RECENZE: Horor s atmosférou, tušené zlo. V Draku inscenují Čarodějova učně

Teatrologové prominou, ale nejlapidárnější definici statusu hrdiny znám od Willisova policajta Johna McClana. Když se ho kdosi uprostřed akce ptal, proč to vůbec dělá, odsekl: „Protože to za mě nikdo jiný neudělá! “ Stejně tak za Krabata, hrdinu nové stejnojmenné inscenace hradeckého Divadla Drak.

Syrová lužická legenda zpracovaná libereckým rodákem Otfriedem Preusslerem se podle spoluautorů, dramaturgyně Barbory Kamenické Pokorné a uměleckého šéfa proslulé loutkářské scény, režiséra Jakuba Vašíčka, proměnila v sugestivní horor pro starší a pokročilou mládež.

Pro divadelníky jde o lekce úspornosti, gradace napětí a výsostných divadelních kouzel, v nichž hraje každé světlo i prostorový zvuk. Ten je pro Krabata prvkem nejpodstatnějším.

8 fotografií

A nejde jen o živé zpěvy a hudbu Daniela Čámského, která se opírá o kouzelné lidové nápěvy. Jestli v Bílém tesáku a kafkovské Proměně umocňuje děj všudypřítomná live kamera, tady jde o propracovanou akustiku, jež souzní s lužickosrbským příběhem i dřevěnou masivní scénou Karla Czecha.

Starý mlýn připomíná strašidelný mechanický betlém, monotónní běh s černými loutkami postav i ptáků a občasný oheň děsí víc než potoky krve.

RECENZE: Kdo to neví, neví nic! říkal Hron o věčném hledání. Drak mu přitakává

Preussler svého Čarodějova učně, jehož nezaměnitelně v roce 1978 zvěčnil v animovaném filmu Karel Zeman, pojednal jako vlastní reflexi hořkého mládí za nacismu.

Mistr s vůdcovskou dikcí

Také Krabata Drak, aniž by mu upíral sušilovsky krutou osudovost starých morytátů, vypráví s moderním přesahem až k Orwellově klasice 1984 či s uchrchlaným amplionem k politickým procesům u nás v 50. letech. Zlo je neviditelné, strach paralyzující, rituály neměnné, situace ideální pro donašeče, tedy atmosféra, v níž je hřbitov na dohled a rebel podezřelý.

Neviditelný Milan Žďárský svého Mistra modeluje děsuplným hlasem s vůdcovskou dikcí, s níž často parafrázuje orwelovské „Pravda je mistr, Mistr je pravda“.

Spolehlivě sehraný herecký soubor na temném jevišti střídá sotva postřehnutelné proměny scény i práci s loutkami, překvapuje muzicírováním. Režie zúročí každý kout i nouzový východ, v němž lze na okamžik zahlédnout trochu útěšného lučního světla.

Šimon Dohnálek v roli Krabata je ryze současným hrdinou s mluvou středoškoláka, Barbara Jarkovská Humel vypravěčkou, zpěvačkou i matkou z Krabatových snů, Luděk Smadiš, Pavla Lustyková a Zbyněk Rohlík ztělesňují ve zkratkách oběti režimu čarodějova mlýna.

Edita Dohnálková Valášek v úloze Kantorky je už od Sedmera krkavců archetypem citlivé, milující a statečné dívky, jež mate zdánlivou křehkostí.

Vše včetně herecké stylizace je podřízeno hororové atmosféře, byť čas plyne pocitově pomaleji než u jiných drakovských počinů. Přesto se dostaví silný divadelní zážitek a k tomu důkaz, že zlo je velké tak jako náš strach.