Děti jeho rybí příběhy hltají. Kniha o mřence Alence bude bomba, věří spisovatel

Spisovatel, který má na kontě již patnáct knížek. A také vydavatel, ilustrátor a v neposlední řadě rybář a neúnavný propagátor rybaření i světa ryb celkově. To je devětatřicetiletý Jan Opatřil. Podle jeho knih vznikly už i naučné stezky, divadelní představení či tematické letní tábory. Úryvky z jeho děl hltají děti v čítankách.

Své čtenáře zásobuje rok co rok novými příběhy s hrdiny z vodní říše. „Do budoucna mám ambici napsat tento typ knih o většině našich sladkovodních druhů ryb,“ plánuje Opatřil. Vzhledem k tomu, že jich v tuzemsku žije kolem šedesáti a jeden titul zabere autorovi zhruba rok práce, jde skutečně o výzvu na celý život.

V sérii vašich dětských knih o rybách vyšlo zatím šest dílů s různými zvířecími hrdiny – třeba štikou, línem, pstruhem. Podle čeho hlavní „postavy“ vybíráte?
Těch hledisek je více. Ryba by měla být samozřejmě něčím zajímavá, zároveň se ale musí její charakteristika hodit i k dané postavě a celému příběhu. Beru v potaz i to, zda já sám mám tento druh rád a setkávám se s ním a jestli je oblíbený mezi rybáři. Zpočátku jsem pochopitelně volil běžné a výrazné ryby, ale teď už se dostávám i k těm méně známým, jako je třeba mřenka, na jejímž příběhu pracuji nyní.

Napsal jste ale knížku i o rakovi, což není ryba.
To ano, knihou Rak Čilirak a americká kreveta jsem malinko vybočil z řady. Nejde sice o rybu, ale stejně jako ony žije ve vodě a dýchá žábrami. V angličtině se navíc rak řekne crayfish, tedy „šílená ryba“. Já sám jsem se přitom v dětství raků bál – při koupání v přírodě jsem měl strach, že mě štípnou klepety. Při studiu Fakulty rybářství a ochrany vod jsem ale zjistil, že jsou to docela chudáci, trpí řadou nemocí a velmi je ohrožuje znečišťování vod i lidské zásahy do krajiny.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz