Studenti vytvořili vlastní muzikál. Příběh o snech zakončí v Liberci

Liberečan Matěj Janoušek na podzim roku 2023 seděl ve svém pokoji v Brně a přemýšlel, co vytvořit pro studentský soubor First Smile. Původně měl vzniknout takzvaný jukebox muzikál, tedy představení složené ze známých písní. Postupně se však nápad proměnil v autorský muzikál. Příběh o snech, překážkách a hledání vlastní cesty uvede liberecký rodák 7. srpna v Lidových sadech v Liberci, kde celý projekt začal.

Kdy vás napadlo složit vlastní muzikál a co vás k tomu vedlo?
Myslím, že to byl podzim 2023. Seděl jsem tehdy ve svém pokoji v Brně a řekl si, že chci něco vytvořit. Tehdy to nevznikalo ještě jako autorský muzikál, ale spíše jako takový jukebox muzikál, což jsou muzikály, které vznikají z již vytvořených písní. A řekl jsem si, že by to mohl být projekt pro náš soubor First Smile.

Zjistil jsem ale, že máme dost vlastních písniček a že z toho dokážeme vytvořit poloautorský muzikál, jak jsem to tehdy nazval. Jsou to zčásti naše vlastní písničky a zčásti převzaté. Chtěli jsme z toho udělat celovečerní show, ale vrhli jsme se do toho více, než jsme původně čekali. Máme tam dvě převzaté písničky, které jsou od našich spřátelených kapel, jedna brněnská Zkusmeto a jedna liberecká Těla – Naposled. A jinak to jsou všechno naše písničky.

Přiblížíte mi, o čem muzikál je?
Je to příběh o snech, životních strastech, o problémech, které většina lidí na cestě životem zažívá. Každá z hlavních postav má nějaký svůj sen, svůj životní cíl a na cestě za ním překonává různé překážky. Životy postav se trochu prolínají, občas spolu jdou stejnou cestou, pak se zase rozdělí. Máme tam tři hlavní postavy. První z nich je Lara, která má sen, že bude známou úspěšnou zpěvačkou, bude tvořit svou vlastní hudbu a vyprodávat arény. Každá z hlavních postav má k sobě ještě vedlejší postavu. Zrovna Lara k sobě má svého přítele, který ji na té cestě doprovází a podporuje, akorát tam dochází k tomu, že se Lara nestíhá úplně věnovat svému vztahu, takže je tam nějaký konflikt mezi kariérou a vztahem.

16 fotografií

A co další dvě hlavní postavy?
Pak je tam postava tanečníka Michala, který má sen tančit, ale jeho otec od něj očekává, že bude doktor a on sám si zároveň není jistý, zda je na tanec dostatečně dobrý, jestli se tím uživí a musí si vybrat pro něj pravou cestu. Je tam konflikt s otcem, který je nepodporující, chce pro něj to nejlepší, ale je to komplikované. Nechci to ale moc prozrazovat.

Pak je tam postava Eliáše, který si prochází coming outem (proces, během kterého člověk poznává, přijímá a sdílí svou menšinovou sexuální orientaci nebo genderovou identitu, pozn. red.), protože je trans (člověk, jehož vnitřní pocit vlastní totožnosti nesouhlasí s pohlavím, které dostal při narození, pozn. red.) a má k sobě svou tetu, které to chce v nějaké fázi toho příběhu říct, takže je tam i nějaký vnější coming out a kromě toho, aby to nebylo jediné téma, tak chce být i právníkem.

Zakládáte si na autentičnosti postav, to znamená, že každá postava hraje přímo v muzikálu svou skutečnou roli?
Jsme si vědomi toho, že nejsme žádní profi herci, a proto jsem věděl, že nějaká reálná zkušenost pro nás bude důležitá. Tanečník, který je queer (označení pro lidi s jinou než heterosexuální orientací pozn. red.), i když to není nějaké velké téma v tom muzikálu, tak jsme chtěli, aby byl queer a aby postava, která si prochází coming outem, měla s tímto tématem vlastní zkušenost, aby to co nejrealističtěji předala i divákům. Zároveň jsme chtěli, aby to bylo podané nenásilnou a autentickou formou, kterou pochopí i divák, který s tím nemá tolik zkušeností nebo o tom třeba tolik neví. Kromě toho jsme se snažili najít i nějakou cestu, aby to nebyla nuda pro ty, co se s tématem setkávají častěji.

Jak jste vybírali postavy do muzikálu?
Dělali jsme konkurzy na šest rolí – tři hlavní a tři vedlejší postavy. A vybírali jsme tak, kdo se nám tam nejvíce hodil, protože některé postavy třeba netančí tolik, ale některé ano. Když dám příklad, tak třeba smyslem postavy tanečníka Michala je, že hodně tančí, takže tam jsme chtěli někoho, kdo bude tančit a nejen zpívat. Na postavu Eliáše, jak jsem říkal, jsme zase chtěli někoho, kdo je z queer komunity, aby to dokázal předat publiku.

Muzikál pro neslyšící? Studenti ukázali, že to lze, obsadili Dana Bártu a sklízí chválu

Sám muzikál nejen režírujete, ale i v něm hrajete. Bylo to tak zamýšlené už při vzniku muzikálu?
Já jsem původně nechtěl hrát hlavní roli, chtěl jsem být v komparzu a věnovat se režírování. Nebyl to plán, ale zjistili jsme na konkurzech, že nás nebylo tolik kluků, kteří by se ucházeli o hlavní role a zjistili jsme, že se na tu roli hodím nejlépe, takže jsem ji získal. Mám hlavní roli a zároveň muzikál režíruji. Docela jsem se toho bál, protože jsem věděl, že když pak pojedeme nějaké velké zkoušky, tak se na to nemohu podívat zvenku, protože jsem v té scéně, takže neuvidím, jak to vypadá. Ale naštěstí jsme s tím počítali a našli jsme si externí spolupráci, konkrétně Petra Theodora Pidrmana, který nám byl hereckou a scenáristickou pomocí. Pomáhal nám při psaní a úpravách scénáře a na hereckých zkouškách, kde jsem na to nemohl koukat zvenku.

Přitom je to váš první muzikál...
Ano, můj je to úplně první. Náš soubor First Smile uvedl už v roce 2020 muzikál Hlubina, který napsal Ari Dvořák, ale to jsem ještě nebyl členem. Nastoupil jsem až rok poté.

Muzikál jste hráli už třikrát v Brně, proč ho hrajete v Liberci a ne v jiném městě?
V Brně jsme hráli, protože odtud je soubor. Nemusí se to úplně zdát, ale s Libercem máme také spojitosti. První z nich je, že já sám jsem z Liberce, jsem liberecký rodák a mám to tu rád, mám tady i část rodiny. Navíc moje sestra, která je také z Liberce, pomáhala pro muzikál složit některé z písniček. A z Liberce je i Luboš Beránek, frontman kapely Těla, od které jsme si jednu skladbu půjčili a upravili ji. Udělali jsme k ní jinou instrumentální verzi a sborovou úpravu.

A zároveň velká část muzikálu vznikala v Liberci. Loni v létě 2025 jsme měli letní soustředění v libereckém autokempu a na něm jsme intenzivně pracovali a byli extrémně kreativní. V tu dobu už jsme měli nějakou první verzi scénáře, naplánované scény a písničky. Byly tam i první choreografické zkoušky. Udělali jsme tam za týden velký kus práce. Liberec je místem, kde se muzikál rodil a je symbolické, že právě v Liberci to celé zakončíme.

V Lidových sadech tedy bude derniéra?
Je to tak, bohužel už žádné představení nebude. Nejsme pod žádným divadlem, jsme spolek studentů a platíme si sami členské příspěvky, zkušebnu a věnujeme tomu pět a půl hodiny týdně plus jednou měsíčně denní soustředění. Dáváme do toho naši vlastní energii a čas a nemáme na to pronajmout si nějaké další divadlo. Pokud ale přijde dostatek lidí a vydělá se, tak chceme vydat album se záznamem z premiéry. Představení to ale bude poslední. Náš soubor se bude věnovat novému projektu.

Neznámý vojín po vzoru Karla Kryla. Studenti lákají na muzikál k revoluci

Kam putují peníze z výdělku?
Z Liberce už bohužel nebudou putovat peníze. Liberec nebude benefiční, protože si to nemůžeme dovolit. První premiéra i repríza byly benefiční a spojili jsme se s poradnou S barvou ven, která podporuje nejen queer komunitu k nalezení své vlastní identity nebo pochopení ve svém okolí. Tematicky to souvisí i s muzikálem, proto jsme se s nimi spojili. Za premiéru i reprízu se nám podařilo vybrat přes 16 tisíc korun, které jsme jim darovali. Byla to procentuální částka ze všech prodaných vstupenek, které se na jednu z premiér a jednu reprízu vyprodali.

Sám jste ale nikdy nestudoval režii nebo něco takového, nebál jste se toho?
Nemám vystudovanou žádnou uměleckou nebo režisérskou školu, maximálně ZŠ a ZUŠ Jabloňová v Liberci. Každopádně jsem věděl, že nejsem režisér a nedokážu vést herecké zkoušky, a proto jsme tam vzali Pidrmana alias Píďu, který nám pomáhal a bez něj by ten příběh nebyl takový, jaký je teď. Nebyl by tak dobrý, díky Píďovi má muzikál takovou podobu, jakou má. Sám bych to nezvládl.

Vy sám byste si nechtěl zkusit režírovat něco dalšího?
Někdy určitě. Chytlo mě to a baví mě to, ať už z pozice režie nebo herce. Příště bych chtěl zkusit něco úplně jiného. Tenhle muzikál je velký, řekl bych, protože nás je na pódiu dvacet a je tam hodně choreografií, zpěvu a herců. Říkal jsem si, že by mě příště bavilo vymyslet něco komornějšího o pár hercích, ať už muzikál nebo jinou divadelní hru, klidně i v nějakém experimentálním prostoru, ne jen v klasickém divadle. Přikláním se spíš k muzikálům, protože mě extrémně baví, rád skládám písničky a dělám k tomu choreografii.