Zdevastovaný zámek zachránil řád s dobrovolníky. Opravují ho hlavně svépomocí

Postupnými, ale neustávajícími kroky vstává jedna z dominant Stránecké Zhoře na Žďársku z popela. A to doslova, neboť v minulosti daly renesančnímu zámku zabrat i plameny. Další zásadní rány sídlo utržilo řadou přestaveb a absencí péče, obzvláště za socialismu, kdy tam byl mimo jiné ustájen dobytek.

Když současný majitel – Řád rytířů Kristových – památku roce 1999 převzal, byla takřka na spadnutí. „Objekt se nacházel v takovém stavu, že na něj byl vydán demoliční výměr. První práce, které byly zahájeny hned v roce 2000, proto patřily statickému zajištění stavby a vzápětí začala její postupná záchrana,“ líčí Milan Doležal, kastelán zhořského zámku. Ta obnášela sérii náročných oprav, úprav a renovací, která nemá zatím konce ani dnes, po více než čtvrtstoletí.

„Za tu dobu se však podařilo udělat spoustu důležitých věcí, byť to nejsou všechno změny, kterých si oko laika na první pohled všimne. Občas má někdo, kdo sem přijde, pocit, že je to vlastně pořád ruina. Ale když se podíváte na fotky, jak to tu vypadalo na začátku, vidíte obrovský pokrok,“ vysvětluje kastelán, který v památce působí už zhruba třináct let. Sám se řady prací i fyzicky účastní, stejně jako další, podobně naladění nadšenci.

Zatímco třeba znovu vystavěná vstupní věž je znát na první pohled, řada úprav hned patrná není. Jednou ze změn, již si návštěvník ani neuvědomí, je třeba odvodnění, které museli zachránci udělat celé znovu. „Na nádvoří tady normálně stála voda, protože původní kanály byly zničené a zasypané,“ popisuje Doležal. Zasypány byly rovněž všechny sklepy pod rozlehlým sídlem, aby byl terén v přízemí srovnán v rámci přestavby do jedné roviny.

17 fotografií

„Už od první třetiny 19. století totiž zámek sloužil jako správní budova, takže byl upraven pro tyto technické účely. Dokonáno pak bylo za minulého režimu,“ přibližuje kastelán s tím, že ze sklepení museli dobrovolníci ručně vytěžit a odvozit masy kameniva a dalšího materiálu. A jelikož za socialismu fungoval areál i jako stáje pro dobytek, zemina byla místy i notně nasáklá močovinou.

Dnes jsou však již všechny sklepy obnovené, včetně toho, jemuž se říká vodní. Zámek totiž vzhledem ke kamenitému podloží nemohl mít klasickou studnu – supluje ji právě tento vodní sklep. Dodnes slouží jako zámecký rezervoár vody a pojme kolem 27 kubíků. Voda do něj proniká z praskliny v kamenném podloží.

Proč bylo třeba tolik vody?

„Říkali jsme si, proč bylo vlastně na zámku tolik vody potřeba? Jak jsme zjistili, důvodem byl pivovar, který tu v minulosti fungoval,“ objasňuje Doležal na prahu podzemí plného vody a doplňuje, že tento sklep získal při rekonstrukci rovněž nový portál, klenutí či kamenné schody. Další místností, která dnes už patří k chloubě majitelů, je černá kuchyně ve východním křídle zámku. Tu se povedlo zrekonstruovat do renesančního vzhledu. „Máme ji ale přece jen trošku zkrášlenější, vycházíme z podoby bavorských kuchyní. Asi nejpodobnější černá kuchyně se nachází na hradě Kost,“ podotýká kastelán.

Kdysi se podle jeho slov v této místnosti vařilo pro celé panství, tedy klidně kolem čtyř set obědů denně. Topeniště je dnes plně funkční a na otevřeném ohni v dymníku lze vařit, péct, smažit. Ostatně řada spolků toho v minulosti využívala k pořádání akcí zaměřených na historickou gastronomii. „Snad se k nim brzy vrátíme. V tuto chvíli totiž řešíme opravu komína,“ zmiňuje Doležal.

V černé kuchyni, stejně jako v dalších místnostech, dala pracovníkům dost zabrat obnova kleneb, jež byly v různé míře poškozené nebo i zřícené. Bylo proto třeba je vyzvednout heverem a opravit, vše navíc v souladu se starými technologiemi a postupy, za použití odpovídajících dobových materiálů.

V tomto směru jsou podle kastelána už všechny místnosti v prvním patře hotové. „Takže nás nyní čeká poschodí druhé, kde už je také něco připraveno,“ nastiňuje Doležal. Obnova druhého patra, v jehož části se dnes nachází dílna či provizorní knihovna, však nebude rozhodně snadná.

Zámek totiž ve své poslední fázi sloužil i jako sýpka. V horním poschodí došlo z tohoto důvodu k vybourání všech příček a prostor byl kompletně zavezený obilím. „Tím dostalo zdivo a statika, ochromené už tak dost požárem v roce 1943, opravdu zabrat,“ konstatuje kastelán. K záchraně zdí museli pracovníci použít betonovou injektáž i předpjatá lana, jimiž byla stavba doslova svázána.

Kvůli vybourání příček bude teď těžké určit, jak vypadaly původní dispozice pokojů. „Uvidíme, co se povede vyčíst ze zdiva. V prvním poschodí se nám to celkem podařilo, i když úplně přesné to asi nebude nikdy,“ říká Doležal. Průběžně je podle jeho slov potřeba opravovat i střechu, aby dovnitř nezatékalo. Na její kompletní nákladnou rekonstrukci se však zatím nepovedlo sehnat vhodný dotační titul.

Prohlídky po domluvě

Milan Doležal je nejen kastelánem, ale i průvodcem po běžně nepřístupném zámku. Zájemci o návštěvu se mu však mohou ozvat, rád po domluvě provede památkou i menší skupiny.

Ty na obhlídce unikátní stavby zavítají třeba i do srdce celého zámku – kaple svatého Bernarda z Clairvaux, uprostřed sníženého přízemí jižního křídla. Svatostánek, budovaný od roku 2014 v duchu tradičního stavitelství, posvětil loni v říjnu brněnský biskup Pavel Konzbul. Do oltáře byly tehdy uloženy i ostatky světců, konkrétně svatého Donáta z Münstereifelu, svatého Teodora a svatého Bernarda z Clairvaux.

Při kapli se nachází také krypta, v níž však zatím nikdo neodpočívá. Určena je pro řádové členy a jejich rodiny a skýtá prostor pro zhruba 27 rakví.

Základ pro kazatelnu

A ač je kaple jako taková již v podstatě hotová, stále se pracuje na vybavení interiéru. Postupně přibývají dřevěné zdobené lavice, umístěn už je základ pro kazatelnu, a vznikají dokonce i varhany. Tyto dřevěné prvky, stejně jako třeba už hotové zábradlí na kůru, pocházejí přímo ze zámecké dílny. Tam se členové konventu věnují kromě jiného truhlařině, ale zvládají třeba i kamenické a další činnosti. Podle kastelána tak práce na obnově a výbavě objektu pokračují opravdu podle dávného hesla řádu benediktinů: „Modli se a pracuj.“

„Pro nás není myslitelné si na každou činnost najímat odborné firmy. Na to nemáme finance. Do jednotlivých úkolů se tak pouštíme vždy až podle toho, nač se povede sehnat peníze. A co jen trochu jde, zvládáme vlastními silami a s pomocí dobrovolníků. Díky tomu jsme se však i řadu věcí naučili,“ zmiňuje Doležal a ukazuje třeba na bezpečnostní mříže v oknech kaple, jež zvládli opět vyrobit i instalovat sami.

Zámek byl před zřícením, zachraňuje ho řád. Obnovenou kapli posvětil biskup

Opravy památky vlastníci financují z dotací od státu, Kraje Vysočina i s pravidelnou podporou obce.

„Obnovu zámku vnímáme velmi pozitivně. Protože, řekněme si to na rovinu, kdyby se toho Řád rytířů Kristových před nějakým čtvrtstoletím neujal, už by z památky nezbylo asi vůbec nic a chodili bychom tam maximálně pro kamení na jiné stavby,“ zhodnotil při loňském svěcení kaple starosta Stránecké Zhoře Josef Kadela.

Na znovuzrození památky pravidelně přispívají i členové řádu, z nichž většina žije v cizině, hlavně ve Švýcarsku, dále třeba v Německu či Portugalsku.

„Jenže stejně jako u většiny jiných řádů i tady členská základna stárne, členové ubývají a noví se neobjevují. To dnes není záležitost, jíž by se chtěli lidé věnovat,“ říká kastelán. Řád má kolem čtyř set členů, z toho Češi jsou jen dva.

Velkou podporou je pro vlastníky i pomoc řady nadšenců a příznivců, již fyzicky přiloží ruku k dílu. „Jezdí sem pravidelně na týden brigádničit například studenti z pražského gymnázia PORG nebo různé šermířské spolky, které pak využívají zámek při různých akcích,“ objasňuje Doležal.

Na Vysočině je sedm památek v havarijním stavu, od myslivny po vápenku

Kaple byla požehnána, přesněji řečeno benedikována, už roku 2019, po ukončení hlavních stavebních prací. Loni však došlo k její již zmíněné konsekraci, nejvyšší formě posvěcení. Nyní se ve svatostánku ustálilo pravidelné konání bohoslužeb. A to je právě jednou ze snah majitelů – aby památka i během své obnovy žila.

„Chceme, aby lidem zámek něco dával, mohli se tu účastnit jak bohoslužeb, tak různých akcí – ať už je to ochutnávka dobových pokrmů, či třeba ukázky šermířů,“ vyjádřil se kastelán s tím, že by ho také potěšilo, kdyby lidé obnově „prostě jen fandili“. „Ono něco zničit je hrozně jednoduché, ale dát tomu nový život, to zdaleka tak snadné není,“ míní Doležal.

Loni se u památky konal i tábor pro děti a mládež a stejné plány jsou se stavbou i do budoucna. V suterénu už vzniká hygienické zázemí – umyvadla, toalety a sprchy pro táborníky, již mohou mít stany na louce za sídlem. Na zámku to tak v létě opravdu žít bude.