„Jen na ně koukáme, víc není třeba.“ Na Vysočině vznikla rezervace divokých koní

Na Vysočině vznikla první rezervace divokých koní. Obecně prospěšná společnost Česká krajina ji vytvořila ve spolupráci s vlastníkem pozemků. Nachází se na více než dvaceti hektarech u Loukova na Havlíčkobrodsku pod vrchem Melechov. Zatím ji obývají čtyři divocí koně, časem by měli přibýt další tři.

„Pozemky se rozkládají hned za naším domem. Byly k prodeji. Poslouchala jsem rádio a slyšela o projektu návratu divokých koní do přírody. Moc se mi to líbilo. Zavolala jsem na Českou krajinu a rychle jsme se domluvili. Pozemky jsme s manželem koupili,“ líčí majitelka pozemků Ivana Jungová.

Česká krajina je nezisková společnost, jejímž hlavním cílem je návrat velkých kopytníků do přírody. „Pro krajinu a přírodu je to velká pomoc,“ říká její ředitel Dalibor Dostál. Rezervace u Loukova je celkově osmnáctou v České republice, na Vysočině úplně první.

Základ? Ohrazení celé plochy

Jungovi pozemky koupili na konci loňského roku. Pro chov divokých koní je nejprve museli připravit. Základem bylo ohrazení celé plochy a vyčlenění takzvaného aklimatizačního výběhu. Nutné bylo rovněž zřídit napajedla. Jednodušší to bylo v tom, že na okraji pozemku je slepé rameno potoka. S pomocí místních zemědělců rovněž posekali v části plochy trávu.

První dva koně ochránci přírody přivezli na konci května. Pocházeli z chovu v Národním parku Podyjí. Další dva přibyli před dvěma týdny. „Jsou z rezervace v Dobřanech. Nesedli si s původní skupinou a docházelo tam ke konfliktům,“ vysvětlil Dostál.

7 fotografií

Pobyt koní v Loukově naopak zatím probíhá zcela bez problémů. Koně se pasou a odpočívají. „Mají se asi tak, jak by se chtěl mít každý,“ směje se Dostál.

Okamžitě se stali miláčkem celé rodiny majitelů pozemku. Jsou jejími novými členy. „Nejmenší dcerka nejdřív brečela, že se na koních nedá jezdit. Ale jak jsme jí vysvětlili, že jsme jediní široko daleko, kdo má divoké koně, hrozně se jí to zalíbilo. A syn si vymínil, že musel být u toho, když druhé dva koně v polovině června přivezli,“ líčí Ivana Jungová.

Stačí dostatečně velká plocha a zdroj vody

Na zvířata se chodí každý den koukat, kontrolují je. To je ale tak jediné, co s nimi mohou dělat. Protože se jedná o divoké koně, není třeba se o ně dál starat. „Jsou zvyklí být celoročně venku. Nepotřebují péči o srst, o kopyta, u reprodukčních stád ani asistenci u porodů, nepotřebují přikrmovat. Stačí jim dostatečně velká plocha a zdroj vody,“ vysvětluje Dalibor Dostál.

Jak prozradil, jedná se o jediné dochované plemeno původních divokých koní v Evropě. Pochází z chovu v anglickém Exmooru. V současnosti jich na světě žije už jen kolem dvou tisíc kusů. „Jsou vzácní asi jako pandy velké,“ podotýká ochránce přírody. Česká krajina má s celkovými asi sto padesáti jedinci druhý největší chov na světě. Právě po anglickém Exmooru.

V Českém ráji vzniká rezervace divokých koní, první dorazily březí klisny

Jsou to hnědáci s černou hřívou, černými žíněmi na ocase a černými spodními částmi nohou. „Přesně takhle původně vypadali divocí koně v Evropě ke konci doby ledové po celém kontinentu od dnešního Španělska po Ural,“ líčí Dostál. A jsou o dost menší než koně běžně chovaní pro hospodářské či sportovní a relaxační účely. Přibližně jako asijští divocí koně Převalského.

Podle Dostála jsou právě divocí koně velmi levným prostředkem péče o krajinu. „Spásají trávu a krajině vracejí pestrost. Vytvářejí takzvanou jemnozrnnou mozaiku. Území rozrůzní pastvou, vyšlapou si stezky, vytvoří si prachové koupaliště. Všechno to jsou malá stanoviště pro různé druhy živočichů a rostlin,“ vysvětluje.

Nevratná investice, která však má smysl

Všichni čtyři koně v Loukově jsou kluci. Jedná se o takzvanou bakalářskou skupinu. Do konce roku by v rezervaci měli přibýt ještě další tři. Sdružení je pak v případě potřeby bude využívat i k plemenným účelům. Majitelka pozemků má zájem časem rezervaci rozšířit i do okolních mokřadů a zřídit chovnou skupinu. „K téhle malebné krajině se divocí koně hodí,“ říká.

Její pozemky netvoří jen jednu velkou plochou louku. Ta sice zabírá velký podíl, ale v rezervaci se nalézá i údolí bývalého potoka, prudké stráně, remízky i okraj lesa s protékajícím potokem. Pozemek není jednotvárný, pro divoké koně je to ideální prostředí.

Ivana Jungová pozoruje divoké koně na svém dvacetihektarovém pozemku u Loukova, který nyní funguje jako rezervace pro tento druh zvířat. (25. června 2026)

Pro majitele byl nákup luk a příprava rezervace z čistě ekonomického pohledu nevratnou investicí. Na pozemcích nemůže probíhat žádná zemědělská činnost, nelze očekávat výdělek.

„Je to tak. Ale na druhou stranu nám to dává velký smysl z hlediska ochrany přírody a krajiny. Jde o louky kolem našeho domu, vyrůstají tady děti a ty vidí, jak lze krajině a zvířatům pomáhat. A když má člověk možnost něco tak pozitivního udělat, proč by to neudělal,“ zmiňuje Ivana Jungová.

Kopytníci významně snižují riziko požárů

Pro sdružení Česká krajina je návrat velkých kopytníků do přírody hlavní náplní činnosti. Vedle divokých koní cílí i na zubry a zpětně šlechtěné pratury. Jak Dalibor Dostál zdůrazňuje, jejich chov v přírodě má tři hlavní přínosy.

„Obnoví se biologická rozmanitost a má to velmi pozitivní vliv na klima. Pastevní ekosystémy velkých kopytníků ukládají celosvětově o padesát procent víc uhlíku než lesy. A velcí kopytníci významně snižují riziko požáru v krajině,“ tvrdí.

Proto velký zájem o divoké koně projevují poslední dobou ve Španělsku, které je požáry stále častěji sužované. „Podobné věci budeme brzy řešit i u nás. Čím dřív a čím líp se na to připravíme, tím mírnější pak budou dopady,“ dodává Dostál.