Půlstoletí přátelství, hymna i pokuty. Spolužáci z VUT drží neobvyklý rekord

Kdo zapomene index, platí. Kdo nepřijede bez omluvy, také. Ze studentského výletu na Pustevny vznikla tradice, která přežila více než půl století, vojnu, změny režimu i covidovou pandemii. Bývalí studenti brněnské techniky mají vlastní hymnu, kroniku i pravidla. A hlavně něco, co se nedá naplánovat ani nařídit – přátelství na celý život.

Začalo to výletem na Pustevny. Z původně jednodenního setkání spolužáků se postupně stala tradice s vlastními pravidly, hymnou, kronikou i popěvky. Absolventi brněnského Vysokého učení technického z roku 1975 se scházejí už přes půlstoletí. Letos se jejich „Akce Pustevny“ zapsala do České databanky rekordů jako nejvytrvalejší setkávání spolužáků z vysoké školy.

8 fotografií

V roce 1974 se student Karel Sehoř vydal na výlet po okolí Radhoště a Pusteven. Beskydská krajina ho nadchla natolik, že ho napadlo pozvat na další výpravu také svoje spolužáky z brněnské stavební fakulty. Tehdy ještě netušil, že z obyčejného výletu vznikne tradice, která přežije nejen jejich studium, ale i desetiletí.

„Kdysi jsem různě běhal po horách, až jsem se jednou dostal na Pustevny. Uvědomil jsem si, jak je tam všechno krásné. My jsme tehdy studovali v Brně a přece jen nám Beskydy byly trochu vzdálené,“ vzpomíná Sehoř. „Popovídal jsem si o tom se spolužáky a rozhodli jsme se, že příště vyrazíme společně,“ dodává.

První setkání měla jednoduchý program. Dopoledne výšlap, odpoledne společné posezení a večer zpěv a svařák. Po absolvování fakulty v roce 1975 však následovala vojna, takže pravidelný sraz tehdy vynechali. Od té doby se scházeli každý rok, s jedinou výjimkou za covidové pandemie.

Z výletu vznikl vlastní svět

Časem se z jednodenního výletu stal několikadenní program. Každý rok ho připravuje jiný ze spolužáků a skupina postupně poznává různá místa republiky. Každých pět let se však vrací na Pustevny, kde všechno začalo.

A protože jde o absolventy stavební fakulty, nestačilo jim jen tak se scházet. Sehoř postupně vytvořil vlastní pravidla. „Jsme technici, takže potřebujeme mít nějaký plán a řád,“ vysvětluje.

Sepsal stanovy a zavedl také pokuty. Kdo nepřijel nebo se řádně neomluvil, musel platit. Dnes už se pravidla zdaleka nedodržují tak přísně, některé tradice ovšem přežily.

Třeba číslované popěvky. Stačí říct číslo a ostatní vědí, co mají začít zpívat. „Máme takové popěvky, které jsou úplně na nic, nikdo je nechápe a my sami vlastně ani nevíme, jak vznikly. Ale dodržujeme je už 50 let,“ směje se Sehoř. Zpívali je na Pustevnách, na Macoše nebo třeba v brněnských vodojemech.

Známe se vůbec? Bývalí deváťáci se poprvé po 63 letech konečně sešli

Důležitou součástí tradice je také kronika. Sehoř do ní zapisuje přehledy jednotlivých setkání, přikládá fotografie i další zajímavosti ze života skupiny. Doplnit však může cokoliv kdokoliv. „Dodnes máme také každý svůj vlastní index. A do něj si zapisujeme zápočty z každého setkání. Když ho někdo zapomene dovézt, samozřejmě dostane pokutu,“ doplňuje.

Na začátku se spolužáci především bavili o práci a o tom, jak se jim daří v profesním životě. Postupně se však hovory o stavařině přelévaly do osobních témat. Za více než půlstoletí se z původních spolužáků stali lidé, kteří o sobě vědí téměř všechno. „Dnes už je znáte tak dobře, že vás vlastně nemůžou příliš překvapit. Víte o jejich životě hodně a na setkáních si spíš říkáme, jak zase utekl další rok, kde kdo je a co se u něj změnilo,“ popisuje Sehoř.

Z původních 47 spolužáků, které má stále v seznamu, jich dnes aktivně přijíždí kolem 27. Někteří zemřeli, jiní se časem přestali účastnit. Jeden z nich, Miroslav Skupník, ale nevynechal jediné setkání. Po letošním ročníku bude mít na kontě 52 účastí.

Právě dlouhověkost celé tradice nakonec přivedla Akci Pustevny až k zápisu do České databanky rekordů. Nadšenec přiznává, že ho těší, že se o skupině alespoň ví. „Trochu ješitnosti ve mně samozřejmě je. To je pravda. Ale asi mám dobrý pocit z toho, že se to tak drží.“

Bujaré večery vystřídala poklidná setkání

Za více než půlstoletí se změnili i účastníci. Většině je dnes přes 75 let. Z někdejších večerů s alkoholem a bujarým zpěvem jsou klidnější akce, při kterých se více chodí a povídá. „Je pravda, že když se dříve vypilo trochu víc vína, tak někdo třeba nedošel na pokoj a usnul na schodech. Ale nechci tím celé naše setkávání degradovat,“ vzpomíná s úsměvem Sehoř.

Význam schůzek se podle něj s věkem ještě prohloubil. „Podle mě je dnes pro některé lidi sraz ještě důležitější, než tomu bylo dřív. A to, že jsme starší… no tak se podíváme, jak jsme se zase všichni sešli a jak jsme zestárli,“ usmívá se.

Přes všechny změny tak zůstává hlavní důvod stejný jako před desítkami let. Vrátit se na chvíli mezi lidi, kteří se znají skoro celý život. A tak se rekordní setkávání bude konat dál. Letos na podzim skupina zamíří do Znojma.