Střezina slaví padesátku. Jsme v nejnáročnější fázi oprav, tvrdí ředitel

Má bezmála 2,5 tisíce žáků a v Hradci Králové vyučuje všechny čtyři umělecké obory. Základní umělecká škola Střezina, největší u nás, slaví půl století. Ředitel Tomáš Votava má jediné přání: dokončit přestavbu.

Hradecká Střezina je fenomén, kterým od roku 1976 prošly desetitisíce mladých umělců nejen z Hradce Králové. Dlouho přitom škola působila v provizorních podmínkách – v upravených prostorách bývalé základní školy Jih na Slezském Předměstí.

V současnosti školu pro potřeby umělců město rekonstruuje, hotové jsou už pavilony populární hudby, výtvarného a tanečního oboru a také foyer s ředitelstvím. Příští rok se má otevřít největší budova pro klasickou hudbu. Velké finále však přinese až výstavba koncertních sálů.

„Dva nové sály nutně potřebujeme, takto velká škola by neměla zůstat bez větších koncertních prostor,“ připomíná ředitel ZUŠ Střezina Tomáš Votava, protože vystěhováním z původní adresy Na Střezině škola přijde o koncertní sál v podkroví.

Na Střezině se učí celých 50 let?
Umělecké školství v Hradci má historii dokonce ještě delší. Lidová škola umění vznikla v roce 1953, postupně rostla a stěhovala se po městě, byla třeba na místě obchodních domů Tesco a Atrium. V roce 1976 už bylo třeba rozdělit ji na dvě samostatné školy a těm dát odpovídající prostory. Tak vznikly LŠU Maxima Gorkého, dnešní Habrmanova, a LŠU Na Střezině. Na té adrese jsme 50 let. Než jsme získali areál v Luční ulici, bylo to hlavní centrum hudebního oboru. Když se na to podívám dnes, vůbec nechápu, jak jsme se tam mohli vejít. Byla to divoká doba. Taneční obor se stěhoval, byl až na šesti místech na Slezském Předměstí. Na Střezině byla v suterénu keramika. Učilo se všude.

Největší ZUŠ v Česku má pavilon populární hudby, kapely se tam navzájem neruší

A ještě se do podkroví vešel sál…
Ten slouží dodnes. Stará Střezina nám teď ohromně zachraňuje provoz hudebního oboru. Kvůli rekonstrukci hlavní budovy v Luční ulici, kde se učilo deset let, se tam provoz ještě zahustil. Doslova jedeme na desetiminutovky, učitelé se přesouvají. Když má někdo soubor, musí do větší třídy a prohazuje se s kolegou, který má individuál. Budova je na maximu možností. V Luční jsme měli 50 učeben a všechno jsme museli někam přesunout.

Rekonstrukce budovy pro klasickou hudbu začala na podzim, jak se práce daří?
Současná etapa je jedna z náročnějších. Musím vyzdvihnout nadstandardní vztahy týmu, ať už to jsou zástupci města, projektanti, stavební dozor nebo generální dodavatel. Chceme si vycházet vstříc. Víme, že budujeme opravdu dobrou věc, a díky veliké vstřícnosti se daří ustát i problémové situace, které logicky vznikají, když se opravuje víc než 60 let starý areál. Navíc měníme jeho účel. Místo tříd pro 30 dětí potřebujeme více menších. Máme jiné nároky na akustiku, potřebujeme zkušebny orchestru i sklady.

Stavaři očekávali, že budou mít hotovo už o Vánocích.
Původně to vypadalo, že se vše podaří dokončit o půl roku dříve, ale termín se pravděpodobně posune na jaro 2027. Ve hře je možnost, že bychom se stěhovali o jarních prázdninách. Myslím, že jasněji bude na podzim. Pokud by mělo být hotovo později, budeme se pravděpodobně stěhovat až v létě, protože nemá smysl takto velký objem materiálu a spoustu tříd stěhovat v květnu, když měsíc nato začínají prázdniny. Díky skvělé spolupráci celého týmu není termín dokončení v květnu 2027 nijak ohrožen.

Stěhování už máte v popisu práce, v posledních letech jste přesouvali výuku nejméně čtyřikrát.
Teď to bude mnohem náročnější, protože se budeme kompletně stěhovat z budovy Na Střezině. To jsou čtyři patra plná učeben, koncertní sál a ohromné množství vybavení. Jenom pianin je asi 30 a koncertních křídel pět.

Co bude dál s budovou Na Střezině?
Definitivně ji vrátíme městu.

Nebude vám chybět tamní koncertní sál?
V hlavní budově, která se rekonstruuje, budeme mít nahoře velkou zkušebnu, kterou lze použít i jako koncertní sál. Další velkou zkušebnu má oddělení populární hudby. Je pravda, že pokud bude přestavba areálu v Luční pokračovat a dojde k demolici tělocvičen, kde máme provizorní sály, budeme mít na dva roky omezeny koncertní možnosti. Budeme to muset nějak zvládnout a třeba více vyvážet koncerty k našim partnerům. Ale stavba sálů je pro školu existenčně zásadní. Když nám tady vyrostou dva nové, pojedeme rádi v koncertním provizoriu.

Jak velké budou?
Původně se zvažovalo, že by se skelet tělocvičen zachoval a jen přestavěl, ale došli jsme k závěru, že by sály byly malé. Dojde proto k demolici tělocvičen a ke stavbě nového objektu, což nám umožní zřídit pod jevišti i sklady. Velký sál by měl mít kapacitu kolem 200 osob, druhý bude menší. Ale já teď žiju spíš současnou stavbou.

Výtvarníci získali ateliéry snů. Hradecká Střezina má první opravenou budovu

Proč Střezině nestačí jiné sály ve městě, třeba Adalbertinum, Filharmonie či Aldis?
Nejde jen o koncerty. Potřebujeme mít k dispozici prostory pro pořádání soutěžních přehlídek či nahrávání, opravdu velké scény a prostory na zkoušení. Když má taneční obor závěrečné představení, je provozně jednodušší ho uspořádat ve vlastním, než vše převážet. Pak tu jsou také náklady na pronájmy.

Sály jsou vyprojektovány a mají stavební povolení, věříte, že se po dokončení plynule spustí?
Byla by to ideální varianta, ale chápu, že jde o obrovské projekty s velkými rozpočty. Projekt je plně připraven a čekáme na přiřazení peněz z rozpočtu města. Doufám, že se je podaří najít. S vedením města o tom jednáme několikrát do roka a jsem rád, že Střezina je pro něj vysokou prioritou. Sály nutně potřebujeme.

Jak se Střezina stala největší zuškou v Česku?
To je dědictví, veliká kuráž a vizionářství předchozího vedení. Bývalý ředitel Karel Šust byl v dobrém slova smyslu megaloman, a když se měla stanovit oficiální kapacita, poslal velké číslo – přes 2 tisíce žáků. To mu umožnilo školu zvětšovat. Už mnoho let jsme na maximu, a jelikož zájem je ještě vyšší, některé kurzy otevíráme v doplňkové činnosti. Kdybychom sečetli všechny žáky, jsme bezmála na 2,5 tisících.

Další střípek pro Střezinu. Umělecká škola má nový vstup, hernu i Bufítek

Je to i tím, že škola je rozkročena do všech uměleckých oborů?
Určitě. Ale i v oborech se snažíme o co nejširší nabídku zaměření. Učíme i výjimečné hudební nástroje, letos je novinkou cimbál, což je v regionu rarita. Máme zvukovou tvorbu, což je příprava budoucích profesionálních zvukařů a studiových režisérů. Nejde však zdaleka jen o hudební obor. Platí to i pro tanečníky, máme vlastní velký stepařský klub Fidgety Feet, velký dětský folklorní soubor Peciválek včetně muziky, na výtvarce je počítačová grafika, digitální fotografie, keramika či umělecké zpracování materiálů. I divadelníci vyučují kromě divadelního řemesla skvělou pohybovou a hlasovou průpravu.

43 fotografií

Divadelníci sídlí ve vlastních Jesličkách, kde byl dříve i výtvarný obor. Jak to tam vypadá?
Jesličky už jsou čistě divadelnické. Je to fenomén, mají dvě scény, v zadním traktu vznikla menší komorní. I Jesličky mají výročí, protože vznikly před 35 lety. Aby těch rekonstrukcí nebylo málo, odevzdali jsme 1. června i tuto budovu na tři měsíce do rekonstrukce. Dojde k výměně rozvodů teplé a studené vody, kanalizace a obnově sociálního zařízení. Je to sice jen částečná rekonstrukce, ale jsme za ni rádi, protože od roku 1991 se tam prováděly jen dílčí opravy nutné pro provoz. Dům má původní elektroinstalaci, je nezateplený, jedna stěna má ještě původní okna. To jsou však investice v desítkách milionů.

Slyšel jsem i o vizi přestěhování Jesliček na Jih…
Mně by se to líbilo. Na zadním dvoře mezi výtvarným a tanečním oborem je ještě kus původní zahrady, kam by se nové divadlo snad vešlo. Ale je pravda, že Jesličky mají svou specifickou energii a na jednu stranu by mě mrzelo, kdybychom o ně přišli. Jejich budova má však své limity, je vytížená na maximum. Žije opravdu sedm dní v týdnu, neustále se hraje, chodí tam školy, pořádají se soutěže nebo workshopy. Jede opravdu na plný výkon.