Kde to nefunguje, tam řeším průšvihy, říká nový rektor univerzity

V osmdesátých letech jako dítě pomáhal matce sáčkovat výplaty na Vysoké škole strojní a textilní, z níž v roce 1995 vznikla Technická univerzita v Liberci (TUL). Nyní sedmačtyřicetiletý Aleš Kocourek univerzitu vede. Proč je práce rektora fyzicky náročná, v čem je regionální vysoká škola napřed a v čem naopak pokulhává? I na to odpovídá v rozhovoru pro iDNES.cz.

Mezi deseti novými rektory, které jmenoval prezident počátkem roku, jste byl jedním z nejmladších.
Určitě nejsem nejmladším rektorem, ale postupně se management univerzit posouvá směrem k mladším ročníkům. Myslím, že to souvisí s tím, že je to opravdu fyzicky náročná práce. Je náročná také časově a psychicky. A tahle kombinace se do organismu propisuje. Když je člověk trochu mladší, tak je možná vůči stresům a požadavkům, které jsou na něj kladeny, odolnější.

Jak se zbavujete „rektorského stresu“ vy?
Snažím se doma cvičit. Pozice rektora vyžaduje jednání s obrovským množstvím lidí. Jsou většinou nesmírně inspirativní a přicházejí se zajímavými nápady, na druhou stranu se na vás zpravidla z univerzity obracejí kolegové s problémy. Protože tam, kde to funguje, není účast rektora potřeba. A kde to nefunguje, tam rektor řeší průšvihy. Je to časově náročné, takže se pak snažím doma vybít cvičením. To je moje duševní hygiena. A jediný koníček, co mi zbyl. I když ani na něj není moc času. Ale nelituji ničeho a fyzická zátěž organismu zase dodává zpátky psychickou sílu a odolnost vůči stresu.

Novým rektorem liberecké univerzity bude Aleš Kocourek. Hned řekl, co chce zlepšit

Na Technické univerzitě v Liberci jste zastával roli studenta, děkana, proděkana, prorektora a od 1. února 2026 jste jejím rektorem. Jaká z nich je vám nejbližší?
Nejbližší mi je asi role akademického pracovníka, pedagoga a výzkumníka, tu jste nejmenovala (směje se). Setkávání se studenty, výuka, do toho věda a výzkum. To mě velmi baví a nabíjí. Přináší mi to naději do života. Vidím, že to jsou skvělí mladí lidé a je fajn vidět, že přispíváte k jejich vzdělání. Možná i k rozvoji jejich osobnosti, trochu je formujete a směřujete i k jejich profesní dráze. To je něco, co mi dává obrovský smysl. Snad se k tomu jednou vrátím.

Dosud podle vás univerzita působila navenek roztříštěně, na dobrém jméně pracovala každá fakulta zvlášť. Proto komunikaci považujete za slabou stránku školy. A to jak uvnitř, tak směrem ven. Jak ji chcete zlepšit?
Je to tak. Do určité míry to bylo způsobené i tím, že můj předchůdce byl matematik a marketing nepovažoval za to důležité, čím by se měla univerzita jako celek zabývat. A co by mělo být strategické a systematicky podchycené. Když se podíváte do zahraničí, ale i po Česku, tak to, jakým způsobem budujete dobré jméno a značku univerzity, dneska hraje opravdu podstatnou roli. A není to jen o sociálních sítích, musíte je budovat systematicky všemi různými kanály. V tom je dosavadní roztříštěnost univerzity určitě slabinou. Ani se nám při naší velikosti nevyplatí budovat sedm různých značek pro každou fakultu a osmou pro Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CXI). Měli bychom budovat značku Technické univerzity v Liberci jako celku. A s tím bude souviset celá řada navazujících aktivit – nové webové stránky, to, jak se profilujeme v regionu, komunikace se středními školami, krajem, magistráty. Tam máme opravdu co dohánět.

Chcete také zlepšit financování vysokých škol v Česku a zajistit TUL solidnější podíl z rozpočtu?
Ono to asi nebude o větší části ze státního rozpočtu – víme, jaké jsou rozpočtové možnosti a rozpočtová situace české vlády. I když mě upřímně mrzí, že v takhle velkém státním rozpočtu s takhle ohromným schodkem jsme nenašli víc peněz na vysoké školy. Protože vysokoškolsky vzdělaný člověk přináší společnosti mnohem vyšší přidanou hodnotu. Na trhu práce má zpravidla mnohem vyšší ocenění, leckdy i více než dvojnásobně, a to naznačuje, že jeho produktivita je mnohem větší. Přispívá k výzkumu a vývoji, k rozvoji podniku, který jej zaměstnává, k inovacím produktů, které vyrábí. To, že na to česká vláda zatím neslyší, je podle mě promarněná příležitost a tragická krátkozrakost. Jsme regionální univerzita, v Libereckém kraji jediná. Já se budu určitě snažit přesvědčit kraj a municipality v kraji, že je strategicky důležité spolupráci s TUL finančně podpořit.

V čem má podle vás TUL oproti jiným vysokým školám v Česku výhodu, náskok?
Máme tři nebo čtyři aspekty, ve kterých TULka stojí trochu výš nebo možná dál. Jedna věc je umístění. Liberec je krásné, tak akorát velké město s veškerými službami, kulturou a sportem. A s přírodou na dosah ruky. Potom určitě máme náskok v zahraniční spolupráci, v možnostech výjezdů do zahraničí pro studenty i pro zaměstnance. Máme velmi bohatou síť zahraničních partnerů nejen v Evropě, ale také v Asii a Americe. Co je na Technické univerzitě v Liberci jedinečné, je bezesporu fakulta textilní. Druhou takovou nemáme v České republice, ale ani ve střední Evropě. Je to pracoviště, které v sobě nese textilní výrobu od úplného prvopočátku – od přírodních nebo umělých vláken (včetně nanovláken) až po střih, design, módu, šperk. A pak tu máme Národní centrum excelence pro průmyslový 3D tisk, v této oblasti máme špičkové vybavení a fantastické výsledky. Propojení technologie 3D tisku napříč různými obory přináší zajímavé příležitosti, umožňuje designovat věci úplně novým způsobem, dávat jim nové vlastnosti. Což se v kontaktu s praxí, s firmami a výrobními podniky v regionu nebo širším okolí velmi dobře uplatňuje. Ostatně TULka má ze všech českých univerzit nejhustší síť partnerů z průmyslové sféry. Ale každá naše součást má své nej, své špičkové vědce, pedagogy nebo projekty, je těžké někoho vynechat.

Návrat na Rock for People. Z pásků na ruku jsou designové desky stolů

V čem naopak TUL, na níž studuje v současnosti kolem sedmi tisíc mladých lidí, pokulhává?
To je střílení do vlastních řad (směje se). Jsme úspěšní v kontaktu s praxí, s výrobními podniky, v otázce smluvního výzkumu. Ale často vidím, že – nejen z průmyslového prostředí – od potenciálních zaměstnavatelů vzniká poptávka po absolventech, kteří by byli víceoboroví. A takové studijní programy máme na univerzitě docela málo, tam vidím určité manko. Mezioborových, mezifakultních studijních programů bychom měli mít víc, protože doba to žádá. A absolventi by měli mít širší rozhled, než jim dává jednooborové studium. Potom máme manko v základním výzkumu. To je ten výzkum, kde opravdu řešíte úplně nové věci, které doposud ani ve výrobě, ani v praxi nikde nejsou. Kvůli tomuto manku se nám pomalu začíná vyčerpávat potenciál aplikovaného výzkumu. V tom teď musíme napnout síly, hledat nové oblasti výzkumu nebo rozvíjet do nových směrů ty, které tu už máme. To bude úkol pro nové vedení. Není to jednoduché, je to zpravidla extrémně drahá záležitost, a ne vždy musí vést k úspěchu. Ale to je princip základního výzkumu. Často to prostě nevyjde. V tom je to trochu nebezpečné, ale také dobrodružné.

V nedávné minulosti čelili dva pedagogové nařčení z nevhodného chování se sexuálním podtextem. V roce 2023 Richard Skultéty Madsen obvinění odmítl a školu opustil. O rok dříve stáhl váš předchůdce z výuky Richarda Jedličku, kterému vytýkal sexuálně podbarvené vtipy a nevyžádané fyzické doteky směrem ke studentům. Disponujete mechanismy, jak podobným případům zabránit? Mají se studenti kam obracet?
Jsou to pochybení a problémy, které řešíme v prvé řadě na úrovni fakulty. Je výsostnou pravomocí děkana fakulty takové věci řešit. Na univerzitě máme pro tyto případy zřízenou a dobře fungující pozici ombudsmana. Já jsem ale přesvědčený o tom, že těmto problémům jde dobře předcházet cestou budování vzájemné důvěry mezi univerzitou a studentem/studentkou tak, aby se nikdo nebál obrátit na patřičnou osobu a místo – ať už anonymně, nebo osobně – a nebál se takovou věc včas hned v zárodku řešit. Na ekonomické fakultě, když jsem tam byl děkanem, jsme využívali anonymní schránku důvěry, na kterou se e-mailem mohli studenti obrátit s jakýmkoliv problémem. A nemusela to být otázka sexuálního obtěžování. Sbírali jsme jakékoliv podněty. Byl bych rád, kdyby schránka důvěry fungovala i na univerzitní úrovni, třeba jako součást naší mobilní aplikace. Za mě je ale osobní důvěra mezi univerzitou a studentem to nejlepší preventivní opatření, abychom těmto nepřístojnostem a kiksům na úrovni univerzity zabránili a předcházeli.

Analýza už netrvá dny, metoda z liberecké univerzity odhalí legionellu za pár hodin

Univerzitní koleje se dlouhodobě potýkaly s nebezpečnou bakterií legionelly, často platil zákaz užívání teplé vody a studenti museli putovat za sprchou do vzdálenějších bloků. Můžete ubytované uklidnit, že se problémy letos nebudou opakovat?
Můžu je uklidnit, že jsme pro prevenci výskytu legionelly na vysokoškolských kolejích udělali všechno, co jsme udělat mohli. O problému jsme diskutovali, nechali jsme si poradit od nejlepších odborníků jak z krajské hygienické stanice, tak z národní úrovně. Snažili jsme se najít technické řešení, které má zabránit – s pravděpodobností hraničící s jistotou – výskytu legionelly na podzim. Problém je, že v některých blocích univerzitních kolejí, které postavili někdy v osmdesátých letech minulého století, jsou stále původní rozvody teplé a studené vody. Využití kolejí není o prázdninách tak velké a v některých ramenech rozvodů teplá voda necirkuluje tak rychle, aby se tam legionella nemohla usadit a rozvinout. Zařídili jsme za tím účelem ohřev vody na vyšší teplotu a používáme dezinfekční a chemické přípravky, abychom rozvoji a šíření legionelly předešli.

Na CXI jste vyvinuli metodu, která dokáže bakterii ve vodě rychle odhalit?
Ve velmi krátkém intervalu dokáže test na principu PCR testů identifikovat legionellu i jiné znečištění vody. Neříká vám jak moc, ale jestli ano, nebo ne. Tohle se kolegům opravdu skvěle povedlo. Pokud vím, je o testy zájem; i ze strany krajských hygienických stanic. Metoda je to levná, rychlá a velmi spolehlivá.

Od počátku svého funkčního období se zabýváte v současnosti největší investiční akcí univerzity a problémy, které nastaly s jejím financováním. Budova E2 měla projít rekonstrukcí za téměř půl miliardy, po loňské demolici z ní ale moc nezbylo.
Během přípravných prací udělalo bývalé vedení řadu chybných rozhodnutí, která musíme urychleně napravit. Zdá se ale, že se nám podařilo najít čestné a dobré řešení, abychom mimo jiné mohli předat staveniště zhotoviteli stavby. Budovu musíme zkolaudovat do konce června 2028. Upřímně jsem nečekal, že bude kolem této investiční akce tolik zásadních komplikací.

Dotace jsou na dostavbu univerzitní budovy, z ní ale po demolici moc nezbylo

Liberec považujete za jednu z nejsportovnějších lokalit v Česku, nově bude TUL podporovat sportovní reprezentanty. Chcete, s nadsázkou, aby byla TUL školou olympioniků?
To by bylo naprosto skvělé (směje se). My už některé olympioniky mezi studenty máme. Sportovci jsou lidé, kteří jsou zvyklí na sobě tvrdě makat. A sport je oblast, která je hodně postavená na fair play. To jsou dvě vlastnosti, které bychom měli rozhodně u našich studentů, ale i u našich zaměstnanců, kultivovat a rozvíjet. A tohle je jedna z cest. Víme, že mezi našimi studenty je řada špičkových sportovců – nejen mezi orientačními běžci – kterým se jen těžko daří skloubit reprezentační kariéru s jejich studiem na vysoké škole. A my bychom chtěli hledat cesty, aby si nemuseli z těch dvou kariér vybírat. Nechceme jim nabízet jednodušší cestu k vysokoškolskému diplomu, ale chystáme se jim nastavit flexibilnější podmínky. Například v otázce docházky jim v odůvodněných případech, kdy reprezentační kariéra od sportovců vyžaduje, aby byli mimo univerzitu, hledáme alternativní formy plnění studijních povinností, nebo vhodnější termíny, kdy je splní. Ale chystáme toho mnohem víc. Univerzita se zapojila do projektu Healthy Campus, v roce 2029 budeme znovu součástí zimního Evropského olympijského festivalu mládeže (EYOF) a letos v Libereckém kraji uskutečňujeme také projekt Aktivní škola pro žáky základních a středních škol.