iDNES z kraje: Srážka s Crosbym byla jako náraz do zdi, líčí obránce Cibulka

Na dva roky se vrátil do mateřských Českých Budějovic, aby mohl zkusit štěstí v zámoří o to lépe připravený. Dvaadvacetiletý hokejový obránce Tomáš Cibulka se stal hráčem týmu NHL Edmontonu Oilers. Pokud se prosadí do prvního mužstva, potká se s hvězdným Connorem McDavidem. Cibulka v podcastu iDNES z kraje hovoří o svých očekáváních za mořem, zkušenostech z mistrovství světa i dvou letech v Motoru.

V létě jste absolvoval nováčkovský kemp v Edmontonu. Jaké pocity jste si odnesl?
Bylo to naprosto úžasné. Otevřelo mi to oči a ukázalo, kde se nachází další úroveň hokeje. Zázemí, které tam mají, se s podmínkami v Česku nedá srovnat. Dalo mi to zase trošku víc chuti do práce a motivace. Nejvíce se mi do paměti zapsal ten obrovský prostor a počet lidí, kteří se o tým starají. Byli jsme tam jako skupina zhruba dvaceti mladých hráčů, ale realizačního týmu a skautů tam bylo snad třicet. Vůbec jsem nechápal, jak je to možné. Dokázal bych si představit, že v tom tréninkovém centru strávím celý den, klidně bych tam mohl i spát. Zase to ve mně probudilo toho malého kluka.

Dostal jste od vedení klubu po skončení kempu zpětnou vazbu?
Ano, na konci kempu jsme měli sezení s manažerem i jeho asistentem. Probírali jsme výsledky testů s kondičními trenéry a na čem dál pracovat. Oilers mají ty nejvyšší ambice, z posledních tří let byli dvakrát ve finále Stanley Cupu a já jsem rád, že si vybrali právě mě. Vedení mi říkalo, že se jim líbí moje nastavení a že s takovými hráči chtějí pracovat. Věřím, že až jednou dostanu šanci, o Stanley Cup společně zabojujeme.

15 fotografií

Máte v hlavě konkrétní plán, jak rychle se probojovat do prvního týmu?
Podepsal jsem dvouletou smlouvu. Samozřejmě by bylo nádherné, kdyby se mi povedl start rovnou nahoře v NHL, ale musím být realista – to v tuto chvíli není moc pravděpodobné. Mým cílem je vybojovat si dobrou pozici na farmě a naučit se tam pracovat. Bude to pro mě zase úplně jiný hokej a styl hry, uvidíme, jak se s tím sžiju a kdy začnu přemýšlet nad posunem nahoru.

Když se řekne Edmonton, každému se vybaví Connor McDavid a Leon Draisaitl. Jak se těšíte na setkání s nimi?
Těším se ohromně. Sledovat Connora v televizi bylo neuvěřitelné a nemůžu se dočkat, až ho uvidím na vlastní oči. Chci se od nich učit a okoukat co nejvíce, jak na ledě, tak mimo něj. Jsou to nejlepší hráči na světě, takže chci od nich pochytit maximum.

McDavid je vyhlášený svou rychlostí. Přemýšlel jste, jak ho budete bránit na tréninku?
Bude to určitě zajímavé, na to se člověk asi dopředu stoprocentně nepřipraví, ale těším se moc. Ze začátku to pro mě bude extrémně náročné, ale věřím, že nějakou tu bruslařskou schopnost mám, tak doufám, že se mi třeba podaří ho někdy ubránit.

Trenérem Oilers je nově Mike Babcock, který byl vyšetřován kvůli narušování soukromí hráčů. Vnímáte to nějak?
Sledoval jsem to, ale já osobně na tyhle věci moc nedám, chci si udělat svůj vlastní obrázek. Chci zjistit sám, jak funguje a jak s hráči komunikuje. Snažím se nevěřit všemu, co se píše. Doufám, že si sedneme, což je strašně důležité. Od toho se bude odvíjet zbytek. Bavil jsem se o tom na mistrovství světa i s Davidem Tomáškem, který tam loni hrál. Ptal jsem se ho na detaily a říkal, že všichni lidé v organizaci jsou skvělí.

Cibulka podepsal v NHL, Edmonton dal obránci Budějovic nováčkovský kontrakt

V zámořské juniorské lize jste strávil tři roky. Pak jste se ale rozhodl pro návrat do Českých Budějovic. Nebál jste se, že si tím zavřete dveře do NHL?
Vůbec ne, od malička to byl můj sen a věřil jsem, že mám svou vlastní cestu. Jsem rád, že jsem ukázal spoustě lidí, že ta cesta může být všelijaká. Mně osobně návrat a dva roky v dospělém hokeji v Česku strašně moc daly, otevřely mi oči a naučily mě věci, které teď v zámoří budu potřebovat. Vyspěl jsem, v mládí jsem byl oproti vrstevníkům trochu pozadu. Dva roky doma mi ale daly hodně, naučil jsem se lépe řešit různé situace a hrát dospělý hokej pod tlakem.

Zámořské prostředí přináší velký psychický tlak. Jak se na něj připravujete?
Předem se na to člověk asi nepřipraví, podobné věci se musíte naučit zvládat až přímo v daný moment. Na druhou stranu na své psychice a nastavení hlavy pracuji už od dětství. Měl jsem kolem sebe lidi, kteří mi v tomto směru pomáhali. Věřím, že jsem v hlavě docela odolný, dobře vím, co je mým cílem a za čím si jdu. Nebudou mě tam čekat jen lehké chvíle, bude to těžké, ale přesto se tam moc těším.

A když se vůbec nedaří? Jak se z toho dostáváte?
Snažím se na to jednoduše nemyslet, hodit to okamžitě za hlavu. V hokeji není čas na to, abyste přemýšleli nad chybami – hned další den se hraje znovu, čeká vás nová třetina a další šance. Navíc, jak mi vždycky říkala i moje mamka: nejde o život. Je to jenom hokej, který má být hlavně zábavou. Na ledě se snažím hokejem bavit lidi a chyby se prostě někdy stanou.

Na konci minulé sezony jste si připsal start na mistrovství světa. Jak na turnaj vzpomínáte?
Byl to pro mě splněný dětský sen. Kdyby mi někdo na začátku sezony řekl, že se tam dostanu, nevěřil bych mu, protože je to obrovský a prestižní turnaj. Měl jsem navíc velké štěstí, že dorazily z NHL ty největší hvězdy jako Sidney Crosby nebo Macklin Celebrini. Vidět je zblízka a hrát s nimi jeden turnaj byl neuvěřitelný zážitek.

Proti Kanadě jste si i přímo zahrál. Jaké to bylo bránit legendárního Crosbyho?
Už při prvním střídání jsem do něj zkusil strčit a najet. Cítil jsem se, jako kdybych narazil do betonové zdi. Při nárazu do jiných hráčů cítíte aspoň mírné odpružení, ale Crosby se ani nehnul. Jenom jsem koukal a jel dál.

Nevzrostl u vás po této srážce respekt ještě víc?
Byl jsem překvapený. Ale po prvním střídání na respekt zapomenete a soustředíte se jen na svůj výkon. Chcete ukázat, že jste také dobrý. Trenéři nám hodně pomáhali a věřili nám. Zápas s Kanadou byl sice neskutečný fičák, ale dalo mi to strašně moc.

Turnaj pro český tým sice skončil zklamáním ve čtvrtfinále, ale převládají pozitiva?
Určitě, zážitky to byly skvělé a s odstupem budou víc než smutek z vyřazení s Finskem. Atmosféra byla skvělá, haly byly často plné Čechů. Sociální sítě jsme se snažili nevnímat, jak nám doporučovali trenéři. Lidé nominaci nevěřili, ale měli jsme výbornou partu. Případným komentářům jsme se s klukama jen zasmáli.

V Motoru jste hrál obě sezony pod trenérem Ladislavem Čihákem. Jaký jste spolu měli vztah?
Museli jsme si k sobě najít cestu. Pan Čihák nebyl zpočátku nadšený z mé hry na riziko. V Kanadě jsem se naučil komunikovat na rovinu, což se v Česku občas bralo tak, že jsem drzý, i když jsem šel za trenérem s úctou. V zámoří mají rádi, když se hráč zajímá. Nakonec jsme si ale porozuměli a na výstupním pohovoru mi řekl, že byl rád, že mě trénoval, i když byl občas nervózní, když jsem byl na ledě. Byl jsem pro něj prý důležitým článkem týmu.

Každý nemůže být takový kaskadér jako já. Cibulka o své odvážné hře, NHL i zranění

Naučil jste ho tedy nakonec přijmout váš kreativní styl hry?
Spíše si zvykl, že tyhle věci budu na ledě dělat. Moderní obránci už dávno jen nebrání. Jsem hokejový fanatik, u snídaně sleduji sestřihy NHL a snažím se učit od svých idolů. Mým vzorem z českých obránců je Filip Hronek, který má v týmu obrovský vliv. Sledoval jsem ho i na mistrovství na první přesilovce a učil se od něj.

Sledujete doma hokej neustále, nebo si od něj dokážete odpočinout?
Miluji všechny sporty. Sleduji fotbal, volejbal i golf, takže přítelkyně se s tím mým fanatismem už naučila žít. V Budějovicích chodila skoro na každý zápas, už rozumí pravidlům a líbí se jí, jak bruslím.

Poletí s vámi přítelkyně do zámoří?
Ano, poletí se mnou. Pořídili jsme si štěňátko, aby nebyla sama, když budu na cestách. Rodina a přítelkyně jsou moji největší fanoušci, patří jim obrovské díky. Bez rodiny, která mě od dětství všude vozila, bych to nedokázal.

Plánuje se rodina za vámi do Ameriky přijet podívat?
Rozhodně, chci najít bydlení s pokojem pro návštěvy, aby za námi rodina mohla kdykoli přiletět. Strašně se na to těším. Teď je jen otázkou, zda to bude na farmě v Kalifornii, nebo přímo v Edmontonu. To bude velký rozdíl.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu iDNES.cz z kraje.