Ostravské stopy: Mrakodrapy město nespasí, říká historik architektury Švácha

U příležitosti putovní výstavy ke 125. výročí Klubu za starou Prahu zavítal do Ostravy významný teoretik a historik architektury Rostislav Švácha. Byl to právě on, kdo již v 80. letech minulého století usiloval o záchranu některých dominant průmyslového centra moravskoslezské metropole. Také o nich vypráví v dalším dílu seriálu Ostravské stopy.

„Tehdy mě zaujalo takzvané uhelné prádlo – obrovská stavba uprostřed Ostravy na zpracování uhlí, která utvářela jeho ráz. Byl to velmi charakteristický objekt pro toto území. Už tehdy, v 80. letech se vedla v novinách kampaň na záchranu Karoliny, už tehdy jsem napsal o tom, že se nemá bourat, ale bylo to marné,“ konstatuje známý historik. Místo toho se na území uhelného prádla nachází obrovský obchodní komplex.

Rostislav Švácha studoval a působil v Olomouci a tady se začal utvářet jeho vztah k průmyslové Ostravě. „V Olomouci jsem měl plno ostravských žáků včetně historika Martina Strakoše. Ostrava byla tehdy trochu jiné město, výrazně průmyslové a špinavé. Mně to děsně imponovalo,“ vysvětluje Švácha. „Když jsem přijel z Olomouce do Ostravy v 70. letech, tak to zase tak velký rozdíl nebyl. Olomoucká památková rezervace, i když existovala, tak se nacházela v příšerném stavu. Domy padaly samy od sebe, takže situace se od Ostravy až tak zásadně nelišila.“

Změna podle něj nastala v 90. letech. „Když se domy v Olomouci zprivatizovaly, tak je majitelé začali dávat dohromady. A také Ostrava už tehdy procházela příznivým vývojem, třeba tím, že dosáhla statusu památkové zóny. Domy se začaly systematicky opravovat, památkáři se začali zajímat více o 19. století a období první republiky, což je pro Ostravu typické období rozkvětu, kdy se domy v historickém jádru města stavěly. Typický je pro ni ale i poválečný stav a následná asanace, bourání historických částí,“ uvádí Švácha.

„Ostrava a její vývoj souvisí s tím, co se stalo už za druhé světové války. Západoevropská města byla těžce poškozena a výstavba se posléze začala řešit asanacemi. Než abychom opravovali trosky, tak je radši zbouráme a postavíme znova, to byl celoevropský trend.“

Znám vaše město

Rostislav Švácha je nejen teoretik, ale své postřehy a údaje často opírá o osobní zkušenosti, rád se také prochází samotnými historickými jádry měst. „Vydával jsem se i na delší pěší výlety. Podél řeky Ostravice až do Slezské Ostravy a pak zase do Moravské Ostravy. Město má úžasné možnosti, uděláte pár kroků a hned jste v přírodě. Mám rád celou Moravskou Ostravu, má svůj kolorit, svůj ráz. A pak velmi rád chodím do Dolních Vítkovic. Začal jsem sledovat jejich proměnu od chvíle, kdy se v nich začal uplatňovat architekt Josef Pleskot,“ vysvětluje Švácha.

„Zejména mě zaujala proměna plynojemu na Multifunkční halu Gong. V Klubu za starou Prahu máme soutěž o nejlepší novostavbu v historickém prostředí a Ostrava se v ní rovněž prosadila. Asi pět staveb postoupilo do finále. A našel se i jeden vítěz. Svět techniky od Josefa Pleskota, což bylo někde v roce 2016,“ uvádí.

Ostravské stopy: Máme být na co hrdí, chraňme to, říká architekta Zemánková

Jaká je podle něj současná moravskoslezská metropole? „Ostrava se liší od jiných velkých měst v českých zemích. Je výrazně polycentrická, má několik historických jader. Mám dojem, že ne všechna jsou dobře propojená. O tom velmi zajímavě mluvil právě i Pleskot, že je Ostrava málo průchodná. Což je nejspíše kvůli ne příliš šťastné organizaci dopravy. Velké dopravní tahy Ostravu úplně rozkrájely a nemůžete v ní chodit tak, jak byste chtěl napříč městem. Průchodnost prostě chybí,“ popisuje Švácha.

Historická část Ostravy jej fascinuje, přesto kolem něj nachází i výrazné slabiny. Ani plánovaným mrakodrapům není nakloněn. „Když se procházíte kolem historického jádra, tak ještě pořád je tady hodně poničeného, vedle sebe se nachází moc proluk, takže město kvůli tomu přestává být čitelné. Když něco slyším o nových záměrech, třeba o plánované výstavbě mrakodrapů, tak nevím, jestli z toho mám být šťastný. Myslím si, že Ostravě nedají výjimečný ráz, naopak. Mrakodrapy se dnes staví všude, Ostravu nespasí, naopak jí mohou uškodit, protože pak se jedno město podobá druhému, jejich výstavbu by si tedy Ostraváci měli ještě rozmyslet,“ poznamenává kriticky známý historik.

Ostrava ve své dřívější minulosti nebyla žádné velké město, spíše městečko, stará architektura nebyla moc velká. „Například kostel sv. Václava má tu smůlu, že je malý, jeho věž je nízká, moc se neuplatní ani ve vytváření obrazu města. Přesto se přiznám, že některé scenérie Moravské Ostravy mně připadají malebné, nejde však o charakteristický rys celého města. Uličky ve vnitřním městě, v památkové zóně, mi přijdou velmi půvabné. Město by si ale ještě mělo uvědomit, že v něm jsou chátrající objekty evropského významu, například bývalý Obchodní dům Bachner. Od architekta Mendelsohna žádnou jinou stavbu v Česku nemáme,“ dodává.