psy pouštět dál

Přestože se může zdát, že největší výzvou je zajistit všem zvířatům dostatek prostoru, krmiva a veterinární péče, pro Pollákovou bylo zpočátku nejtěžší něco jiného. Musela se naučit rozloučit se se psy, ke kterým si vytvořila silné citové pouto.

„Ta myšlenka byla původně taková, že budu mít svoje zvířata, třeba deset psů a jednu krávu. Pak jsem ale zjistila, že těm psům pomůžu víc, když jim najdu domov. Ti staří a handicapovaní, které si nikdo nevezme, zůstávají u nás,“ vysvětluje.

Dnes už ví, že každá úspěšná adopce znamená nejen nový začátek pro jednoho psa, ale také možnost zachránit dalšího. „Když se najde lepší domov, než je ten náš, tak pejska dáme. Tím se uvolní místo pro dalšího psa,“ říká s tím, že citové pouto ke zvířatům nezmizelo, jen se s ním postupně naučila pracovat.

Na farmu se dostávají především psi po zemřelých majitelích nebo od lidí, kteří se o ně kvůli nemoci, ztrátě bydlení či jiným životním okolnostem už nedokážou postarat. Azyl ale pomáhá také zvířatům ze zahraničí, například ze Slovenska, Rumunska, Bosny nebo Egypta.

V Pardubicích se někdo bezcitně zbavil tří chameleonů, jeden pobyt venku nepřežil

Právě některé zahraniční případy ukazují, jak kruté osudy mohou mít zachránění psi za sebou. Polláková vzpomíná například na psa z Egypta, který přišel o obě přední nohy. Dnes už má novou rodinu, protézy a může žít spokojený život. Pomoci se podařilo také fence, kterou někdo polil kyselinou.

Každý pes přitom před adopcí prochází potřebným veterinárním ošetřením a podle svého stavu také socializací. Někteří se musí naučit chodit na vodítku nebo znovu získat důvěru k lidem. Teprve potom jim azyl hledá vhodnou rodinu.

Péče o desítky zvířat je každodenní kolotoč

Farma přitom není Pollákové hlavním zaměstnáním. Pracuje jako PR manažerka pro slovenskou firmu a věnuje se také charitativním projektům, grantům a žádostem o podporu. Péče o zvířata se však stala nedílnou součástí jejího života, bez které si už nedokáže představit běžný den. Skloubit zaměstnání, rodinu a starost o desítky zvířat přitom není jednoduché.

„Ráno vstaneme, nasnídáme se a jdeme vyvenčit psy. Pak všechno uklidíme, vykydáme stáje, postaráme se o ochrnuté pejsky, kteří potřebují každodenní péči. Někteří mají léky, další potřebují vyčistit uši. Potom dvě tři hodiny pracuji na počítači a celé to začíná znovu,“ popisuje.

Většinu každodenní práce zvládá společně s partnerem. Pomáhají jim také tři dobrovolnice, které pravidelně docházejí venčit psy. Důležitou součástí týmu je Jana, která se věnuje adopcím, sociálním sítím, organizaci akcí i dalším činnostem spojeným s provozem azylu.

Farma přitom nefunguje jako běžný útulek s oddělenými kotci. Psi se pohybují volně a na noc mají k dispozici vlastní domek. Právě proto není jednoduché zapojovat do péče neznámé dobrovolníky. Mnohá zvířata jsou citlivá a potřebují klid i zkušený přístup. Veřejnosti se ale azyl neuzavírá. Každou neděli pořádá společné venčení psů, zájemci mohou po předchozí domluvě přijít také na návštěvu nebo se zapojit do příležitostných brigád.

Do péče o zachráněné psy se může zapojit také veřejnost. Azylová farma každou neděli pořádá společné venčení, při kterém mohou zájemci strávit čas se čtyřnohými svěřenci. (15. listopadu 2026)

Kromě fyzické práce je podle Pollákové péče o zachráněná zvířata náročná také psychicky. Za nejtěžší chvíle považuje úmrtí svých svěřenců, bolestné ale bývají i neúspěšné adopce, kdy se psi vracejí zpět na farmu. Lidé si podle ní často neuvědomují, kolik úsilí se za záchranou zvířat skrývá. „Člověk vidí tu jednu stránku, ale pak nevidí všechno, co se děje za tím. Kolik práce odvedete,“ upozorňuje.

Pomáhají jednotlivci i velké firmy

Provoz farmy je finančně náročný. Peníze jsou potřeba především na veterinární ošetření, léky, krmivo a další nezbytné vybavení. Azyl proto spoléhá na dárce, dobročinné dražby a benefiční akce. Podporu mu poskytují také firmy, například Super zoo.

Jednou z posledních akcí byl křest charitativního kalendáře, který se uskutečnil 1. listopadu 2026. Kalendář pokřtila zpěvačka Sara Rikas.

Hledání místa pro nový útulek končí. Začne růst letos u pardubického letiště

Pokud vybrané prostředky nestačí, Polláková s partnerem náklady doplácejí z vlastních peněz.

Pomáhat přitom nemusí lidé jen finančně. Každou neděli nebo po předchozí domluvě mohou na farmu přinést materiální dary. Co azyl sám nevyužije, předává dalším organizacím, které pečují o opuštěná zvířata.

Největším snem je nové místo na samotě

Polláková už dva roky hledá pro farmu nové místo, ideálně na samotě s větším pozemkem. Současný azyl totiž stojí uprostřed vesnice a zvířata potřebují více prostoru. Zároveň nechce, aby jejich chov obtěžoval sousedy.

„Tím, že jsem holka z paneláku, tak jsem úplně neměla představu, co potřebují čtyři krávy, prasata a třicet psů,“ přiznává. Najít vhodné místo v okolí Pardubic a Hradce Králové je však podle ní obtížné.

Největší smysl své práce vidí Polláková v hledání nových domovů pro opuštěné psy. „Dva nebo tři týdny se o psa starám, venčím ho, uklízím po něm, ale nejdůležitější je, že mu najdu nový domov. A tím ho zachráním a změním mu život,“ uzavírá.

Právě hrajeme Právě vysíláme

Víkendový ranní Impuls

06.00-10.00
Přehrát rádio Pozastavit rádio

ELÁN

ZALÚBIL SA CHLAPEC

Následuje 10.00-14.00
Avatar

Víkend malých radostí