Mám černý pás, ale neplatí, že všechny přemůžu, říká instruktor allkampf-jistu

Policista a předseda oddílu Martin Hermann dovedl českobudějovickou školu bojového umění allkampf-jitsu a karate mezi českou elitu. O děti nemají nouzi, ty mohou začít cvičit už v pěti letech. Lépe to jde na začátku děvčatům, všímá si.

Když si obleče bílé kimono a utáhne černý opasek, je to předseda oddílu a velký znalec allkampf-jitsu. Když se však ustrojí v práci do uniformy, je z něj instruktor služebních příprav u Policie ČR.

S moderním bojovým uměním či sportem, které využívá asijské techniky boje a zejména sebeobrany, má bohaté zkušenosti. Martin Hermann vede českobudějovickou školu při tamním Sportovním klubu policie (SKP) už více než třicet let. Ta se i pod jeho vedením stala jednou z nejúspěšnějších v České republice.

Povolanějšího člověka byste tak hledali těžko. I když zatím své bohaté zkušenosti z cvičení sebeobrany „na ostro“ využít ještě naštěstí nemusel. „Třeba v hospodě nikdy, to ne. Ale v práci už byl jeden takový moment, konflikt, kdy mi sportovní průprava pomohla,“ vzpomíná 56letý instruktor.

Když se řekne název allkampf-jitsu, co si pod tím mám představit?
Je to sebeobranný systém pocházející z Německa, který vznikl koncem šedesátých let minulého století. Stál za tím Jakob Beck, se kterým jsem se také poznal. Je to podobný styl cvičení jako krav maga či musado. Původně ho vyvinuli pro policii a armádu a postupně se přenesl do civilu. Dnes v České republice působí zhruba dvacet škol tohoto bojového umění. Ale na SKP trénujeme i karate, klasické karate shotokan a máme i závodní činnost, jak v allkampf-jitsu, tak i v karate. A jedeme jak sportovní část, tak tu tradiční se sestavami.

Zaměřujete se zejména na děti. Nouzi o členskou základnu nemáte?
Ne, to opravdu nemáme, dětí máme dost. Máme školu tady v Českých Budějovicích, dále pod SKP patří také škola nebo oddíl v Trhových Svinech, v Nových Hradech máme jenom čistě oddíl karate pod TJ Nové Hrady. A všude máme tak kolem pětatřiceti až čtyřiceti dětí plus nějakých pětadvacet třicet dospělých.

Řada trenérů či učitelů tělocviku se pozastavuje nad tím, že dnešní děti téměř nic neumějí, jsou nemotorné, nezvládnou kotouly a podobně. Vnímáte to také tak?
My bereme děti zpravidla od první třídy. Ale děvčata, když přijdou, tak klidně už v pěti letech můžou začít trénovat. Ale chlapci ještě v osmi letech jsou takoví nesví, ale postupně se to naučí. Všeobecně si myslím, že se s dětmi málo cvičí, ať na základce, nebo už ve školce. My tady pak rozvíjíme další věci a pro ně mnohdy nepoznané, jako je třeba kotrmelec dozadu. Nakonec se všichni zacvičí a myslím, že je to bez problémů.

Pranice v autobuse i noční rvačka v dešti. I takový byl kurz Krav Maga

A je to třeba opravdu dané tím, že ti kluci nelezou po stromech a podobně, jako to měly předchozí generace?
Je to tak. Určitě nemají tolik pohybu. Ale zase na druhou stranu, my jsme neměli tolik lákadel, jako je internet, Facebook, YouTube a další a další věci. My jsme nic jiného neměli a raději jsme utekli ven, abychom mohli lézt po těch stromech, jak říkáte.

Vaše škola sbírá na soutěžích jeden úspěch za druhým. To je asi vizitka, která hodně potěší.
My hlavně jezdíme na závody proto, aby si děti zatrénovaly, jak já říkám, naostro. Aby viděly cizí lidi, cizí rozhodčí, aby viděly a stýkaly se s dalšími závodníky z jiných oddílů. Nedávno jsme byli například na mistrovství republiky v Plzni, kde jsme dosáhli na třetí místo mezi školami v České republice. Vlastně i my, starší a veteráni závodíme zejména proto, aby ty naše děti viděly, že ještě cvičíme, závodíme. A když to cinkne, tak je to ta pomyslná třešnička na dortu.

Naučit se bojové umění může k Martinu Hermannovi do oddílu každý. Třeba i rodič, který přivede své dítě. V SKP vám pak předají základy allkamp-jitsu či karate. Foto: Petr Lundák, MAFRA

Jak u vás děti motivujete? Řada lidí se kloní k tomu, aby si sport spíše užívaly, aby je trenéři příliš nesvazovali výsledky, aby se tolik třeba neřešily inkasované góly a podobně. Jaký na to máte názor vy?
Kolektivní sport, fotbal, volejbal a tak dále, kde je nějaká liga, soutěž a nějaký žebříček, tak se samozřejmě každý chce dostat co nejdál a nejvýš. Potom ale záleží, za jakou cenu, někdy i třeba přetěžováním těch cvičenců. A tady u nás, jestli bude dítě dělat zkoušky na daný barevný pásek za rok nebo za dva, je úplně jedno. Důležité je, aby ho to bavilo, aby u toho vydrželo. Soutěživost u dětí je samozřejmě potřeba, ale nemá se to přehánět a nemá se to rvát jenom na výsledky, jenom na výkon, to je prostě špatně.

Je vhodné, aby k vám rodiče posílali děti nejen kvůli sportu, ale například i kvůli zlepšení dítěte v sebeobraně? Dá se allkampf-jitsu využít dejme tomu i v běžném životě, na ulici?
Ať už se jedná o kterýkoliv bojový sport, tak tam se hlavně učí sebeobraně a taktice, jak se do problému především nedostat. A když už se do toho problému dostanu, tak se u nás naučíte, jak se máte zachovat, abyste trpěli co nejméně. Tím však netvrdím, že když mám černý pás, tak všechny přemůžu a nemůže se mi nic stát. Tak to nefunguje.

Ale určitě je pak člověk lépe připravený.
Přesně tak, třeba kam má dát ruce, jaký udělat kryt a tak dále, aby hned první rána nebyla nějaká fatální. Ale prvotní rady jsou vždycky utíkat, když to jde. Důležité je se od toho problému co nejdříve dostat. Takzvaná prevence. Ale také dohlížíme na to, i jsme ve spojení s rodiči, aby se naše děti nepraly ve škole zbytečně, nezneužívaly to a tak dále, aby se spíše od toho problému držely dál. Snažíme se je svým způsobem vychovávat.

Vy v zaměstnání cvičíte policisty. Je allkampf-jitsu pro policisty tak důležitá součást výcviku a důležitý prvek pro jejich práci?
V české policii se trénují jednotlivé a modelové situace, kde se používá řada technik dohromady. Cvičíme tedy jen části, takové fragmenty z toho bojového umění, ale cvičíme hlavně taktiku, použití zbraně či použití donucovacích prostředků. Není to tak, že by ti policisté plnili zkoušky na technické stupně, ale bojová umění se zakomponovávají do jednotlivých prvků a jednotlivých situací při napadení, při poutání pachatele a tak dále.

Jak dlouho se vy sám osobně věnujete bojovým uměním?
Karate cvičím už dvaačtyřicet let, jsem držitelem čtvrtého danu a allkampf-jitsu jedu nyní třicátý třetí rok a jsem držitelem šestého danu, takže dá se říct, že dlouho. (směje se)

Když se bojovým sportům s asijskými kořeny věnujete tak dlouho, byl jste se už osobně podívat v Japonsku? V kolébce těchto umění?
Ne, bohužel ještě ne. Samozřejmě, že mě to hodně láká a chtěl bych se tam jednou podívat, ale ještě se mi to nepoštěstilo. Se sportem jsem objezdil už opravdu hodně zemí, ale Japonsko mi stále chybí.