Název Nahoře na hoře Hoře mi neprošel, směje se spisovatel. Zůstalo jen Nahoře

Novinář, nakladatel, sběratel anebo vášnivý cestovatel. Tím vším je 56letý Jan Cempírek z Českých Budějovic. Nyní mu vyšla novela Nahoře. Byť Kleť v knize nikde nejmenuje, neskrývá, že se inspiroval právě nejvyšší horou Blanského lesa, oblíbeného cíle turistů.

Jednoho letního víkendu bouřka odřízne od světa restauraci na vrcholu výletníky oblíbené hory a uvězní tam různorodou skupinku návštěvníků. Z náhodného setkání vzniká večírek při svíčkách, kde si každý chce užít svou chvíli – a něco po sobě zanechat.

Nahoře je svižná, odlehčená novela o potřebě být viděn a dát svému životu nějaký význam, ale také o tom, co vypluje na povrch, když už není kam utéct.

4 fotografie

Tak popisuje nakladatelství Vyšehrad útlou knižní novinku českobudějovického spisovatele, nakladatele a novináře Jana Cempírka.

„V roce 2019 jsem byl na kafi v jednom nákupním centru a v rohu té kavárny seděl člověk a telefonoval. Zřejmě to byl Gruzínec, volal asi tři čtvrtě hodiny, smál se při tom, gestikuloval a podobně. A nikdo mu tam samozřejmě nerozuměl a já si říkal, že se asi baví o naprostých banalitách,“ přibližuje 56letý autor historku, která ho kdysi k tématu knihy navedla.

Cempírek začal příběh rozvíjet, kavárnu vyměnil za hospodu. „Já do hospod nechodím, znám akorát restauraci na Kleti, takže nějak přirozeně to směřovalo tam. Ale jak hora s názvem Hora, tak i samotné místo, bylo jen inspirací. Postupně se příběh začal osidlovat nejrůznějšími figurami a někteří si mohou myslet, že to jsou postavy právě z Kleti, ale nejsou,“ dovysvětluje spisovatel. I tak grafika na přebalu jasně odkazuje na nejvyšší horu Blanského lesa.

Konec autostopu v Čechách. Nahradil ho telefon, říká cestovatel Cempírek

Jan Cempírek, který své literární inspirace čerpá třeba i při průvodcování v klášteře Zlatá Koruna, pokřtil svou novinku mezi přáteli na louce za statkem ve vsi Bohouškovice. Posypal ji květy, pak se hrálo na kytary a zpívalo.

Tři desítky hostů spisovatel potěšil i krátkou ukázkou, kterou z knihy předčítal. A vybral si část, která ukazuje rozmíšku trampů, kteří v hospodě zapíjí úmrtí svého náčelníka. Svět trampingu a jeho subkultura je Cempírkovi také blízká.

„Původně se kniha měla jmenovat Nahoře na hoře Hoře, což byl pojem, který jsem znal už asi dvacet let a hrozně se mi to líbilo. Ale každý mi řekl, že je to blbé. I z nakladatelství mi napsali, že je to opravdu blbé, tak jsem to zkrátil,“ směje se autor.

Spisovatel Cempírek: Tištěné knihy vydrží, čtečky nejsou tak sexy

Děj knihy začíná na jaře v opuštěném statku, který opravdu stojí na úbočí hory Kleť. „Říká se té samotě U Pasáka, což jsem tam měl napřed také zmíněné, ale nakonec to nevypadalo dobře, takže jsem místo přejmenoval,“ přibližuje Cempírek.

Budějovický spisovatel se také zajímá o téma autostopu, kterému věnoval knížku povídek. A jako spoluzakladatel stojí například za literárním festivalem Šumava Litera či vydává lifestylový časopis o životě v Českých Budějovicích BUDLive.

Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License