Odliv míčových sportů, drží se florbal. Hráčky FBS ale tápou, není kde brát nové

Z Olomouce jen letos zmizely nejvyšší soutěže u dvou míčových sportů. Basketbalisté Olomoucka se přestěhovali do Prostějova, tým volejbalistek Šantovky Olomouc zase kvůli finančním problémům v extralize skončil. A tak kromě tradičních bašt v podobě fotbalu, hokeje a házené zůstává ve městě ještě jeden menší kolektivní sport, v němž družstvo Olomouce hraje nejvyšší ligu – florbal.

Mužský oddíl loni postoupil do druhé nejvyšší ligy, zato hráčky FBS Olomouc budou letos v Čajkaréně bojovat jednak o přízeň potenciálně nových diváků, a jednak proti stále silnějším soupeřkám mezi českou elitou.

„Je možné, že v kontextu dlouhodobé sezony se oddělí prvních pět týmů a zbytek tabulky. Ale florbal v Česku hrají mladé holky, záleží, jak se jim všem podaří udržet konzistentní výkonnost,“ míní kouč ženského týmu FBS Radek Řehák.

„U nás hrají hlavně studentky nebo juniorky, co přijdou z nižších lig. Myslím, že hráček kolem třicátého roku života už v extralize moc neuvidíme. Holky to hrají za dobré slovo, nemáme jim moc co nabídnout, ve florbalu nejsou peníze jako v jiných sportech. Snažíme se, aby nebyly v minusu, nemusely platit různé licence, ale pokud mají už práci, rodinu, je těžké do toho skloubit vrcholový sport,“ uvědomuje si trenér.

Živit se florbalem? To v Česku možná nepůjde nikdy, soudí nejlepší střelkyně

Podobně to má i několikanásobná nejlepší střelkyně týmu Lucie Cholinská, jež loni byla druhou nejproduktivnější hráčkou svého celku. Teď s florbalem sekla. „Ukončila studia a ve 26 letech mi řekla, že už je na florbal stará,“ usmívá se Řehák.

Další citelnou ztrátou je odchod útočnice Evy Řehákové, která loni ve statistice produktivity i vstřelených gólů byla nejlepší z hanáckého družstva.

„Bohužel nám odpadají rozdílové hráčky. Za tři roky nám skončilo z různých důvodů dvacet holek. My jsme malý klub, jsme rádi, že tu máme univerzitu, odkud k nám pak chodí florbalistky, které chtějí stále hrát. Samozřejmě my nechceme bránit holkám, aby se posouvaly a hrály výš, proto některé odešly. Určitě nechci říkat, že jsme teď slabí, ale holky budou muset bojovat. Cílem je jako každý rok postup do play off,“ popisuje Řehák.

Jenže k dosažení mety je momentálně daleko.

Šárka Kudlová z FBS Olomouc útočí na bránu Ostravy.

Zatímco v uplynulých sezonách Hanačky atakovaly i top čtyřku soutěže, letos zatím tápou. S bilancí jedna výhra a sedm proher jsou předposlední. Obměna kádru je citelná.

Loni přitom Řehák dosáhl se svojí trenérskou kolegyní Dagmar Sigmundovou, profesorkou na Univerzitě Palackého, největšího úspěchu v historii klubu, když vybojoval stříbro v domácím poháru.

Zároveň před dvěma lety dosáhl i na vytyčenou metu: vyhrát zápas v extraligovém play off. „Hráli jsme vyrovnané zápasy s Chodovem, se Střešovicemi. A pohár? Tenkrát se nám vše sešlo. Dostat se do finále je teoreticky snazší než si zahrát semifinále v extralize. Musíte porazit dva tři těžké soupeře, kdežto v play off extraligy musíte vyhrát čtyřikrát,“ líčí Řehák.

Olomoučanky nakonec v roce 2025 v superfinále ve Zlíně podlehly Střešovicím 2:4. „Bohužel, taková utkání holky nehrají každý den, což se projevilo. Atmosféra, očekávání... Ale ukázalo nám to, že můžeme hrát s kýmkoliv,“ míní Řehák.

Ruší noční klid, volal senior strážníky na florbalisty. Protáhl se jim zápas

„Nechápu třeba fotbalisty, kteří na pohár rotují sestavu, dají šanci hráčům, kteří nehrají a pak vypadnou s outsiderem, ačkoliv pro ně má pohár vzhledem k postupu do Evropy ještě mnohem větší význam. To je lepší vyzkoušet nevytěžované hráče v nějakém ‚lehčím‘ ligovém utkání,“ zmiňuje Řehák pohárové fiasko fotbalové Sigmy, která loni z poháru vypadla po porážce s týmem ze čtvrté ligy a letos padla s druholigovým soupeřem.

Co čekat od florbalistek v další fázi sezony? „Nemáme teď tolik individualit, které by strhly zápas svým výkonem. Ale věřím, že budeme víc týmovější,“ cítí trenér Řehák.