Koňské stříkačky? Poctivá řemeslná práce, která funguje, shodují se hasiči

Letité, ale pořád šlapou jako hodinky. Řeč je o takzvaných koňských stříkačkách neboli „koňkách“. Funkčnost historických strojů, jimž je už notně přes stovku, ukázali v sobotu hasiči v Jámách na Žďársku. Vyhlášená soutěž zlákala jednadvacet sborů z celé republiky, ale třeba i ze Slovenska či Polska.

„Sbory přijíždějí s technikou, kterou můžeme klidně nazvat historickými unikáty. Každý kousek je totiž minimálně sto, ale klidně i 130 a více let starý. Většina týmů navíc soutěží i v dobových uniformách, což dodává akci tu správnou atmosféru,“ přiblížil Petr Starý, starosta pořadatelského Sboru dobrovolných hasičů Jámy.

20 fotografií

Každý sbor podle něj přistupuje ke své „koňce“ jinak. Někteří hasiči mají doslova „vymazlené“ exempláře, jiní naopak nechávají technice původní vzhled, včetně přirozené patiny.

„Shodné ale je, že tyhle stroje prostě fungovaly, fungují a určitě ještě hodně dlouho fungovat budou. Na nich prostě není nic, co by se pokazilo,“ dodává Starý a jeho slova potvrzují další členové jamského sboru.

„Když jsme naši stříkačku renovovali, všechny šrouby, které jsou kované, šly krásně povolit, nebyl problém ji rozdělat. Je to stará, poctivá řemeslná práce,“ vzpomínají Radek Kondrát a Stanislav Mach.

Zámek byl zralý na demolici, teď ukazuje hasičské poklady z celé země

Jamští dávali svoji „koňku“, již tamní sbor vlastní od roku 1892, do pořádku za covidu. Ne že by museli – byla plně funkční i předtím. Ale když hasiči viděli naleštěné kousky jiných sborů, rozhodli se jejich svěřenkyni také vrátit lesk.

„Díky tomu jsme pod mnoha vrstvami nátěru, kde se střídaly barvy i české a německé nápisy, našli datum její výroby. Původně jsme si totiž mysleli, že je o tři roky starší,“ vylíčili hasiči.

Většina věcí zůstala původních

Při úpravách nechali „koňku“, vyrobenou firmou R. A. Smekal ze Smíchova, nově nalakovat. Výměna čekala některé dřevěné prvky a stříkačka dostala i věrnou repliku historické lampy.

„Ale jinak jsme vše nechali původní – kola, podvozek i stroj, co je uvnitř. Nebylo třeba tam cokoliv měnit,“ chválí stav „koňky“ Kondrát a dodává, že dle historických záznamů měli kdysi Jamští koňské stříkačky ve své výbavě dokonce dvě.

Hasiči si rovněž pořídili repliky tehdejších uniforem. „Ty původní by oblékla tak možná naše vnoučata. Lidé byli tehdy prostě menší,“ smějí se hasiči.

S ještě starším kouskem dorazil v sobotu sbor z Laviček u Velkého Meziříčí - pochází z roku 1871. „Je to jeden z nejstarších v celém žďárském okrese,“ pochlubil se lavičský hasič Miroslav Homola, který je u hasičů i vedoucím odborné rady pro historii v okrese Žďár nad Sázavou.

Stříkačka se přitom ke sboru k dostala řadou oklik. „Hrabě Harrach ji koupil na zámek ve Velkém Meziříčí. Když si tam ale časem pořídili lepší, věnoval stroj do obce Netín, kde měl rod Harrachů hrobku. Odtud pak putovala po dalších vesnicích,“ líčí Homola. Členové sboru ji nakonec objevili ve stodole ve vsi Závist, jež spadá právě pod Lavičky.

Nejprve hasil požáry v Jihlavě německý sbor, před 100 lety vznikl český

Kompletní obnovu „koňky“ si nadělili hasiči ke 100. výročí založení sboru, které slavili v roce 2004.

„Rozebrali jsme ji a vyčistili. Loukotě kol byly shnilé, ty jsme museli vyměnit. Kovové části byly ale v pořádku,“ popsal hasič s tím, že po renovaci také začali členové sboru objíždět soutěže a setkání těchto stříkaček po republice i v cizině. „Loni jsme například reprezentovali v Polsku,“ zmínil Homola.

Právě jamské klání patří k největších v okrese z celkem pěti, jež se ročně konají. Zpravidla na něj přijíždí kolem patnácti týmů; letos jich bylo 21.

V soutěžích ale rozhodně nehrají prim samotné výsledky. „O vteřiny tady fakt nejde. Ostatně každý sbor má jinou techniku, v jiném stavu, přijíždí různý počet hasičů,“ popsal Starý.

Hlavně nesmí chybět legrace

Cílem je hlavně předvést ostatním, jakou historickou stříkačku sbor má, a ukázat že s ní umí zacházet. A také divákům prezentovat, s jakou výbavou se kdysi hasilo. „Jinak je to hlavně o legraci a setkání lidí se stejným koníčkem,“ shodují se hasiči.

Tomu ostatně odpovídají i disciplíny, jež se různě mění, a pro účastníky jsou tak na místě překvapením. Základem je sestavit stroj, dostat do něj vodu a frekvencí ručního pumpováním regulovat proud.

V Jámách pak museli například soutěžící tímto proudem přemístit míč do malé branky nebo vodou srážet vybrané dřevěné špalky. Jiné stanoviště zase prověřilo, zda při rozmotání hadice jedním vrhem dokážou hasiči srazit připravené kuželky. V závěru museli udýchaní aktéři ještě vypít co nejrychleji pivo a sníst křupavou topinku.

Nové muzeum nabízí průřez historií hasičů, exponáty už není kam dávat

„Takhle se baví staří chlapi,“ smál se Homola. Pravdou je, že mezi účastníky starší muži převažovali, nechyběly však ani mladší ročníky a nejedna sestava měla zastoupeny i ženy. „Chlapů bylo zrovna málo, tak jsme jely my,“ potvrzují dvě mladé dobrovolné hasičky z Dlouhého.

Na sobotním setkání si přítomní mohli vystavenou techniku, dříve tahanou k požárům koňmi, i prohlédnout. Spatřili tak letité stroje řady výrobců, mezi nimiž dominovala už zmíněná Smekalova firma.

Zastoupeny byly ale také takzvané „vystrčilky“, tedy stříkačky, které v Telči kdysi začali vyrábět předci dnešního předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Díky účasti několika sborů z ciziny ale byly k vidění i kousky zahraniční produkce, třeba z podniku Istvána Köhlera z Budapešti.