V Kynžvartu se opět zastavil čas, zámecké věžní hodiny na zimu utichly

Historické hodiny na zámku Kynžvart se zastavily. Hodinový stroj umístěný ve věžičce památky čeká kontrola a zazimování. Probudí se opět na jaře, na začátku turistické sezony. Obsluze hodin ta na zimu ubyla povinnost denně vystoupat stovku schodů.

„Po celou letní sezonu hodiny odbíjejí každou čtvrthodinu. Ve čtvrt zazní jeden úder, v půl dva, ve tři čtvrtě tři, a jakmile je velká ručička na dvanáctce, ozvou se čtyřikrát. Další odbíjení pak oznámí, kolik hodin právě je. Díky tomu se člověk může relativně snadno orientovat v čase, i když na hodiny právě nevidí. Třeba při procházce v zámeckém parku,“ vysvětluje vedoucí oddělení údržby zámku Kynžvart Vladimír Duda, který hodiny přes letní období denně natahoval.

Třistaleté věžní hodiny na zámku Kynžvart se denně zpozdí jen o pár sekund

Teď už nebude muset zdolávat přibližně stovku schodů, z nichž tu nejvyšší část tvoří úzké točité schodiště ze dřeva. Natáhnout a seřídit zámecké hodiny je podle něj docela fuška.

„Ve věžičce je rumpál a trojici hodinových závaží je třeba pěkně postaru, tedy ručně, vytáhnout do výšky. To největší, které zajišťuje samotný chod stroje, váží kolem třiceti kilogramů. Další dvě, která mají na starosti odbíjení, jsou jen o něco málo lehčí. Teď už závaží odpočívají na dřevěné fošně, aby se lano, na kterém visí, neprověsilo,“ popisuje Duda s tím, že starat se o zámecké hodiny je docela věda.

10 fotografií

Stroj se musí natahovat v době, kdy právě neodbíjí ani se k tomu nechystá. A pokud se stane, že se ručičky a odbíjení rozejdou, čeká správce několikahodinová práce včetně opětovného natažení hodin.

„Paradoxní je, že když jsem ve věži u hodin, na ciferník nevidím, takže nevím, kolik přesně ukazují. Ale mám takový fígl. Ve věžičce je otvor, kterým mohu prostrčit ruku se zrcátkem a ručičky tak zkontrolovat. Ciferník se však zobrazuje zrcadlově otočený, takže i na to je třeba dát pozor. Zpočátku jsem v tom měl trochu zmatek, ale už jsem si zvykl,“ směje se Duda, který se o hodiny stará více než dva roky. Výsledek své práce kontroluje pokaždé, když jde kolem zámku nebo slyší hodiny odbíjet.

Poklady knížete Metternicha. Na zámku v Kynžvartu chystají novou expozici

Hodinový stroj na kynžvartském zámku pochází pravděpodobně z období kolem roku 1700. Čas na Kynžvartu tak měří přes tři sta let. Jde o typ s takzvaným vřetenovým krokem s krátkým čelním kyvadlem a umělecky kovaným rámem. Tento druh velkých hodinových strojů byl velmi rozšířený od 17. do počátku 19. století. Vyznačoval se mnohem větší přesností než jeho předchůdce, takzvané lihýřové neboli vahadlové hodiny.

„Každý den se hodiny předcházejí asi o minutu. Je to výhodnější, než kdyby se zpožďovaly. Vždy jen zastavím kyvadlo, a když jej znovu spustím, už jdou správně. Někdy se stane, že přeskočí lanko, na kterém visí závaží, a hodiny pak odbíjejí jinak, než mají. To se musím znovu vypravit nahoru zjistit, v čem je problém, a dát vše do pořádku,“ dodává Vladimír Duda.

Velký servis čeká zámecké věžní hodiny každé tři roky. To se na Kynžvart vypraví některý z odborníků na historické hodinové stroje, ozubená kola promaže a vše kompletně seřídí. „Každý den se hodiny předcházejí asi o minutu. Je to výhodnější, než kdyby se zpožďovaly.“