Holky z papíráku zavírají. Konec spustil vlnu sympatií

Z papírnictví Martina v Jablonci se nese smích až na ulici, zákazníci před odchodem nešetří přáním všeho dobrého. Žena, která přišla využít slev, se tiše, takřka pietně, ptá: „Do kdy tu budete?“ „Do konce července,“ odpovídá jí majitelka rodinného obchodu Martina Modřínská, která se rozhodla po 35 letech zavřít.

Její prodejna byla pětatřicet let součástí městského koloritu a života Jablonečanů. Ti v rodinném obchodě viděli vyrůstat i její dcery, jež je postupem času začaly za pultem také obsluhovat. Když majitelka oznámila, že koncem července papírnictví Martina u Dolního náměstí zavře, spustila se vlna vzpomínek a osobních příběhů, které se zde za více než tři dekády odehrály.

„Do té chvíle jsme si nepřipadali nijak důležití, necítili jsme od lidí takovou podporu. A teď se strhla taková lavina,“ říká podnikatelka, která například komentáře na Facebooku dosud nečetla. Jsou dojemné a těžko by na ně nahlížela bez nostalgie.

Papír stále žije! Nechte se přesvědčit cestou do stylových papírnictví

„Prvních čtrnáct dní bylo ohromně těžkých. Dostávali jsme květiny, koláče i různé dárky,“ pokračuje. Byť ji v rozhodnutí uzavřít prodejnu reakce Jablonečanů nahlodávaly, nakonec převážila ekonomická stránka. „Jsou to bohužel jednoduché počty. Jedno je ale jasné – bude se nám stýskat,“ pokyvuje Modřínská.

K zavření oblíbeného papírnictví ji dovedlo vícero důvodů, které podle ní tvoří pomyslnou skládačku. Definitivní bylo, když šel obrat od začátku roku extrémně rychle dolů.

„Největší problém nastal, když se rozkopala Lidická ulice. V ten moment už to bylo neúnosné, neměli jsme ani na výplaty,“ líčí s tím, že ona skládačka je pestrá. „Začíná se to tady docela vylidňovat, dějí se různé věci. Měli jsme třeba třikrát rozsekanou výlohu včetně žaluzií,“ popisuje nepříjemné zážitky.

Na bezpečnostní situaci ve městě a pocit nejistoty odkázala i při loučení se zákazníky. Momentálně je v okolí obchodu prý klidněji, ale byla doba, kdy volali městskou policii dvakrát denně. Co by mohlo bezpečnost zlepšit? „Minimálně to, aby platila pravidla pro všechny. Bez ohledu na to, jak hlasitě ten člověk křičí. Nemyslím, že by mi bylo tolerované, kdybych na někoho vřískala a vyhrožovala mu, že to tady zapálím,“ krčí rameny.

Nadto se mění i Jablonec, který si z dětství pamatuje jako kvetoucí město plné cizinců, jež sem lákalo sklo a korále. Časem se proměnily také nákupní zvyky lidí – hodně se přesunuli na internet. „Možná jsme nebyli schopni včas do toho nastoupit, neudělali jsme e-shop,“ zamýšlí se Modřínská, která to zpětně považuje za své manažerské pochybení.

„Proč nemáte narkosáčky?“

„Také méně lidí chodí do města. Starší se někdy bojí, protože jsou tady občas konflikty; třeba lidí, co berou drogy. Jeden takový nám naposledy pěstí rozbil výlohu. Před chvílí nás tady napadal jeden dealer, že nemáme narkosáčky,“ konstatuje. Dříve rychlouzavírací sáčky prodávali, velikost oblíbenou mezi distributory drog ale vyřadili z nabídky už dávno.

Do podnikání v Jablonci se pustil na začátku devadesátých let otec Modřínské, který po revoluci přemýšlel, co budou lidé ke své práci potřebovat. Zhruba o rok později se k němu připojila i jeho dcera.

Postupně se od xeroxů a tabelačních papírů jejich sortiment nabaloval. Jeden čas měli v Jablonci dvě pobočky, obchod se párkrát stěhoval, ale vždy zůstával u Dolního náměstí. Během podnikání se také majitelce papírnictví narodily dvě – dnes již dospělé – dcery Eliška a Veronika.

Zmizí lidé, kteří ještě umí vyrábět papír. Fabrika ve Větřní do září zavře

„S dětmi to bylo docela divoké. Když byla Verča malá a dvě prodavačky nám najednou daly výpověď, musela jsem se hodně rychle rozhodnout, jestli krám pustím. Ale neudělala jsem to,“ vzpomíná Modřínská. A směrem k dceři, která právě vyprovodila jednoho ze zákazníků, pobaveně dodává: „Doteď sem chodí tvoje hlídačky.“ V obchodě vypomáhala jak starší Eliška, tak nyní Veronika. „Nebyl to její dream job,“ komentuje Modřínská.

Oproti dřívějším 18 tisícům položek mají během likvidace v obchodě necelé čtyři tisíce. A nadále jich ubývá. Likvidace zásob a výrazné slevy vábí zákazníky, stejně tak možnost prohodit pár posledních slov s Holkami z papíráku, jak si osazenstvo rodinného obchodu přezdívá.

Školní batohy si lidé objednají jinde přes e-shop

„Když teď se zákazníky společně vzpomínáme, tak si ráda připomínám ty začátky. Bylo krásné, že jsme začínali něco nového, co tu nebylo. Nebo jsme si to mysleli. Papírnictví byla, ale najednou jsme měli krásné zboží, které se už ani teď nedá koupit,“ vybavuje si podnikatelka s nostalgií italské balicí papíry, jejichž odřezky našla na půdě.

„Byly nádherně zpracované, vysoká gramáž. Na začátku devadesátek tady bylo plno krásného zboží. Už to tak není,“ myslí si.

Dveře se v obchodě netrhly zejména na začátku školního roku, kdy chodili rodiče nakupovat podle seznamu nebo když potřebovali obalit učebnice; což v papírnictví ostatně dělají dodnes. Školní batohy si lidé sice přijdou vyzkoušet, ale pak si je objednávají jinde přes e-shop. A penály? Ty musejí být s motivem, který je zrovna trendy, jinak tu nekoupí dítěti žádný.

Recyklují vzpomínky a vyrábějí diáře. Čeští tvůrci s nápadem prorazili do světa

Spolu se školou byly nejdůležitějším obdobím i Vánoce, v minulosti táhly také Velikonoce. „V tomhle malém krámě jsme prodávali třeba deset tisíc pohledů,“ připomíná Modřínská zlatou éru pohlednic, kterou pohřbily ceny poštovného. V době, kdy začínala, přišel do tuzemska další svátek – Valentýn. „Ale šlo převážně o přáníčka, pohlednice a malé dárky do padesátikoruny. To také padlo.“

Jako problematické vnímá Modřínská to, že e-shopy si založili i jejich dodavatelé. První známky přesunu na internet pocítila zhruba před deseti lety, korunu tomu však nasadila pandemie.

„Kopíruje se pořád dost“

Jejich sortiment začaly ve velkém nabízet potravinové řetězce jako Lidl, Albert či Billa, kde se dalo nakupovat i přes přísná vládní omezení. „To byla ohromná rána,“ připouští. A dnes už mají papírenské zboží také v online supermarketech jako Rohlík nebo Košík.

Mohlo by se zdát, že služby, které inzerují – výroba razítek, vizitek, kroužkové vazby, tisknutí či kopírování – jsou přežitkem. Své klienty si však nacházejí i v dnešní digitální době.

4 fotografie

„Kopíruje se pořád dost, nejvíce lékařské zprávy. Až si informace mezi sebou budou doktoři vyměňovat elektronicky, tak o tom bude většina kopírovacích center vědět,“ říká podnikatelka. Razítka a vizitky spíše upadají, po kroužkování je stále poptávka.

„Pořád se dělají třeba ročníkové práce, do kterých se zapojují i základní školy. To se u nás pak kopíruje a kroužkuje, ale je to nárazové. Většinou pocítíme, když jedna paní učitelka dětem něco zadá. Tenhle malý požadavek by se dříve ztratil,“ pokračuje majitelka papírnictví, které se definitivně uzavře 31. července.

Denní tržbu zachraňoval třeba jeden člověk

Fakt, že v posledních letech zjistili, jak moc ovlivní obchod jediný nákup, považuje její dcera Veronika za absurdní. Většinou zde zákazníci nechávali pod sto korun, průměrný nákup byl necelých sedmdesát. Denní tržbu proto zachraňoval třeba jeden člověk, který udělal větší nákup.

„Vězte, že v těch statisících sešitech nebo zápisnících od vás se psaly různé životní příběhy,“ ujišťuje Holky z papíráku na facebooku jedna ze zákaznic. „Vaše papírnictví provázelo moje děti od prvních malířských pokusů přes školní léta,“ shrnuje jiná. „Vždyť vy si pamatujete i moje děti, a to chodíme jen občas. Podle toho, kolik toho ve škole poztrácí,“ čiší sympatiemi další.

Nyní čeká Martinu Modřínskou už jen obchod s bohatou historií uzavřít. Rozprodat zbytek věcí, dát prostor do pořádku, vyklidit jej a předat. „A pak opravdu nevím,“ přiznává Modřínská, pro kterou nastane úplně nová životní etapa. Novou práci nemá, co bude přesně dělat, neví. „Možná si vezmu dovolenou,“ plánuje s dávkou optimismu. „Už jsem ji neměla deset let.“