Pojďte se zatoulat do Toulavy. Nabízí stezky ve skalách, výhledy i vlastní hru

Region s centrem v Táboře je už deset let certifikovanou turistickou oblastí. Proč tam vyrazit na výlet? Severní část Jihočeského kraje dlouho zůstávala ve stínu turisticky populárnějšího jihu s jeho památkami, rybníky a Šumavou. Nejen o tom vypráví produktový manažer destinační oblasti Toulava Jan Sochor.

Věděli jste ale, že další, „malá“ Šumava tvoří část jihočeské severní hranice? Ta zde přechází do středních Čech a formuje pocitový kraj s názvem Toulava. Jeho jedinečnost před deseti lety potvrdila Jihočeská centrála cestovního ruchu, když ho oficiálně zaregistrovala hned v první vlně svých certifikovaných turistických oblastí.

Toulava je dnes vyhledávaným cílem pro ty, kdo očekávají autentické zážitky bez davů, a její produktový manažer Jan Sochor letos dokonce obdržel celostátní cenu za turisticky motivační hru TouLOVEkarta.

Většina jihočeských turistických oblastí má v názvu jasné zeměpisné určení, ale Toulava svou polohu neprozrazuje. Je to z hlediska propagace spíše handicap, nebo přednost?
Obojí. Ale jedná se o nejlepší možné řešení. Abych to vysvětlil, musím začít od jejího vzniku v roce 2013. Tehdy se sešlo několik lidí, kteří ve stejnou dobu dospěli ke stejnému závěru, že území kolem města Tábora je takové turisticky trochu prázdné místo a je to škoda.

23 fotografií

Tábor přece turisté znají. Husitská minulost…
To ano. Ale region okolo Tábora už pro turisty známý nebyl. Do jižních Čech se jezdí hlavně na Lipno, Šumavu, Hlubokou, na Třeboňsko. Ale když okolo Tábora do mapy nakreslíte přibližnou kružnici od Sedlčan shora až po Soběslav zdola, vymezíte v reálu přívětivou, soudržnou krajinu se zajímavými místy. Málokterý turista ji však měl potřebu cíleně objevovat. To si zakladatelé Toulavy – zástupci měst, obcí, ale i podnikatelů v cestovním ruchu – velmi dobře uvědomovali.

Vy jste byl mezi nimi?
Já v té době bydlel v Praze a pracoval jsem v Hospodářských novinách. S mojí budoucí ženou jsme jezdili za mojí mamkou do Tábora a také do Plané nad Lužnicí, odkud pocházím, a s každou návštěvou se ve mně silněji ozývala touha vrátit se na Táborsko. Mezitím vznikla obecně prospěšná společnost Toulava. Tak se poprvé objevilo jedno velmi důležité slovo: název nového regionu, jehož dvě třetiny leží na severu jižních Čech, jedna třetina na jihu středních a centrem je město Tábor.

Toulava není jen selské baroko, láká i na muzeum loutek z Večerníčku

To je velice netypické nové jméno. Některé turistické regiony mají složené názvy. Jak by se Toulava jmenovala, kdyby její název obsahoval všechny tradiční subregiony, kam zasahuje?
Když to přeženu, tak kdybychom začali Táborem jako centrem a postupovali od severu po směru hodinových ručiček, název by byl: Táborsko-Sedlčansko-Voticko-Mladovožicko-Soběslavsko-Bechyňsko-Milevsko-Jistebnicko. Zakladatelé raději vyhlásili veřejnou soutěž na stručné označení. Ale nic z toho nebylo to pravé, nejvíc asi zaujal Kamenokraj. Použít se sice nedal, ale ukázal směr. Nové jméno musí vyjádřit takový pocit, aby se z něj dal nějak odvodit charakter zdejší turistiky.

Kdo vymyslel název Toulava?
Podle vzpomínek Luboš Mudra z penzionu U Modré kočky ve Voticích. Stalo se to ve Štýrsku, kam zakladatelé jeli čerpat inspiraci a zkušenosti, protože Rakousko je v turistice desítky let napřed, a právě krajina ve Štýrsku se podobá té naší. Také je to region, kde nemají velehory ani báječná jezera. Přesto cestovní ruch umějí dělat.

Jak jste se o jejich projektu dozvěděl?
Přijel jsem z Prahy na víkend do Plané nad Lužnicí, zašel do cukrárny, začetl se tam do novin a v nich to bylo: „Na Táborsku vznikl nový turistický region Toulava. “ A v ten moment jsem věděl, že to chci dělat. Ještě ten den jsem zvedl telefon a nabídl se jako dobrovolník. Přihlásil jsem se jim jako novinář pracující v Praze, ale srdcem Jihočech.

Váš první úkol pro Toulavu?
Vytvářet její noviny. Jmenovaly se Toulavské listy. V redakci jsem si vyjednal možnost pracovat z domova, dojížděl jsem tam jednou týdně a natrvalo se přestěhoval do Tábora, takže do centra Toulavy. Všichni jsme tam byli dobrovolníci. Toužil jsem ale po tom, aby se tahle moje radost stala i zaměstnáním.

OBRAZEM: Přes most, okolo pastvin a samot. Podzim už maluje přírodu nažluto

Kdy se to povedlo?
V roce 2016, když Jihočeská centrála cestovního ruchu zavedla jako první v republice oficiální systém certifikovaných turistických oblastí. Toulava měla díky tříletému náskoku vše připravené a získala certifikaci hned v první vlně. Součástí té krajské podpory byla i možnost zaplatit jednoho stálého pracovníka, takzvaného produktového manažera. K mé radosti vybrali mě. Takže výročí deseti let certifikované turistické oblasti Toulava je i mým osobním výročím, protože jsem mohl ukončit pražské aktivity a už se zabývat jenom Toulavou.

Co je obsahem práce produktového manažera?
Ta pozice se jmenuje produktový manažer, protože mým hlavním úkolem je vytvářet produkty cestovního ruchu. Pod tím si ale nepředstavujte propagační hrnečky nebo preclíky. Produkt v turismu není suvenýr, a dokonce ani mapa. Je to konkrétní zážitkový program pro turistu, který ale nevymýšlíte sami od stolu. Musíte do něj reálně zapojit místní lidi, obce a podnikatele, kteří jsou tam venku v terénu. A zároveň se starám o veškerou propagaci regionu.

A venku jsou i turisté. Výborně jste je zapojil i díky hře TouLOVEkarta, za kterou jste letos získali první místo v celostátní soutěži Velká cena cestovního ruchu v kategorii Nejlepší turistický produkt. V čem ta hra spočívá?
Zcela zjednodušeně řečeno: propojili jsme cestování se sběratelstvím a společenskou hrou. Je to sice zážitkový program navržený hlavně pro rodiny s dětmi, ale hrají ho i dospělí sběratelé a parťáci mezi sebou. Do projektu se zapojilo kolem sedmdesáti míst po celé Toulavě – muzea, hrady, restaurace či ubytování. Když je turista navštíví a utratí nějaké peníze, například za vstupné nebo jídlo, dostane originální hrací kartičku magické bytosti nebo území. Nejde ale o pasivní sbírání. Každá karta má své specifické herní vlastnosti a sílu, funguje to podobně jako Pokémoni.

Takže se s nimi dá reálně hrát?
Ano, je to svébytná společenská hra s vlastními pravidly. Nic na způsob prší nebo člověče, nezlob se. Cílem je získat dva ze tří mocných artefaktů schovaných v Toulavě a porazit soupeře, třeba tátu nebo ségru. Fígl je v tom, že si domácí herní balíček neustále vylepšujete. Čím víc míst u nás navštívíte, tím víc slabých karet vyměníte za silnější úlovky z terénu. Třeba velmi silnou kartu Jednorožce dostanete výhradně v milevském klášteře.

Co musí rodina udělat pro to, aby mohla doma začít soupeřit?
Stačí navštívit pět libovolných míst z herní mapy a získat prvních pět karet. S nimi pak dorazíte na jedno z našich sedmi infocenter nebo se zaregistrujete online na našem webu přes QR kódy vytištěné přímo na kartičkách. Ty vám samozřejmě zůstanou, a navíc k nim zdarma dostanete krabičku se základními hráčskými potřebami, startovacím balíčkem a herním plánkem. Můžete hned rozložit figurky a hrát. S počtem karet pak postupujete na vyšší úrovně – za deset karet získáte sběratelské album s příběhem, za pětadvacet prémiové desky. Na konci ročníku ze všech registrovaných účastníků vylosujeme patnáct lidí, kteří vyhrají věcné ceny, například pobyty v regionu.

Kolik lidí se do sbírání karet a soupeření zapojilo?
V loňském ročníku hrály odhadem tři tisíce lidí, převážně děti s rodiči. Celkem nasbírali 35 605 karet.

iDNES z kraje: Abychom zaujali turistu, máme na síti asi dvě vteřiny, říká Soukup z JCCR

To je jako počet obyvatel Tábora…
No a mezi nimi bylo 105 hráčů frajerů, kteří splnili loňskou nejvyšší úroveň a my jim na konci hry poslali kompletně všechny karty, které v té době v edici existovaly. Letos jsme pravidla trochu upravili – loni stačily k získání základního balíčku se hrou tři kusy, letos jich potřebujete pět. Zároveň se rozrostla celá edice z loňských 58 karet na současných sedmdesát. Zapojit do hry se můžete kdykoliv, klidně teď na podzim. Stačí nasbírat pár kousků, dát si pauzu a pokračovat zase v zimě nebo na jaře. Podle toho, jaký máte rytmus toulání.

Odkud ti hráči nejčastěji přijíždějí?
Celé dvě třetiny z nich tvořili lidé mimo náš region – Pražáci, Budějčáci, rodiny z Příbrami, ale měli jsme tu registrované i hráče z Brna nebo Ostravy. Mě těší i ta zbývající třetina. To jsou naši obyvatelé Toulavy.

Díky kartám začali objevovat své vlastní sousedství?
Třeba jedna paní mi nadšeně vyprávěla, jak navštívili muzeum v Sedlčanech. Přiznala, že svého syna by do muzea normálně nedostala, ale protože nutně potřeboval tu kartu, která se dá získat jen u nich, sám tam chtěl vyrazit. Nakonec zjistil, jak je to v sedlčanském muzeu pěkné, a skvěle si to užili. Hráčská vášeň nejspíš nastartovala chlapcův zájem o muzea. Jsou samozřejmě i jedinci, kteří si karty schovávají jen tak na památku, ale pro nás a naše partnery je hlavní přínos v tom, že to lidi motivuje osobně dojít na co nejvíc míst a podpořit je. Propagace totiž nemůže fungovat jen tak, že vyprávíme, jak je u nás hezky.

Ještě bych zůstal u toho objevování. Překvapilo vás v Toulavě něco, o čem jste dřív nevěděl?
Jedno takové skryté místo mi ukázal náš parťák Vítek Novák z Plané, horský vůdce, který normálně provází lidi v Alpách, ale u nás dělá lezení v údolí řeky Lužnice. Vzal mě na skálu Větrov za Dobronicemi u Bechyně. Je odtud vůbec nejnádhernější výhled na řeku. Do té doby ho viděli jen horolezci, protože tam mají výlezovou stěnu. My jsme na základě Vítkova doporučení udělali pro turisty ve vhodném místě schůdky i cestičku a nahoře jsme vybudovali novou oficiální vyhlídku, která leží přímo na naší Stezce údolím Lužnice.

Před závěrem rozhovoru bych si dal nějakou zajímavost. Něco, co překvapí i Středočechy.
Dobře, ale musíte se tam jít podívat. Je to Jistebnická vrchovina, která má v současnosti status přírodního parku. Prochází severní hranicí jižních Čech a spolu s její malebností stojí za pozornost i to, že se jí lidově říkávalo malá Šumava. Na rozdíl od velké Šumavy na jihu se nepřeklápí do Rakouska, ale plynule přechází do sousedního středočeského regionu, takže i Středočeši mají na samém jihu svého území Šumavu.

Povídáme si v kanceláři destinačního managementu Toulava v Táboře a za okny je podzim. Které cíle byste teď doporučil?
My říkáme, že podzim v Toulavě je ten nejlepší čas na turistiku. A nemusí jít o nic náročného – co třeba procházky k našim romantickým zříceninám? A že jich máme hodně: Choustník, Dobronice, Kozí hrádek, Příběnice, Borotín, Šelmberk, Vrškamýk, Kozí hřbet. Nejsou to sice žádné komerční cíle, ale nádherně se vyjímají s barvami podzimu. A jste obklopeni přírodou i historií.