Populární Fryč prodal antikvariát. Knižní trh je dnes velmi křehký, říká jednatelka

Knihkupectví a antikvariát Fryč už více než tři dekády neodmyslitelně patří k centru Liberce. Od července ale na jeho adrese čtenáři kamenný antikvariát nenajdou. Podle jednatelky Ivy Šilhavé za tím stojí především proměna knižního trhu a preferencí zákazníka. Většina prodejů v antikvariátu se už odehrává online. Pro nové knihy však lidé stále chodí do kamenné prodejny, říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Od oznámení prodeje antikvariátu uplynula nějaká chvíle, jak se na rozhodnutí díváte?
Myslím si, že to nebylo jednoduché rozhodnutí. Bylo to po dlouhém zvažování všech pro a proti. Ta nabídka na prodej antikvariátu přišla nečekaně, ale ve vhodný čas. Byla to nabídka, která se v podstatě neodmítá. Navíc přišla od člověka, který s námi dlouhodobě spolupracoval. Pomáhá nám i s prodejem nových knih, s IT, s e-shopy, marketingem a tak dále, je to nadšený antikvář a hlavně čestný člověk.

6 fotografií

Měli jste nějakou dohodu mezi knihkupectvím a antikvariátem?
Antikvariát jsme mu prodali i s tím, že zaměstná všechny, kteří v antikvariátu na hlavní pracovní poměr pracovali. To znamená, že plynule přejdou od jednoho zaměstnavatele ke druhému se všemi závazky, které jsme vůči nim měli. Oni vědí, pod koho půjdou, znají se, spolupracují spolu. Takže v tom je to velké plus. Duch té práce tak zůstává.

Splnilo to vaše očekávání?
Ano, je v tom samozřejmě kousek smutku, protože jsou tam nějaké vazby. Je pochopitelné, že majitel těžko pouštěl něco, co budoval přes třicet let. Ale je přislíbená další spolupráce, a to je plus. Když antikvariát jezdí na velké výkupy, tak náš majitel bude jezdit s nimi a dál si bude plnit svoje radosti při výkupech knih a na to se moc těší, takže to je další pozitivum.

Kdy jste si začali uvědomovat, že se k té změně směřuje?
Co si budeme povídat, knižní trh v dnešní době je velmi křehká záležitost. Nebylo to o tom, že bychom přemýšleli o prodeji firmy nebo o jejím úplném uzavření, dokud nezkusíme všechno na její záchranu a smysluplné fungování dál. Snažili jsme se všemi cestami zachovat firmu jako celek, ale v dnešní situaci je to velký boj. A stejně bychom směřovali k výraznému zužovaní s menším počtem zaměstnanců na menším prostoru. V tuto chvíli tím, že odejde jedna část firmy, tak nemusíme zabírat takový prostor a není potřeba tolik zaměstnanců. Přeci jenom když máte takhle rozsáhlé prostory, tak tam musí být lidé, kteří místo minimálně ohlídají.

Jak bude antikvariát fungovat pro zákazníky v praxi?
Tak jak jsou zvyklí, jenom z nabídky e-shopu. Je to z toho důvodu, že drtivá většina prodejů v antikvariátu se už teď odehrává online. Není to tedy pro naprostou většinu stávajících zákazníků změna. Jenom bohužel zlomek lidí, těch milovníků starých knih, kteří chodili do antikvariátu, si bude muset zvyknout na změnu.

Hospodští i knihkupci bojují o přežití, okénka náklady nepokryjí

Jak se podle vás za posledních deset let změnilo chování zákazníků?
Řekla bych, že zlom nastal kolem let 2018 až 2019, kdy už prodeje začaly být menší. Zvláštní situace nastala za covidu, protože tam nás naopak zákazníci podrželi. Možná to bylo tím, že bylo jen málo možností na kulturní vyžití, tak se hodně lidí soustředilo víc na čtení anebo si doplňovalo svoje knihovničky. Nebylo to pro nás tak špatné, jak jsme očekávali. Dnes je trend takový, že se méně čte. A než vychovávat lidi k tomu, aby víc četli, ač i o to se snažíme zejména u dětí, nezbývá než se přizpůsobit.

Myslíte si, že antikvariáty všeobecně mají složitější budoucnost?
Nedokážu odhadnout, protože když jsem říkala, že obchod antikvariátu se v drtivé většině odehrává tak, že lidé nakupují online, tak při prodeji nových knih je to obráceně. I když máme e-shop, propagujeme ho, máme tam dokonce o něco příznivější ceny knih, tak přesto zákazníci spíš chodí do kamenné prodejny, protože si tam chodí pro radu. Něco jiného je, když víte, co chcete, a objednáte si to.
Ale když úplně nevíte, do čeho se trefit, chcete knížku pro někoho, případně sama už nevíte, co byste si tak vybrala, jdete na jistotu k Fryčovi, protože tam poradí. Také to tak dělám. Když mám pocit, že pořád čtu stejné autory, tak se nestydím zeptat a vždy mi je prodavačem doporučený titul a vždy dobře. Na to také sázíme a v tom jsme silní. Pak je to individuální přístup k našim členům čtenářského klubu, kde o nich víme, zásobujeme je nějakými novinkami a tak dále.

Spojení „Knihkupectví a antikvariát Fryč“ není známé jenom v Liberci, ale i v okolních městech. Překvapily vás reakce lidí, když jste oznámili, že se antikvariát přesouvá z kamenné prodejny na e-shop?
Určitě, to se řeší pořád. Ale nenechme se mýlit, i já si myslím, že Fryč patří k Liberci, není to ale o tom, že by většina Liberečanů věděla a znala knihkupectví Fryč. Vědí o něm ti lidé, kteří se zajímají o knížky nebo o kulturu. Ale ne že bychom byli až takovou celebritou mezi firmami. Je pravda, že podle reakcí od zákazníků, kteří k nám dlouhodobě chodí, převládá překvapení, že se antikvariát mění, i když jsme to dávali na vědomí.
Je to někdy úsměvné, protože mám pocit, že jsme jim zavřeli ne část našeho knihkupectví, ale jejich. Snažíme se to v klidu vysvětlovat, je ale vidět, že to někteří přijímají velmi nelibě. Bohužel, kdyby trend byl obrácený, kdyby se více prodejů uskutečňovalo napřímo, to znamená návštěvou kamenného antikvariátu, nikdy ho neprodáme a nezavřeme.

Jaký název teď vlastně knihkupectví nese? Je to postaru „Knihkupectví a antikvariát Fryč“, nebo změna ovlivnila i jméno?
Pozměníme ho, logicky vypadne „antikvariát“ – přesné znění ještě nemáme, jen víme, že „Fryč“ v názvu zůstane. Na pořadu je teď víc záležitostí, které s prodejem souvisí a které mají větší prioritu.

S knihkupectvím jste spojená desítky let. Na co z jeho historie nejraději vzpomínáte?
Já jsem takový ten článek mimo. Nejsem znalec knih, ani si na to nehraju. Čemu rozumím, jsou trošku čísla, a teď se vrátím k té historii. Znám se čtyřicet let s Jaroslavem Fryčem a jsme kamarádi. Když začínal s podnikáním, tak jsem byla jeho první účetní. Byla devadesátá léta a já si pamatuju, jak mi řekl: „Hele, já asi musím dělat nějaký daně, že jo. “ A já odpověděla: „No, to bys měl. “
Domů mi pak přivezl ohromnou krabici, neměl čas si ani založit účet, všechno platil složenkou. Ta krabice byla ohromná, byly v ní dodací listy, faktury, složenky a peníze. Ani nevěděl, kolik v té krabici je peněz, takže už jenom to třídění byla velká divočina. Je pro mě úsměvné, jak jsme se od té krabice posunuli za 35 let až do doby, kde jsme teď. Je mezi námi obrovská důvěra, dohodli jsme se, že budu dohlížet na to, co se všechno musí a má, abychom ho toho ušetřili.

Střídání generací. Slavné Fryčovo knihkupectví přebírá po otci jeho syn

Vzpomínáte si na začátky?
Byla jsem u toho, když se získaly prostory v Pražské, bylo to v devadesátých letech. Ty prostory tam zůstaly po státních podnicích a dražily se. Tenkrát jsem ještě jako mládě vypočítala Jardovi, že když půjde do dražby, za kolik maximálně to má vydražit. Tak to vydražil, ale za trojnásobek toho, co jsem mu spočítala. Ale zaplaťpánbůh jeho úsudek, že to má potenciál, byl správný. To riziko se mu vyplatilo. Úsměvné pak bylo, že jsme se nejdřív museli popasovat s tím, že se na tom místě opravovaly původně boty a punčocháče, byly tam obrovské stroje. Byl to oříšek dostat z obchodu ty stroje pryč. Prostory vypadaly všelijak.

Co byste sama chtěla, aby si lidé třeba za pár let ještě vybavili pod názvem Fryč?
Knihkupectví Fryč má za sebou dlouhou historii a přejeme si, aby si lidé vybavili především jeho osobitost.

Chystáte letos i nějaké novinky? Budete například pokračovat v přednáškách?
Je to tak, jak to doposud bylo. Kromě samotného knihkupectví máme i kulturní pořady, hudební vystoupení, případně přednášky nebo pronajímáme sál. Není ani novinkou, že se tam konají exkurze od mateřských škol až po střední školy, provádíme děti a mládež i vnitřními prostory knihkupectví a vysvětlujeme jim, jak to funguje. Tradicí jsou nedělní pohádky. Přímo nějakou novinku nechystáme. Nejsme ten typ firmy, která by chtěla něčím šokovat či překvapovat. Zkoušeli jsme mnohé, to je pravda, ale byly to většinou slepé uličky. Nemyslím si, že objevíme něco, co ještě nikdo neobjevil. Jde nám o stabilitu a jistotu.

Co podle vás dělá Fryče Fryčem?
Je to ta zmíněná osobitost. Spíš než já by to asi měli hodnotit lidé, kteří to knihkupectví mají dlouhodobě rádi. Na mně to úplně není. Snažíme se být vstřícní k lidem a to vám budou říkat úplně všichni. Kdysi nás vystihovala věta: „Nemáme, ale seženeme. “ A je pravda, že se tenkrát snažili ty knížky najít kdekoliv, přicházely k nám pak balíky z celého světa. Jarda Fryč v tomto duchu vychovával své zaměstnance. Když začínal v podloubí, tak se vědělo, že třeba vyjde nějaká knížka, pamatuju si třeba „Jih proti severu“.
On si zapisoval na papírek všechny lidi, kteří o tu knížku měli zájem. Když knížka dorazila, tak lidem ručně vypsal korespondenční lístek a poslal jim ho domů, že už ta knížka tady je a že ji tam pro ně má schovanou. A to je ono. Dneska takový podobný systém má naše nejznámější prodavačka knih Markéta Ježková. Ta si také na lístečky píše poznámky a pak volá. Je to hodně o osobním přístupu a naslouchání tomu, co člověk chce, a snaze mu to zajistit.