Lidé od nás často očekávají nereálné věci, líčí muž pomáhající zvířatům v nouzi

Mládě puštíka u silnice, srnec běhající po třech nohách nebo divocí čápi, kteří si nad voliérami našli vlastní „all inclusive hotel“. Záchranná stanice v Rajhradě na Brněnsku už déle než čtvrt století pomáhá volně žijícím živočichům v nouzi. Stále větší část práce tvoří také vysvětlování lidem, kdy zvíře skutečně potřebuje pomoc a kdy je lepší nezasahovat.

Telefon zazvoní uprostřed prohlídky voliér. Vedoucí Záchranné stanice pro dravé ptáky v Rajhradě Jaroslav Sedláček přeruší vyprávění a přijímá hovor. „Našla jsem na silnici mládě sovy a nevím, co dál,“ ozve se žena na druhém konci. Pták podle ní poskakuje a pokouší se vzlétnout, ale nedaří se mu to.

Sedláček podle popisu opeřence určí, že jde o puštíka. Ženu požádá, aby ho vzala ze silnice a převezla na bezpečné místo. Později si jej vyzvednou pracovníci stanice. „Když zvíře nezůstane venku, nemůže ho odnést někdo jiný a nestane se mu nic dalšího,“ vysvětluje po hovoru.

15 fotografií

Podobných telefonátů pracovníci v hlavní sezoně přijmou 20 až 50 denně. Rekordem bylo 87 hovorů za jediný den. „Možná bych měl přemýšlet, jestli si nezměnit vyzvánění na něco příjemnějšího. Když cítíte, že telefon vibruje v kapse, není to úplně příjemná psychická pohoda,“ říká Sedláček.

Už nepomáhají jen dravcům

Stanice funguje v zahradě rajhradského benediktinského kláštera od roku 1999. Původně se zaměřovala na dravce a sovy, což dodnes připomíná její název. Nyní přijímá všechny druhy volně žijících živočichů – od pěvců a čápů přes ježky až po netopýry nebo veverky.

Od roku 2011 je součástí Národní sítě záchranných stanic a zajišťuje rozsáhlou oblast jižní Moravy od Ivančic a Židlochovic na Brněnsku až po Znojmo, Mikulov na Břeclavsku nebo Břeclav. Jen loni přijala téměř 800 zvířat.

Požár mu vzal vše, za miliony z darů už ornitolog chystá novou stanici. Bude jiná

Cílem je pacienty uzdravit a vrátit do přírody. Ne u všech je to však možné. Jedním ze zvířat, která ve stanici zůstala natrvalo, je srnec Ferdinand Druhý.

Do Rajhradu se dostal jako mládě se zlomenou zadní nohou. Vyrostl na dudlíku, zvykl si na člověka a ztratil přirozenou plachost. Dnes se pohybuje převážně po třech nohách a začíná si hlídat vlastní teritorium.

„Mysleli jsme si, že až mu narostou parůžky, budeme mít díky jeho handicapu navrch. Spletli jsme se. Ferda má všechny čtyři nohy, ale používá tři. I tak je rychlý jako raketa,“ směje se Sedláček.

Vedra změnila režim

Červnové vysoké teploty i ty aktuální komplikují péči také přímo ve stanici. Pracovníci proto změnili zaběhnutý režim. Vodu už nemění pouze ráno, ale znovu také kolem poledne, kdy bývá největší horko. Mezi voliérami natahují hadice a zvířata častěji sprchují. Výhodou areálu jsou vzrostlé stromy, které poskytují většině výběhů stín.

Ve volné přírodě dopadají vedra hlavně na ptáky i drobné savce, například ježky. Lidé jim mohou pomoci umístěním mělké nádoby s čistou vodou na zahradu.

Zvířecí nemocnice má výběh pro vlky i jezevce. Míří za rekordem v počtu pacientů

Péče o zvířata však nekončí jen jejich přijetím do stanice. Každý den je potřeba připravit krmení pro jednotlivé druhy, podávat léky, měnit vodu, čistit voliéry a průběžně sledovat zdravotní stav pacientů. V období, kdy přibývají mláďata, se běžný provoz ještě výrazně zintenzivňuje.

Jedním z nejčastějších důvodů telefonátů jsou ptačí mláďata. Lidé je najdou na zemi a v domnění, že vypadla z hnízda, je odnesou. Podle Sedláčka je však opouštění hnízda běžnou součástí jejich vývoje. „Příroda to má geniálně vymyšlené. Je úplně normální, že ptáče vyskočí z hnízda,“ vysvětluje.

Přestože mláďata ještě neumějí dobře létat, rodiče je podle hlasu najdou a dál krmí. Pokud jsou na nebezpečném místě, může je člověk posadit na blízkou větev nebo schovat do keře.

Pečují o zraněná a handicapovaná zvířata. Kraj jejich práci podpořil dotací

Podobně lidé často odnášejí zdánlivě opuštěná srnčata nebo malé zajíce. Jejich matky je však běžně nechávají ukryté a vracejí se pouze na krmení. „Když lidé najdou zajíčka a mají pochybnosti, je většinou lepší nechat ho na místě. Pořád má větší šanci, než když ho odnesou,“ upozorňuje.

Správný postup může pomoci určit bezplatná mobilní aplikace Zvíře v nouzi. Podle polohy vybere stanici, která má dané území na starosti, a poradí, zda živočich skutečně potřebuje pomoc.

„Spoustu telefonátů bychom nemuseli řešit, kdyby si lidé přečetli základní rady. Často jsou to desítky hovorů pořád o tom stejném,“ říká Sedláček.

Čápi našli „all inclusive hotel“

Nad jednou z voliér stojí čapí hnízdo. Od země ho dělí přibližně dva metry a uvnitř jsou tři mláďata. Divocí čápi si neobvyklé místo vybrali sami a letos se tam vrátili už potřetí.

Pracovníci zpočátku netušili, proč je areál tolik přitahuje. Později si všimli, že ptáci protahují dlouhé krky oky pletiva a berou potravu připravenou pro zvířata ve voliérách. „Když jsme to prokoukli, už bylo pozdě. Začali si stavět hnízdo a jsou tady třetím rokem,“ směje se Sedláček.

Přestože za zdí stojí dva vysoké klášterní komíny, čápi dali přednost místu jen několik metrů nad zemí, schovanému ve stínu a krytému větvemi. „Mít hnízdo tak nízko a ještě v takovém prostředí, to už je unikát. Je to takový all inclusive hotel pro čápy,“ dodává.

V Rajhradě pracují pouze tři stálí zaměstnanci. Největší nápor začíná na konci dubna s obdobím mláďat a obvykle polevuje až v polovině srpna. Chod stanice financují dotace a Jihomoravský kraj, část peněz získává také od dárců. Kromě záchrany zvířat se pracovníci věnují i osvětě a vzdělávacím programům pro školy. Každodenní provoz tak zdaleka netvoří jen výjezdy k nahlášeným případům.

Zvířecí záchrannou stanici drtí nájezdy zlodějů, funguje jen v nouzovém režimu

Než mohou pracovníci vyrazit k novému případu, musejí se nejprve postarat o pacienty přímo v areálu. „Máme tady 100 až 120 zvířat, a ta mají větší prioritu než jeden případ někde v kraji. Dokud je nemáme nakrmená, nemůžeme vyjet,“ vysvětluje záchranář.

Výjezdy je navíc nutné plánovat. Posádka může během jediného dne zamířit do Znojma, Břeclavi i dalších částí rozsáhlého obvodu. Čekání proto někdy vyvolává nespokojenost volajících. „Často od nás očekávají nereálné věci. Práce se zvířaty v záchranné stanici se čím dál víc stává prací s lidmi,“ říká vedoucí stanice.

Telefon se během prohlídky ozve znovu. Tentokrát chce další nálezce přivézt zvíře přímo do Rajhradu. Sedláček mu vysvětluje cestu do areálu kláštera a prosí ho, aby před příjezdem ještě zavolal.

Mezi voliérami zatím pokračuje běžný provoz. Je potřeba vyměnit vodu, nakrmit další zvířata a naplánovat cestu za puštíkem, kterého žena odvezla ze silnice. Ve stanici totiž někdy pomoc znamená zraněné zvíře převzít a léčit. Jindy jen poradit člověku na druhém konci telefonu, aby zdravé mládě z přírody vůbec neodnášel.