Olomoucká zoo láká na nová mláďata afrických šelem, které se brání smrdutým útokem

Chová je krátce, přesto už se olomoucká zoologická zahrada nyní může pyšnit třemi mláďaty zoril malých. Tato drobná africká šelma sice vypadá podobně jako skunk a používá stejnou obrannou taktiku založenou na útoku zapáchajícím sekretem, paradoxně však ve skutečnosti se skunky blízce příbuzná není.

Chovný pár vytvořila zoo na Svatém Kopečku jen před pár měsíci ze samičky získané ze zoo v Plzni a samce z francouzské zahrady Biotropica.

„Po velmi krátké době jsme se dočkali 19. července narození tří potomků. Jelikož běžně zorila rodí jedno až tři mláďata, jsme za tento počet rádi. Mláďata i s matkou již nyní mohou při troše štěstí návštěvníci pozorovat ve výběhu ve spodní části zoo, samec je aktuálně oddělen v zázemí,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.

Zorily malé, jejichž domovem je hlavně okraj Sahary, jsou aktivní převážně v noci, přes den se řadí mezi náruživé denní spáče. Potravu vyhledávají především na zemi a navzdory drobné velikosti jde o neohrožené lovce.

10 fotografií

„Troufnou si i na kořist stejné velikosti, jako jsou ony samy. Coby masožravci žijící převážně na pastvinách se živí například drobnými obratlovci, hmyzem, hady, brouky či vejci. Mají velmi rychlý metabolismus, a tak musejí lovit prakticky s jedinou přestávkou, a to když spí,“ nastínila mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.

„Poměrně dlouhé drápy na předních končetinách slouží k vyhrabávání potravy z půdy a k hloubení vlastních nor, které přes den využívají k úkrytu, pokud nevezmou za vděk skalní štěrbinou nebo jiným vhodným úkrytem. Na každé končetině s osrstěnými chodidly mají pět prstů. Osrstění pravděpodobně usnadňuje pohyb po písčitém podkladu a omezuje kontakt tlapek s rozpáleným povrchem,“ dodala.

OBRAZEM: Roztomilá mláďata na Svatém Kopečku. Olomoucká zoo hlásí i vzácné přírůstky

Zorily malé se vyznačují nápadným světlým zbarvením s tmavými pruhy a výraznou kresbou na hlavě, které slouží jako výstražné varování potenciálním predátorům. Přestože vzhledem připomínají skunka, patří mezi lasicovité a se skunky blízce příbuzné nejsou. Na druhou stranu ovšem používají stejnou obrannou strategii.

„Při ohrožení nejprve naježí srst, aby působily větší, zdvihnou svůj dlouhý, hustě osrstěný ocas a zaujmou obranný postoj, kdy na svého nepřítele začnou couvat. Pokud varování nestačí, mohou z análních žláz vystříknout silně zapáchající sekret,“ nastínila Gronská.

„Predátor, jenž se pokusí do zorily zakousnout, tak může zjistit, že jde o velmi nechutné sousto, a následně ji pustí. V některých případech zorily také předstírají v okamžiku napadení smrt,“ doplnila.