Bývalí spolužáci založili v Kaplici pivovar. Původně chtěli vyrábět cider

Potkali se v jedné třídě na střední škole ve Veselí nad Lužnicí, kde studovali technologii potravin a učili se i vařit pivo. Devětadvacetiletí přátelé Václav Šrajer, Aleš Boubelík, Vlastimil Nohejl a Josef Hladík potom zamířili za prací a do škol, po letech se však znovu sešli na jihu Čech a loni 30. dubna uvařili v Kaplici na Krumlovsku první várku piva Habakuk.

Původně to přitom vypadalo, že budou dělat jablečný cider přírodní cestou. Výrobní zařízení totiž není tak drahé jako u piva. „Začali jsme shánět místo a narazili jsme na pátého kolegu, který nám ukázal objekt, který měl pronajatý. Říkal, že cider tu dělat můžeme, ale že tady rozhodně chce mít pivovar,“ vzpomíná Šrajer na začátky.

Začít vařit pivo však mohli až poté, co budovu upravili. „Přestavovali jsme ji dva nebo tři roky, aby prostory vyhovovaly tomu, jak má vypadat pivovar,“ přibližuje Nohejl. Původně tam byly vybydlené kanceláře. Nejprve museli vybourat sádrokartonové příčky, novou potřebovali i podlahu, aby vydržela zatížení. „Bylo to docela dost věcí na lidi, kteří to předtím nedělali,“ míní Šrajer.

3 fotografie

Boubelík však doplňuje, že práce nebyly tak náročné, aby je museli dělat tři roky. „Někdy jsme trochu bohémští a dělat rekonstrukci po práci nebo po víkendech bylo mnohdy obtížné.“ Objekt upravovali sami, což jim umožnilo náklady udržet kolem půl milionu korun. Firmu si najali jen na podlahy, pomoc odborníků využili částečně i při tvorbě chladicího boxu.

Výrobní technologie sehnali z druhé ruky. Nejdříve koupili zhruba tři roky starou varnu a pět tisícilitrových tanků, všechno z pražského pivovaru Vik, který v té době rozšiřoval kapacitu. Boubelík však podotýká, že u nerezu a elektrických součástek cena příliš neklesá, a i když se jedná o bazarový kus, není jeho cena poloviční oproti původní.

Všichni mají ještě jinou práci. Šrajer vaří ještě v Pivovaru Čížová u Písku, Boubelík učí na střední škole ve Veselí nad Lužnicí a pracuje v jednom z budějovických minipivovarů. Jeho studenty potom v Budějovicích přebírá Nohejl, který je univerzitním sládkem, vyučuje pivovarnictví, dělá rekvalifikační kurzy a pomáhá se spouštěním pivovarů.

Skloubit aktivity s rostoucí výrobou je podle Šrajera někdy obtížné, sami si obstarávají i stánek na víkendových akcích. „Ve výrobě se střídáme čtyři a víme, že si to musíme poskládat a prostřídat se, aby se ta práce udělala. Ale jsou to často večery po práci, víkendy, někdy i o dovolené jsme tady,“ líčí. Boubelík s ním souhlasí. „Člověk si bere dovolenou na to, aby mohl dělat jinou práci,“ dodává.

Piva, která vaří, nevnímají jako zázračná či výjimečná. Snaží se o to, aby chutnala co nejvíce lidem i jim samotným. Šrajer se však domnívá, že jejich piva jsou výrazná svým chmelením, kdy i klasický ležák voní a chutná zajímavěji než jiné. Pořád do něj ovšem využívají české chmely, jen s nimi pracují jinak.

„Desítku děláme trochu víc do polotmava a už na pohled působí, že je silnější. I díky tomu je dost oblíbená a lidé často říkají, že to určitě desítka není, protože má plnou chuť. Takže jsme malinko obešli systém,“ směje se. Boubelík nečekal, že se právě z desítky stane hlavní pivo. „Dogma, že desítka je levné a podřadné pivo, tak to naše rozhodně není,“ navazuje Boubelík.

O čtvrtého Budějčáka bude zájem. Má větší letní atmosféru, říká o pivu sládek

Kromě desítky a jedenáctky vaří i polotmavou jedenáctku, mezi produkty je i žitná APA. Piva se snaží prodávat ve svém okolí a nechtějí je vozit přes půl republiky či prodávat v supermarketech. V Kaplici dodávají desítku do Jakoby Bistro & Bar, zavážejí i na nedalekou tvrz Tichá, hrad Pořešín či do restaurace Živa v Hradišti.

Zpočátku měli létající pivovar. Než zprovoznili prostor v Kaplici, vařili pod svou značkou v pivovarech, kde působili. „Od začátku v tom s námi jede budějovická kavárna Široko, která nás trochu přiměla dělat desítku. A pak také pro Vousatý půllitr děláme exkluzivní černé pivo Budějcký vousáč. Mají vlastní brand, a to pivo si dáte jen u nich,“ popisuje.

Desítka vyhrála v ceně sládků

Nabízejí i možnost nechat si pivo uvařit a obracejí se na ně známí, kteří mají s vařením piva zkušenosti a přinesou si aspoň základ receptury. „Společně na to koukneme, doladíme to, a když nám to dává smysl, tak to lze vyrobit,“ vysvětluje Šrajer. Lidé však na pivo musejí mít odbyt, není to tak, že by vařili takové, které chce jen někdo ochutnat.

Kdo navrhl název Habakuk, si Šrajer nevzpomíná. Od začátku nicméně chtěli, aby se nepojil k místu, kde působí, pro případ, že by se museli přesunout. Boubelík však namítl, že jihočeský a kaplický patriotismus dostali na etikety. „Na jedenáctce je abstraktní obrázek Kaplice, na desítce jsme zvolili motiv jihočeského selského baroka. Jsme z jižních Čech a máme to tu rádi,“ líčí.

Výstav minipivovarů klesl. Letos nebudou kvůli rekonstrukci k vidění ani na Hradě

Za piva už sbírají ve svém druhém roce po otevření kaplického působiště ocenění. Desítka vyhrála v březnové Jarní ceně českých sládků, žitná APA byla čtvrtá a na stejné umístění dosáhl i ležák v konkurenci zhruba 120 vzorků. Tři bronzová umístění získali i se světlou i polotmavou jedenáctkou a ciderem v soutěži Zlatá pivní pečeť.

Výrobu cideru letos trochu rozšířili, proti pivu je ho však výrazná menšina. „Pořád jsme do dvou tisíc litrů za rok, zatímco odhadujeme, že piva letos vyrobíme až 60 tisíc litrů,“ upřesňuje Šrajer. Oproti komerčním značkám má jejich cider víc alkoholu, protože při výrobě zkvasí všechen cukr. Chuť je sušší a na přípravu využívají různé odrůdy jablek, aby dosáhli žádoucí chuti.

Kyseláč? Snad příští rok

Nabídku piv plánují rozšířit o sezonní speciál, zatím nemají kapacitu. Mají však už připravené etikety a věří, že do konce léta ho uvaří. „Bude to New England IPA, svrchně kvašené pivo, do něhož se přidávají místo sladů ovesné vločky a pšenice. Do našeho se má ještě přidat laktóza a výrazné chmelení za studena americkým a novozélandským chmelem,“ nastiňuje Boubelík.

Novinku chtějí pojmenovat MiMiKry. Boubelíkovi se totiž loni narodil syn Mikuláš, Šrajerovi letos Kryštof. Do názvu tak dostali zkratky jejich jmen. S různými sezonními speciály počítají i do budoucna, k tomu však potřebují rozšířit výrobní kapacity. Místo na další tanky mají, ty by jim umožnily rozšířit i stávající výrobu. Poptávku prý mají.

„Od odběratelů občas slýchám, že nám teď v létě chybí kyseláč. Nyní nemáme šanci ho sem nacpat, ale kdybychom nějaký tank přidali, je to na příští rok reálné,“ zamýšlí se Šrajer nad jedním z možných sezonních speciálů. Všichni se však shodují, že základ je stabilně vařit dobré pivo, které dokážou prodávat v okolí, udržet si stálou klientelu a případně si nabalit další.