Krycí sklo už není ochranou, ale hrozbou. Odborníci restaurují vzácné daguerrotypie

Štětečky, skalpely, různé chemikálie i zvětšovací lupy. Jeden ze sálů v přízemí zámku Kynžvart se změnil v improvizovanou laboratoř. Restaurátoři tam pracují na záchraně tří nejstarších daguerrotypií ze zámeckých sbírek. Pocházejí z 1. poloviny 19. století a jsou to vůbec první fotografické obrazy, které na postříbřené kovové destičce zachycují obraz skutečnosti.

„Hned po vyvolání je tehdejší fotografové museli uložit do speciálních neprodyšných kazet a zasklít. Destičky jsou totiž velmi citlivé na vlhkost, prach i jakýkoli dotek. Jenže použité chemikálie po téměř 200 letech sklo naleptávají. To šedne, rozpouští se a hrozí, že ukápne na samotný obraz. Dalo by se říct, že u těch nejstarších deguerrotypií už sklo není ochranou, ale hrozbou. Proto se musí vyměnit za speciální skleněnou tabulku, která působení chemických látek odolává,“ říká kastelán zámku Kynžvart Ondřej Cink.

Nové expozici pro daguerrotypii na zámku Kynžvart stojí v cestě jen razítka

Restaurátorka Barbara Líznerová se sklání nad portrétem mladého muže. Z ochranné kazety opatrně snímá krycí sklo a samotnou daguerrotypii ukládá na bezpečné místo, aby ji ochránila před poškozením.

„Obraz je na povrchu té postříbřené desky a je velmi citlivý na jakékoli mechanické poškození, nesmí se jej nic dotknout. Musím pracovat velmi opatrně. Nyní se budu věnovat obnově ochranného obalu, my říkáme adjustaci, protože krycí sklo už je velmi poškozené,“ říká restaurátorka a ukazuje bublinky, zakalení a nečistoty na staré skleněné tabulce.

„Nové průhlednější sklo přispěje k tomu, že obraz z destičky jakoby vystoupí,“ vysvětluje. Její kolegyně Tereza Cíglerová má před sebou obraz mladého muže, pravděpodobně Metternichova syna. I další z restaurátorek, Kateřina Doležalová, pracuje na daguerrotypii ze 40. let 19. století.

11 fotografií

Jde o portrét Melanie Melantrichové se synem. Tady ale už zub času notně zapracoval, obraz takřka zmizel. Sotva znatelný je jen z určitého úhlu. „Je zajímavé, jak se na destičce mění pozitiv a negativ, vidíte?“ pohybuje restaurátorka obrazem.

Na Kynžvartu je aktuálně uloženo asi dvacet daguerrotypií. Polovina z nich pochází ze 40. a 50. let 19. století. „Nejstarší je Kynžvartská daguerrotypie z roku 1839, památka UNESCO. Vytvořil ji přímo autor metody Louis Daguerre. Majiteli Kynžvartu kancléři Klementu Metternichovi ji osobně věnoval v roce 1839. A to ještě předtím, než svůj vynález zveřejnil. Víme to celkem přesně, na rámování se zachovalo vlastnoručně napsané věnování,“ popisuje unikát kastelán.

Také ostatní daguerrotypie jsou podle něj jedinečné. Každá totiž vznikala jinak, a protože se metoda stále vyvíjela, byl každý pořízený snímek svým způsobem experimentem.

Vzácná kynžvartská daguerrotypie se stala památkou UNESCO

„Každý fotograf to zkoušel trochu jinak, používal jiné chemikálie, proto je třeba ke každé daguerrotypii přistupovat individuálně. V současné době věnujeme těm nejstarším restaurátorskou pozornost. Nyní už máme tři hotové, na třech se pracuje a do konce roku ještě podstoupí ozdravnou kúru další tři daguerrotypie,“ dodává kastelán Cink.

Vynález daguerrotypie byl členům francouzské Akademie věd oficiálně představen v pondělí 19. srpna 1839. Tím byla světu zpřístupněna jedna z prvních prakticky využitelných fotografických metod. Ovšem její sláva neměla dlouhého trvání. Osudným se jí stal složitý a nákladný proces vyvolání. Z kovové postříbřené desky, na které byla pořízena, navíc nebylo možno vytvořit více kopií. Daguerrotypii proto později nahradily jiné metody fotografování.