Sladké a šťavnaté, dají se jíst pořád. Na borůvkové farmě začíná sběr bobulí

Za vznikem borůvkové farmy na okraji Nového Veselí na Žďársku stojí výlet do jižních Čech. Právě tam se rodiče Daniely Pečínkové před lety poprvé setkali s pěstováním těchto plodů ve velkém. A jelikož měla rodina na Vysočině k dispozici vhodný pozemek, využila jej právě pro plantáž s kanadskými borůvkami.

„Sešlo se těch náhod ale více. Mé mamince v té době totiž diagnostikovali cukrovku 2. typu a zrovna konzumace borůvek je při této nemoci doporučována,“ zavzpomínala šestatřicetiletá Daniela Pečínková.

Bobule, které své volně rostoucí lesní příbuzné velikostně mnohonásobně převyšují, jsou navíc i obecně považovány za superpotravinu. Obsahují řadu vitaminů – například C, A nebo K – dále antioxidanty či minerály. A v neposlední řadě lákají i na vynikající chuť. „Jsou opravdu velmi sladké, šťavnaté, dají se jíst vlastně pořád. Ani za celou sezonu se nám nikdy nepřejí,“ shodují se manželé Pečínkovi.

Jejich slova názorně potvrzuje i jejich sotva dvouletý syn František, který po celou dobu pobytu na poli modré bobule slastně a bez přestávky konzumuje. „Na farmě nám s manželem pomáhají všichni, celá rodina. Moji rodiče, s nimiž tu bydlíme, ale i tady náš nejmladší. Je to zkušený a nadšený ochutnávač,“ usmívá se pěstitelka.

Jelikož rodina patří k lidem, kteří si raději nejprve zjistí všechny dostupné informace a až poté jednají, rozhodla se jet před založením sadu na zkušenou na pěstitelskou konferenci do Berlína. Tam začínající zemědělci získali cenné rady odborníků a vybrali jak dodavatele rostlin, tak pěstebního materiálu, v němž měly keře růst.

Potřeba bylo oplocení i protikroupová opatření

Plantáž začala za rodinným domem vznikat v roce 2022, na pozemku, kde se předtím hospodařilo ekologicky, takže nebyl zatížený žádnými chemikáliemi. Provozovatelé farmy však museli nejprve zvládnout velké množství přípravných činností.

Ty zahrnovaly především vybudování oplocení a takzvaných protikroupových systémů ze dřeva i betonu, které jsou k pěstování kanadských borůvek nezbytné. Celý třímetrový systém drží nad polem soustavu sítí, jež chrání plody jak před ptáky, kteří by mohli úrodu sklidit místo majitelů, tak právě před kroupami.

Pevná síťovina ale funguje i jako mírné zastínění, takže keře nejsou na úplně přímém slunci. Jinak jim však teplo a hlavně slunce svědčí. Mezi další požadavky na stanoviště patří podle novoveselských farmářů dostatek prostoru kolem keřů, který zajišťuje vzdušnost, a také mírně svažitý terén, díky němuž dochází k lepší drenáži – voda se pak tolik nedrží u kořenů.

Důležitým faktorem je hlavně půda. „Borůvky se totiž pěstují v rašelině nebo v substrátech na rašelině založených. Normální zemina jim kvůli pH a nedostatečné vzdušnosti nevyhovuje. Museli jsme tedy půdu v podstatě vyměnit – vybagrovat tu původní a namísto ní navézt rašelinu obohacenou o půdní mikroorganismy,“ vysvětlila pěstitelka.

Rašelina vydrží roky, je však třeba se o ni starat

Takzvaná bílá rašelina, pocházející z Pobaltí, by měla farmě nějakých patnáct dvacet let vydržet. Musí se ovšem poctivě hnojit a zásobovat živinami – například tradičním hnojivem na bázi NPK, vitaminy a minerály, ale také organickými látkami, jež podporují půdní život, či mykorhizními houbami.

„Je také dobré rašelinu mulčovat, aby se živiny tak rychle nevyčerpávaly a udržovalo se snáze stabilní pH a vlhkost,“ zmínila farmářka.

10 fotografií

Pouze s dešťovou vodou by pěstitelé nevystačili, takže před vysazením rostlin vybudovali ještě vrt a k sazenicím následně rozvedli systém zavlažování. „Používáme kapkovou závlahu. Není ale plně automatická a musí se ručně přepouštět, takže nějaká práce s tím samozřejmě je,“ popsal Michal Pečínka.

Ideální množství zálivky, stejně jako hnojiv, však zemědělci stále hledají; učí se postupně, s každou novou zkušeností. Letos je ostatně čeká již čtvrtá sezona sklizně.

Rok od roku se má produkce zdvojnásobovat

V první fázi vysadili farmáři přibližně 430 borůvkových keříků do dvou řádků dlouhých kolem 180 metrů. „Sazenice jsme měli přímo od americké firmy Fall Creek, která se šlechtěním těchto borůvek zabývá,“ přiblížil Pečínka.

Pěstitelé odhadují, že až do dosažení plného stáří keřů se bude produkce rok od roku téměř zdvojnásobovat. Letos na podzim plánují výsadbu několika stovek dalších keříků, jichž by poté mělo na farmě být v součtu kolem patnácti stovek. Vyhrazena je pro ně plocha čítající přibližně 0,6 hektaru.

Původně chtěla rodina přidávat nové rostliny postupně, podle svých finančních možností. Nakonec se jí ale po opakovaném snažení povedlo uspět s žádostí o dotaci pro začínající mladé zemědělce, což plány dost urychlí. Na poli jsou již vybagrované řádky a na podzim vysadí další rostliny.

Kanadské borůvky mají více odrůd, farma jich má šest. „Tou hlavní je odrůda Duke, další zatím spíš jen zkoušíme, včetně těch pozdních. Cílem totiž je, aby plody dozrávaly postupně a pokryly nám co nejdelší období,“ objasnili pěstitelé.

Výsledky své práce farmáři dodávají například do různých kaváren, hotelů nebo obchůdků, jezdí rovněž na farmářské trhy. Někteří místní si přicházejí také přímo k pěstitelům domů. „Pořídili jsme si i velkou průmyslovou lednici, abychom mohli sesbírané borůvky snáz uchovávat v co nejčerstvějším stavu. Nově máme také sušičku, tak budeme letos zkoušet ještě sušení borůvek,“ popisují manželé s tím, že jinak plody, co nezkonzumují nebo neprodají, obvykle zamrazí.

Sběr je nejnáročnější, provádí se ručně

Samotný sběr modrých bobulí, který začne co nevidět, je na borůvkovém farmaření tou nejnáročnější fází, neboť se provádí ručně, bez jakýchkoliv technických pomocníků. Do terénu tak ve vrcholové etapě sezony vyráží zpravidla celá rodina.

„Pokud nás je tam víc, povídáme si. Když jdu sama, poslouchám u sbírání třeba audioknihu,“ líčí farmářka s tím, že na pole míří sběrači zpravidla brzy ráno nebo večer. Přes den bývá totiž na volné ploše velké horko. Večer však zase trhání bobulek „zpestřují“ komáři a další hmyz.

A byť se může sbírání borůvek zdát jako velice snadná činnost, úplně to tak není. „Vyžaduje to už určité znalosti a zkušenosti. I borůvka, která je už pěkně modrá a vypadá zdánlivě zrale, mnohdy k dokonalé zralosti a ideální chuti ještě pár dní potřebuje,“ upozornil pěstitel. Optimální kondici plodů manželé zjišťují jak průběžným ochutnáváním, tak pohmatem, nebo také podle zbarvení místa, kde stopka vrůstá do plodu. Zmíněné parametry se ovšem liší i odrůda od odrůdy.

Záchranář mění pastviny na vinohrad. Sází tisíce keřů a cílí na vlastní burčák

Ani po sklizni však práce v sadu nekončí. Keříky pěstitelé musejí průběžně zbavovat plevele a starat se, aby nezarůstaly trávou. Před zimou se pak musejí rostliny důkladně pohnojit a podpořit v tvorbě kořenů a nasazování květních pupenů na příští rok. Ovšem hnojí se nikoliv dusíkem, ale organickými granulemi, jež podporují zesílení kořenů a pomáhají rostlinku chránit před chladem.

Na jaře zase zemědělce čeká důkladné stříhání keřů a pak už přípravy na hlavní sezonu. Jarní mrazíky, na rozdíl třeba od citlivějších jahod, kanadským borůvkám až tolik nevadí, jsou poměrně odolné.

Borůvkovou plantáž letos doplní ještě rostlinky levandule. I tyto byliny tak bude možné na farmě v Novém Veselí výhledově pořídit, a to ve formě vonných svazků a pytlíčků.