Svatba, domy, lidé i příběhy. Unikátní mapový portál „oživuje“ zmizelou Karvinou

Helena Larisch-Mönnichová, dcera uhlobarona Jana Larische-Mönnicha si 25. dubna 1935 v kostele sv. Jindřicha v původní a dnes již neexistující staré Karviné ve svých devatenácti letech brala polského hraběte André Tarnowského. Podle karvinské kroniky svatbu zvěstovalo 1 500 sňatkových oznámení a v kostele, kam nevěstu doprovodilo třicet havířských družiček, se shromáždilo na dva tisíce lidí.

Na unikátním mapovém portálu Karvinsko ve stopách času si k celé události můžete kromě fotek prohlédnout například i zasedací pořádek hostů, oddací list novomanželů či vyúčtování celé svatby.

Velkolepý sňatek je zároveň jen střípkem projektu, který ukazuje zaniklé město, které kvůli důlním vlivům šlo ve druhé polovině 20. století k zemi.

Na mapě tak ožívají jeho ulice, domy, jejich obyvatelé či příběhy a události, navštívit můžete ve virtuální prohlídce i známý šikmý kostel, který po kdysi honosném městě zbyl.

Za portálem stojí Marek Trojak ze Státního okresního archivu Karviná. „V portálu je zaneseno více než 3 800 domů, staveb, míst a událostí a obsahuje přes 8 100 příloh, tedy především fotografií a stavebních plánů, ale třeba i archivních filmů,“ říká.

„Troufám si tvrdit, že v celé České republice nic podobného nenajdete. Snad jedině kolegové ze severočeského Mostu provozují něco obdobného. Jejich projekt Most do minulosti ale není ohledně fotografií tak obsáhlý a hlavně není propojený s archiváliemi,“ doplňuje Trojak.

Co cítíte, když vám pod rukama ožívá zaniklé město?
Je to zajímavý pocit, protože v duchu si postupně vytváříte maketu toho města a když těmi místy pak skutečně procházíte nebo projíždíte, vnímáte prázdný prostor kolem sebe najednou úplně jinak. Genius loci těch zaniklých míst silně odráží vše, co se tam odehrálo. A když o spoustě událostí navíc víte, cítíte to ještě intenzivněji. Je zvláštní si tu historii takto rekonstruovat.

Jak váš projekt vůbec vznikl?
V archivu jsme kdysi pořádali několik velkých výstav, které se zaniklému městu věnovaly. Tehdy ještě žilo hodně pamětníků a výstavy měly obrovský úspěch. Takže jsme s kolegy hledali způsob, jak tu skladbu informací, archiválií a fotografií uchovat i do budoucna. A v roce 2010 jsme připravili a spustili web, tematicky zaměřený pouze na starou Karvinou. Pro člověka, který si původní město již nepamatoval, to znamenalo spatřit najednou fantastické snímky…

Marek Trojak ze Státního okresního archivu Karviná vytvořil unikátní portál Karvinsko ve stopách času, který „oživuje“ zaniklá místa.

Stará Karviná byla výstavní město…
A fascinující na tom právě je, že tady nezanikla nějaká obec o pár domech, ale kompletní město s kompletní infrastrukturou. S pivovarem, zámkem, školami, nemocnicemi, hotely, prostě se vším. Původní Karviná byla úplně jiná a také úplně jinde ležela. Takže jsem začal přemýšlet, že bych rád viděl, kde přesně stál zrovna tento dům, kde že byl ten kostel, kde to vlastně všechno bylo, kde si to mám představit? A že bych to chtěl udělat tak, aby to zaujalo i naše děti, aby na jednom místě získaly co možná nejúplnější přehled o neuvěřitelných proměnách rodného města.

A tak vás napadla mapa?
Ano. Nejdřív jsem si sehnal historické letecké snímky, nejstarší z roku 1947, a do nich jsem začal sázet jednotlivé body, ke kterým jsem přidával archivní fotografie. Bylo to docela pracné, ale hlavně: bylo to statické. V mapě jste se nemohl posunout, nemohl jste si nic přiblížit. Tehdy jsem dostal tip na kolegy ze severočeského Mostu, kteří vytvořili webovou aplikaci Most do minulosti, postavenou nad dynamickým mapovým základem. Zavolal jsem jim o radu a oni mě nasměrovali k dalšímu postupu. Pochopil jsem, že mapové aplikace provozují jednotlivé magistráty, tedy i ten karvinský.

Ten vám pomohl?
Ano. Zjistil jsem, že Magistrát města Karviné skutečně provozuje mapový portál, přednesl jsem jim tedy svou představu projektu: město nám poskytne mapové prostředí a my veškerá data z fondů Zemského archivu v Opavě, pod který náš archiv spadá. Kývli a pak to šlo rychle. Nejprve Martin Vozár, specialista magistrátu na mapové systémy, celou aplikaci vytvořil a připravil a já pak mohl začít doplňovat obsah, zakreslovat dům po domu a přidávat k nim fotografie nebo jiné dokumenty. Základem všeho jsou samozřejmě čísla popisná – jsou tím jediným pevným bodem, kterého se můžu při orientaci držet.

Dvacetitisícové město zmizelo. Z poddolované Karviné zůstal jen křivý kostel

Hledal jste ve staré Karviné i vlastní rodinu?
Hledal. Naše rodina pochází odjinud, z Březové nad Svitavou (město v okresu Svitavy v Pardubickém kraji – pozn. red.). Bratr mé babičky byl cukrář, který v době hornického boomu viděl v Karviné příležitost. Takže si tady otevřel cukrárnu. Brzy potřeboval prodavačky, tož povolal své dvě sestry, ty si tady našly manžely a karvinský příběh se rozjel. V mapovém portálu je nádherná fotografie, kde babička před tou cukrárnou stojí. Je tam dlážděná silnice a před výkladem postává i bosý kluk v krátkých kalhotách a cloní si oči před sluníčkem… To je kouzelný snímek.

Co všechno mapový portál umí?
Všechno (smích). A pro mne je fantastické, kolik možností skýtá. Já všem říkám, že je to ideální zábava pro dlouhé zimní večery. Protože pokud vás historie našeho regionu zajímá, tak jakmile se do portálu ponoříte a začnete v něm klikat, tak u toho zůstanete sedět, čas běží a vy fascinovaně hledíte: tady vedle té silnice, po které jezdíte roky na Ostravu, tak vedle ní stála taková nádherná vila, a tady je pivovar, támhle zámek. Anebo najdete dům svých předků. Samozřejmě můžete hledat podle čísel popisných, můžete hledat i podle jmen, na každý dům je napojen sčítací arch z roku 1921, klik – a můžete si přečíst, kteří lidé v tom domě žili! U spousty domů zjistíte, kdy byl kolaudován, kdy došlo k demolici, kdo byl jeho majitelem, co v tom domě bylo, jaká provozovna a v kterých letech.

U většiny domů jsou fotky…
Ano. Pokud má dům v náhledu malinkou fotečku, můžete ji rozkliknout a přejít do jeho prezentace. K některému domu se zachovala sotva jedna, dvě fotky, k některému jich je ale třeba i třicet. Ke známějším budovám jsou pak k dispozici i další informace a odkazy. Kliknete si na některou ze škol, hned tu máte odkaz na digitalizované třídní výkazy nebo školní kroniku, u domů třeba stavební plány, u fary digitalizované matriky, u pivovaru je připojená publikace, pivní etikety nebo také audionahrávka rozhovoru s posledním sládkem. Zkrátka jakýkoliv materiál nebo informace, která se k danému domu nebo objektu váže – vše se zde snažím napojit.

25 fotografií

U některých míst jsou i srovnávací snímky s dnešním stavem…
To je další obohacující vrstva. Začali mi je dodávat místní znalci a historici, například Jan Polakovič a Petr Bindač, kteří mi s portálem pomáhají a upozorňují mě na různé chyby: takhle to vypadalo kdysi, takhle to vypadá dnes. Člověku je z toho někdy až úzko. Vidíte místo, které bylo plné života a najednou je tu jen les, pár šutrů a nikde nic.

Tito nadšenci ale do portálu doplňují i další úžasné věci! Nedávno třeba našli takzvaný Solecký kříž. Dřevěný kříž nedaleko původního zámku Solca. Po tolika letech, zarostlý v křoví! V tom příběhu je všechno – šlechta, válka a vyhořelý zámek, zaniklé město... To je na tom to úžasné, že různé pozůstatky tady pořád ještě jsou, jen jsou skryté. Například uprostřed lesa hlavní schodiště ke škole – dnes vedoucí do prázdna. Našli třeba i zbytky tenisových kurtů, kde hrával mladý pan hrabě tenis. Nebo zámecké nádrže na vodu. Pořád tam jsou!

Portál je jednoduchý. Fialově zbarvený dům má obrazovou dokumentaci, zelený nemá, žluté události mají fotografie, červené nemají. Dostáváte i dnes ještě fotky od lidí?
Samozřejmě ten hlavní nápor je už pryč, portál běží od roku 2021. Ale dodnes, v podstatě bych řekl, že každý týden, se objeví ještě něco nového, někdo někde ještě něco vyštrachá. A pokud jsou na těch fotkách i lidé, tak jsem dvojnásob šťastný. Protože stará Karviná nebyla mrtvé město. Nechci, aby portál vypadal jen jako databáze prázdných domů a staveb. Lidé tady pracovali, sportovali, milovali se, umírali, žili tady a já jsem za jakékoliv doklady toho života moc rád.

Další a další projekce. Příběh uhlím zničené Karvinné podeváté vyprodá kino

Z jakého objevu, fotografie nebo informace máte největší radost? Překvapilo vás něco?
Nezvyklé pohledy. Vy třeba víte, kde něco zhruba stálo a jak to vypadalo, v hlavě si to místo nějak vystavíte, a najednou se objeví fotografie, která to všechno zachycuje úplně z jiného úhlu, naprosto vám tu představu rozbourá! Takže si najednou říkáte: „Aha, tak takhle to tedy bylo!“ Nebo úplně neznámé věci: nedávno mi takto právě Jan Polakovič poslal tuto raritní fotografii (ukazuje) sochy havíře před Soleckým zámkem. Slavný zámek Solca byl v roce 1950 přestavěný na Dům zdraví. A před ním stála socha havíře! Bizarní věc, na kterou se prostě úplně zapomnělo. Nevím, kde a jak tu fotografii našel, ale ty objevy tu pořád ještě jsou.

Prohlížení portálu je místy dost depresivní… Zdevastovaná krajina, popraskané domy, pro mnohé pamětníky to musí být bolestivé…
Určitě, ale je pravda, že pamětníci, kteří mají vazbu na starou Karvinou nebo i na jiné zaniklé lokality, vidí na těch snímcích asi trochu něco víc než ostatní. Navíc si prožitý čas různě idealizujeme a citové pouto k rodnému domu i místu vždy zůstává, i když už z nich nic neexistuje. Někteří se třeba i scházejí někde uprostřed lesíka a vzpomínají na to, že tudy chodívali do tanečních. Možná v sobě cítí i hořkost, že to tak nemuselo dopadnout, ale myslím, že jsou s tím, co se stalo, už víceméně smířeni. A doufám, že je třeba i těší, když ví, že to jejich místo není tak úplně zapomenuto.

Původní Karviná ležela na západ od současného města. Značka ukazuje známý šikmý kostel, který stál v centru, ale nyní zcela na samotě.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Reagují ti lidé i na sebe?
Samozřejmě. Všelijak se vzájemně propojují. Stačí třeba na facebookové skupině zveřejnit informaci o fotce dalšího domu a hned tam někdo napíše: „Jo, vedle bydlel pan Novák s tím legračním pejskem!“, načež přijde odpověď: „No a nejste vy náhodou dcerka od toho a toho?“ A ti lidé si začnou povídat, vymění si kontakty, sejdou se… To mi přijde úžasné.

Součástí portálu jsou i filmy…
Zatím čtyři. Například skvělý krátký film z roku 1919 z fondů Národního filmového archivu: „Karvínská uhelná pánev obsazená naším vojskem“. Tam je třeba sekvence, kdy přijíždí parní vlak na staré karvinské nádraží, a jsou tam italští vojáci v baretech a na koních… Úžasné bylo, že se na záznam hned vrhli naši místní znalci, film detailně prostudovali a zjistili, že záběry byly pořízené v úplně jiných místech, než bylo udáváno v databázi NFA...

A ty další filmy?
Máme zde krátký film „Hrozný výbuch důlních plynů na jámě Gabriela v Karviné“ z roku 1924, anebo zajímavý dokument, když se bourala průmyslová škola ve staré Karviné. Tam, jak je dodnes starý karvinský hřbitov, tak po pravé straně byla Masarykova škola. Nádherná. Před ní stála socha T. G. Masaryka, která je nyní na náměstí ve Fryštátě. No a za touto školou, nebo lépe nad ní, stála takzvaná Vyšší průmyslová a mistrovská strojnická škola. K ní máme amatérské záběry ze šedesátých let, když tu školu museli zbourat. Máme ale i amatérský záběr, kde je vidět kus trati, kudy jezdila lokálka...

Kterou z částí ve staré Karviné máte vy osobně nejraději?
Mám rád takové ty okrajovější věci, ty méně dominantní. Všichni dnes znají kostel sv. Petra z Alkantary, tedy pod jiným názvem... To ale není ono. Zajímají mne spíše uličky nebo místa na periferii, které na fotkách moc nejsou, anebo nejsou zdokumentovány vůbec. A samozřejmě „naše“ cukrárna.

Mapový portál zachycuje i jiná zmizelá místa než jen všeobecně známou starou Karvinou…
Hned na začátku jsem celý projekt nazval Karvinsko ve stopách času. Protože lokality, které byly těžbou zničené, nebo jen poznamenané, jsou všude kolem nás: starý Darkov, Staré Město, Doubrava, Louky, Orlová, Bohumín... Takže proto Karvinsko. Mně je třeba hrozně líto právě Louk nad Olší, tedy v té jejich původní podobě. Tam stojí už jen starý kostel sv. Barbory. Vytlučená vitrážová okna, zazděný vchod, prostě takový chudáček odsvěcený, osiřelý. A tam se touláte a cítíte taky ten život, který těmi místy prošel. Vidíte tam ty opuštěné zahrady, ovocné stromy, zbytek branky od nějakého domu, vždycky vás to osloví…

Demoliční výměry padaly v Loukách v 70. a 80. letech minulého století…Ano, vždyť to je nedávno! Anebo třeba starý Darkov. Dneska, když se všude píše o Karvinském moři… Udělal jsem k tomu takový krátký filmeček. Že když si v něm plavete, tak pod vámi je padesát baráků… Nejde samozřejmě o ty domy, ale o ty životy, o ty příběhy. Ti lidé tam žili, po té silnici jsme jezdili… A dneska je to rekreační zóna. Jakoby se to všechno vytratilo do prázdna…

Portál obsahuje i odkazy na další doprovodné weby…
Jednak je to tematický web „Projekt stará Karvinná“ a pak i odkaz na obrazový přehled publikací o Karvinsku. Nejdůležitější je ale samostatný web „Novinky“, kde pravidelně zveřejňuji, co je v portálu nového nebo co bylo přidáno. Kromě toho jsou tu však k dispozici i seznamy obyvatel, živností a budov, a také nejrůznější tabulkové nebo obrazové katalogy. Když vás zaujme nějaký dům, stačí klik a prohlížíte si všechny jeho fotografie v prezentaci. Další klik – a můžete se rovnou podívat do mapy, kde přesně ten dům stál. Obsahem portálu se můžete probírat opravdu ze všech stran, jak je vám libo.