„Zase se z toho Vaška můžete zbláznit...“ Disidentka vzpomíná na setkání s Havlem

Jana Soukupová tančí s Václavem Havlem v Divadle Husa na provázku, když tam v...

Foto: archiv Jany Soukupové

Na osobní setkání, při němž došlo i na společný tanec, vzpomíná u příležitosti dnešních nedožitých devadesátin Václava Havla brněnská disidentka a spolupracovnice iDNES.cz Jana Soukupová.

První polistopadový prezident Václav Havel v roce svého zvolení seděl od 16. ledna do 17. května ve vazbě a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu za „podněcování a ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele“, znovu jej komunisti zatkli dokonce ještě v říjnu 1989.

K osobní vzpomínce je dobré si kromě dat jeho zatčení i předchozího víceletého věznění připomenout i četná zahraniční ocenění. Konkrétně datum 15. října 1989, kdy mu byla udělena významná Mírová cena německých knihkupců, pro kterou si samozřejmě ještě přijet nemohl, protože ho totalitní moc za hranice nepouštěla.

Pro mou vzpomínku je směrodatný právě tento termín, protože jsem se krátce poté setkala s Václavem Havlem na jeho Hrádečku, kde o dvaadvacet let později jako pětasedmdesátiletý 18. prosince 2011 zemřel.

Muselo to tedy být před jeho říjnovým zatčením a poté, co dostal zmíněnou cenu, protože dnešní ekvivalent 25 tisíc eur, jež Havel zároveň s oceněním obdržel, se laureát rozhodl věnovat pro zahájení činnosti nakladatelství Atlantis. To jsme se pokusili s dalšími disidenty rozjet téhož roku v únoru v Brně.

6 fotografií

Jeho název jsem vybrala na počest stejnojmenné prvorepublikové brněnské edice Jana Václava Pojera. Zkoušeli jsme tehdy prolomit totalitní zvůli díky novelizaci zákona o družstevnictví a vydávat nezávislou literaturu. Do listopadu 1989 nám to sice komunistická diktatura nedovolila, ale právě díky tomu jsem ještě před listopadovým převratem poznala Havla, který mi na prahu Hrádečku podal ruku a velmi prostě se představil.

Jenomže ať chtěl působit jakkoliv skromně, většina lidí, kteří se s ním kdy sešli osobně, může potvrdit, že měl zkrátka nepřehlédnutelné charisma. Jeho kouzlo spočívalo totiž v ojedinělé kombinaci nevelké postavy, mírumilovného pohledu i vystupování a naprosto jednoznačně pociťované pevné vnitřní síly.

Vyměnil jedno vězení za druhé a nebral se vážně. Havel očima těch, kteří ho znali

Naší partičce z Brna s Milanem Uhdem a Janem Šabatou, jenž se měl stát předsedou nakladatelského družstva, se podařilo na Hrádeček proklouznout kolem stále hlídkujících estébáků. Ten večer byl sice hlavně pracovní, protože se probíral nakladatelský plán a další možné financování Atlantisu včetně obstarávání papíru, nicméně pocit výjimečnosti ve mně přetrval. A to z velké části díky Václavu Havlovi, který se nijak nedral do role moderátora ani organizátora, jenomže přesně tím se v očích všech přítomných beztak okamžitě stal.

Způsobila to jednak jeho přirozená a nanejvýš přátelská pozice hostitele, ale hlavně pevné vědomí vlastní konzistence, nulového mindráku a stejně tak neexistující chuti prosazovat se na úkor kohokoliv z přítomných. Když k tomu člověk přidal vědomí dlouhých měsíců, na které jej právě kvůli těmto vlastnostem komunisti na léta zavírali do kriminálů a pro které ho ze srdce nenáviděli, šlo o neodolatelnou kombinaci.

Kdekdo si z Havla chtěl urvat aspoň kousek

Po změně režimu přijel novopečený prezident Havel 15. ledna 1990 do Brna jako do prvního města v republice v roli hlavy státu. Tehdy si z něj coby hrdiny listopadových událostí kdekdo chtěl takzvaně „urvat aspoň kousek“. Všude na něj čekaly davy, po střechu natřískané Mahenovo divadlo uspořádalo vlastně jakousi oslavu jediné osoby mezi všemi dalšími na jevišti.

Havel byl medvídek, říká jeho tajemnice. Kdo mu chce porozumět, musí ho číst

Klaněl se mu v té době ostatně celý svět, stačí vzpomenout na dlouhotrvající potlesk při jeho návštěvě obou komor amerického kongresu, který tam od února 1990 dlouhá léta nezopakovali, prakticky až do návštěvy Volodymyra Zelenského po vypuknutí ruské války na Ukrajině.

Mám-li se vrátit k osobní vzpomínce, musím dojít až do srpna 2008, kdy Havel už nebyl pět let prezidentem. V brněnském Divadle Husa na provázku, které se často věnovalo Havlovým hrám a jejich různým variacím, slavil své osmdesátiny Pavel Kohout, také bývalý disident a spolutvůrce prohlášení Charty 77.

Byla jsem mezi pozvanými s písničkářem a spisovatelem Vlastou Třešňákem, za totality rovněž pronásledovaným. Třebaže však narozeniny slavil Kohout, přítomný Václav Havel na sebe znovu soustředil veškerou pozornost. Když jsme spolu dotančili na dvoře Provázku, zatímco z reproduktorů hrála písnička zpěváka Rudolfa Cortése, Milan Uhde si povzdechl: „Zase se z toho Vaška můžete zbláznit…“

Plastika v životní velikosti i věznice. Kde všude si připomínají Václava Havla?

A já jsem nemohla nic namítnout, zkrátka tam nebyl nikdo jiný, s kým bych tancovala raději. I když tehdy už byl Havel dost nemocný, po odstranění rakovinného nádoru v roce 1996, kdy mu odebrali kus plic, měl asi co dělat, aby i ten kratší tanec udýchal, žádné slabosti jsem si ale u něj nevšimla. Naopak to vypadalo, že se mu uvolněné prostředí na Provázku hodně líbí, poprosil nás s Vlastou Třešňákem dokonce o „brčko“, pro které mu kdosi okamžitě skočil k nějakému blíže neidentifikovatelnému zdroji.

To, jestli pak „špeka“ opravdu vykouřil, už nevím. Ale když už jsme šli domů, volal Vlastovi Třešňákovi na mobil, kde prý jsme a jestli se nemůže přidat. K tomu ovšem nedošlo. Ostatně Havla na onu oslavu doprovázela herečka Marie Drahokoupilová, stále velmi krásná dáma.

Devadesátiny připomene tramvaj i srdce

Václav Havel by se 5. října dožil devadesátky. Bohužel mu to nebylo dopřáno. V den jeho nedožitých narozenin se na něj v Brně bude vzpomínat na četných akcích. A nejen v Brně.

Byl totiž z poloviny Moravan, díky své matce Boženě rozené Vavrečkové, která se v Brně narodila. Její starší syn tak měl k jižní Moravě nadstandardní vztah. Vždyť za druhé světové války i nějaký čas po ní žili oba bratři Havlovi na letním sídle rodiny u Žďárce na Brněnsku.

Na Provázku bude živo

Hned zrána, přesně v 7.00 hodin, se v pondělí 5. října v kostele Nejsvětější Trojice v Brně - Králově Poli sloužila mše svatá za zesnulého Václava Havla a ochranu svobody a demokracie.

O něco později, v 10 hodin, se rozjela Havlovská tramvaj, která vyrazí každou celou hodinu z Malinovského náměstí. Patnáctiminutovou okružní jízdu centrem doprovodí postavy z Havlových her a zvukový záznam jeho hlasu z unikátního rozhovoru, který nahrál v roce 1985 pro Karla Hvížďalu. Na akci, která potrvá až do 17 hodin, je vstup volný.

Ve studiu Divadla Husa na provázku je pak mezi 15. a 17. hodinou možné navštívit akci „Havel kdesi tu, na Provázku“, na níž se bude vzpomínat na zdejší inscenace jeho her. Ve stejný čas otevře Centrum experimentálního divadla ve dvorním prostoru Provázku svůj archiv s fotografiemi a materiály z Havlova zdejšího působení, na což od 18. hodiny naváže debata nazvaná Havel, svoboda a slova. Na pódiu usednou hosté Natálie Kocábová, Stanislav Biler a Jindřich Šídlo. Na akci je předem nutná registrace, například na e-mailu provazek@provazek.cz.

Ve 20 hodin program vyvrcholí na dvoře divadla společným rozsvícením a rozezněním Srdce Václava Havla za účasti veřejnosti, což doplní DJ set a ukázka ze soundtracku ke zdejší připravované inscenaci Václava Havla Dálkový výslech.

Na všechny provázkovské akce jde o bezplatný vstup a organizátoři ujišťují, že se vše odehraje za jakéhokoliv počasí.

Jinde v Brně, ve Znojmě a v Novém Městě na Moravě

Havlovi je věnována rovněž výstava v brněnské vile Stiassni, která mapuje jeho méně známý vztah k architektuře. „Ukazuje, že Havel vyrůstal v rodině, kde stavebnictví a architektura hrály zásadní roli po generace, kde jeho dědeček Václav Havel byl významný stavitel, který vybudoval například pražský palác Lucerna,“ zve autorka výstavy Vlasta Loutocká. Expozice umístěná ve výstavní a přednáškové budově v areálu vily Stiassni potrvá až do konce prosince, otevřeno je vždy v pondělí, pátek a o víkendu od 10 do 16 hodin.

Sousedské setkání v Brně se odehraje u Lavičky Václava Havla v Kapucínských zahradách rovněž 5. října, a to od 18. do 20. hodiny. „Čeká na vás i drobné občerstvení a program plný inspirace spojené s touto výjimečnou osobností české kultury a politiky,“ zvou pořadatelé z Milionu chvilek pro demokracii a doporučují vzít si s sebou vlastní hrneček.

V den Havlova výročí jsou Brňané zváni v čase 17.11 hodin na Moravské náměstí k soše Jošta neboli Kuňafě, aby zde společně vyzvali k zapsání Václava Havla na seznam národních památek. „Na shromáždění bude slavnostně spuštěna petice adresovaná vládě České republiky, bude se číst z textů Václava Havla a zazní několik proslovů,“ upřesňují pořadatelé z Petičního výboru Havlovi věrni zůstaneme.

Městská knihovna Znojmo až do konce roku zve na výstavu pojmenovanou Antikódy. „Je sestavena z nejzajímavějších vizuálních básní, které Václav Havel vytvářel především v první polovině 60. let. Hravých, vtipných, výstižných stejně jako mrazivých,“ upřesňují pořadatelé.

Z nepříliš vzdálených končin lze doporučit ještě výstavu výtvarných prací žáků a studentů z novoměstských škol na téma Václav Havel. Ta je do 9. října instalována v Novém Městě na Moravě na spodním Vratislavově náměstí a u kašny za kostelem. „Žáci a studenti výtvarně ztvárnili to, co si sami představí, když se řekne jméno Václav Havel,“ podotýkají organizátoři a doplňují, že výstavu doplňují citáty, textové materiály a tematické podklady k Havlově osobnosti. V tamním kulturním domě se už 4. října od 17. hodiny odehraje beseda s filozofem a chartistou Danielem Kroupou na téma vzpomínky na Havla. Program doplní písničkář Dan Vertígo. Vstup je bezplatný. (jasu)