Z klukoviny vzešla dobrá věc. Cyklista spojil extrémní výzvu s pomocí dětem

Šestatřicetkrát vyjel během dvou dnů na Ještěd a dvakrát tím překonal výšku Mount Everestu. Nejprve to byla klukovina, která vzešla z debaty nad lahví vína. Jak vysoko by uměl na kole vyjet? Liberecký architekt Jakub Adamec extrémní cyklistickou výzvu spojil s pomocí druhým, aby překonáním psychických i fyzických limitů zviditelnil a podpořil dětskou paliativní péči.

„Když přišlo na to, že bych tím mohl i někomu pomoci, z klukoviny se stala důležitá věc, kterou jsem od té chvíle bral velmi vážně,“ svěřuje liberecký architekt. Spolek Domestici pro pomoc druhým uspořádal veřejnou sbírku, kam mohli – a stále mohou – jeho fanoušci přispívat. Cílovou částku 360 tisíc korun se již podařilo vybrat.

„Částka je celkový počet stoupání, která jsem musel podniknout pro zdolání dvojitého Everestu (Double Everesting je extrémní sportovní výzva, jejíž účastník během nepřetržité jízdy nastoupá převýšení dvou Mount Everestů – pozn. red.), tedy šestatřicetkrát stoupání na Ještěd znásobeno deseti tisíci.“

Tyto peníze půjdou brněnskému dětskému hospici Dům pro Julii, který pomáhá rodinám s vážně nemocnými dětmi. Terénní pracovníci dětského hospice asistují i rodině Adamcova kamaráda Pavla Bartáka a jeho dceři, která žije s vzácným genetickým onemocněním.

Jakub Adamec pochází z Valašska, zakořenil však v Liberci. A proč zrovna Ještěd? „Když jsem poprvé přijel do Liberce, Ještěd si mě podmanil, a tak volba kopce byla pro mě jasná. Profi závoďáci volí mnohem prudší a kratší stoupání, než je Ještěd,“ podotýká. To je podle něj výhodnější pro regeneraci těla a vytrvalost, rovněž člověk při kratším klesání tolik neprochladne.

Ještěd cílí k seznamu UNESCO. Liberecký kraj požádá o zápis hotelu a vysílače

Takzvaný Double Everesting, při němž překonal 18 tisíc výškových metrů a 500 kilometrů, mu v srpnu zabral padesát hodin. Výzvu mu znepříjemnilo nečekaně nevlídné počasí. Začal v neděli 16. srpna ve 12:20 a výšky dvojitého Everestu, tedy 17 700 metrů, dosáhl v úterý v 11:33. Původně měl v plánu pokořit jedno stoupání o pěti stech metrech za jednu hodinu. Tomu však nebylo nakloněné počasí.

„Celý srpen nespadla ani kapka deště. V den, kdy jsem vyrazil, začalo pršet již po dvou hodinách od startu. V noci přišly bouřky a teplota klesla pod deset stupňů,“ popisuje cyklista.

Musel se proto každý druhý výjezd převlékat ze skrz naskrz mokrého oblečení. Mlhu vystřídalo druhý den slunce, oblečení si tak mohl usušit. „Další noc ale opět propršela a celou dobu jsem jezdil v mokru. Druhá noc si vybrala svou daň na únavě. Ale nepřestával jsem doufat,“ vzpomíná Adamec. U Ještědky, kde měl stan a zázemí a dostávalo se mu zde i lidské podpory, se převlékal, občerstvoval a pokračoval dál.

Lidé ho přijeli osobně povzbudit

V hlavě měl podle svých slov po dva dny celkem prázdno – jako by mozek zpracovával jedinou myšlenku – a to, že musí svou výzvu dokončit. Vzpruhou mu byla podpora lidí, kteří mu psali osobní vzkazy, nebo jej dokonce přijeli osobně povzbudit. Někteří kamarádi s ním sdíleli jednu i více cest na vrchol.

„Řídili jsme se pravidly pro Double Everesting, která dovolují občerstvovací pauzy a po zdolání Everestu dovolují maximálně dvě hodiny spánku. Já jsem přibližně na 30. výstupu z důvodu absolutního podchlazení byl nucen se najíst a jít na jeden spánkový cyklus v délce 1,5 hodiny spát,“ líčí sportovec, který kvůli své profesi na pohyb nemá moc času, proto se spíše než cyklistice věnuje běhu, kdy zvládne více tréninků v kratším čase.

Cyklistickou přípravu prý neřešil nijak intenzivně. Trénoval nízkoaerobní vytrvalost na kole dva měsíce předem, a to na šestikilogramovém profesionálním kole zapůjčeném z Itálie. Nakonec ale kvůli bezpečnosti v mokru jezdil na svém gravelovém kole, které zvládá jízdu na asfaltu i na polních cestách.

Centrum sbírá od lidí vánoční dekorace, ozdoby pomohou onkologicky nemocným

Myšlenky, že by Adamec výzvu vzdal, se nedostavily. Jediné, co jej mohlo zastavit, bylo zranění. Sil ke konci mu výrazně ubývalo, obzvlášť vysilující byla ona druhá noc.

„Nikdy bych si nepředstavil, jak moc může chlad odebrat sil,“ říká Liberečan, který nepotřebuje získávat medaile nebo trhat rekordy. Na závodění není stavěný, ale má rád osobní výzvy.

„Děkuji Pavlovi a Veronice Bartákovým s Aničkou, že mě přijeli několikrát podpořit na Ještěd. Laskavost, pokora a oddanost, kterou jsem v nich spatřil, byla tím nejsilnějším motorem, který mě dál a dál popoháněl každým šlápnutím,“ uzavírá s ujištěním, že to pro něj určitě nebyla poslední výzva podobného typu. S Domestiky chce téma paliativní péče či pomáhání druhým pohybem více otevřít a přiblížit lidem.

Sbírka pro Dům pro Julii běží na webu domestici.cz do 13. listopadu.