Čeští Hughesovi? Bráchové se potkávají v repre a hlásí: My spolu hrát můžeme!

To srovnání se nabízí. Zohornovi, Kovářovi, Kaberleovi, ale také Hughesovi nebo Galvasovi. Hokejový svět poznal několik bratrských dvojic či trojic, jedna taková roste i nyní v Česku, najdete ji v reprezentaci při Finských hrách. V ní se potkávají vůbec poprvé a věří, že ne naposled.

Ač vedle sebe vyrůstali, v současnosti spolu moc času netráví. Hokejový osud je totiž zavál geograficky daleko od sebe.

Starší Jakub (27) hrál ve Finsku, zkoušel bojovat v zámoří, žil ve Švédsku. Teď zakotvil v Třinci.

Mladší Tomáš (20) zase opustil Olomouc a rozhodl se dospívat v Liberci.

„Těšil jsem se na něj! Vidíme se zase po delší době, přes sezonu není skoro žádný čas,“ říká Tomáš.

„Cítím se jako doma, takže dobrý!“ přitaká Jakub.

Eliáš mu vzal slova a musel improvizovat. Góly? Kluci musí být zabijáci, hlásil Moták

Oba vyrostli v Olomouci. Starší z bratrů si dokonce zahrál ještě se svým otcem Lukášem. Zatímco táta v extralize odehrával své poslední zápasy, potomek absolvoval ty vůbec první.

Tomu však bude zanedlouho už deset let. Teď jednu kabinu sdílí pro změnu s bratrem. Vůbec poprvé.

Možná to někoho překvapí, ale zásadní měrou za to může vcelku velký věkový rozdíl. V mládeži se logicky nepotkávali a když už mohli na seniorské úrovni, zrovna se oba vyskytovali buď na odlišné straně světa, Evropy, nebo Česka.

Tomáš Galvas po návratu do Liberce z kempu Pittsburghu.

Tu možnost dostávají od trenéra Zdeňka Motáka v reprezentaci.

„Vždycky jsme měli blízký vztah, jenom jak hrajeme oba hokej, moc se nevídáme, jen v létě. Přes sezonu si spíš voláme,“ praví Tomáš.

„Nejdřív jsem nevěděl, jestli taky pojede. Dozvěděl se to totiž o trošku později. Jsme rádi, že si to můžeme takto zažít. Doufáme, že z toho bude i nějaký dobrý výsledek, ať máme na co vzpomínat,“ přeje si Jakub.

Národní tým v rámci Finských her nejprve naráží ve čtvrtek v pražské O₂ areně na Švédy, v Helsinkách pak vyzve Finy a posléze také Švýcary.

Galvasové u toho nebudou chybět. Celou akci si chtějí užít, jsou spolu na pokoji, kustodi je k sobě přiřadili i v kabině.

Obránce Ocelářů Jakub Galvas si hlídá puk před brněnským útočníkem Lukášem Cingelem.

„Nevadí mi, ale nemusím ho mít všude vedle sebe!“ vyřkne s nadsázkou Jakub. „Kustodi to teda dělat nemuseli, ale jako bavíme se,“ přidá s dalším širokým úsměvem.

„Jsme všude vedle sebe. Mám tady výborného parťáka, jak do kabiny, tak na hotel,“ dodá mladší Tomáš.

Dlouho ke staršímu bráchovi vzhlížel. Pozoroval, jak objíždí reprezentační turnaje, vždyť taky v Česku patřil k nejlepším obráncům v ročníku.

Mimochodem, Jakub se na mezinárodní scéně potkával i s nejstarším z bratrů Hughesových Quinnem, oba se totiž narodili v roce 1999.

Bál se, jestli není moc starý. Frodla pozvání do nároďáku těší, Rusko na MS odsuzuje

To Tomáš si proti některému z Hughesových nezahrál. Jak další v pořadí Jack (2001), tak Luke (2003) přešli do mužské kategorie o pár let dřív. Dva z mladších bratrů se pak potkali v New Jersey, Jakub a Tomáš Galvasovi teď zase poprvé u áčkové reprezentace.

Mohli už v minulé sezoně, kdy Tomáš v Liberci produktivně vyletěl, jenže Jakub šanci nedostal.

Což platilo i pro seniorské mistrovství světa, kde si zahrál jen mladší z potomků. Paradoxně předběhl staršího bráchu, protože ten na účast na květnovém turnaji stále čeká.

Tomáš Galvas proskakuje kolem mantinelu.

Žárlí? „To nevím, třeba možná jo! Ale myslím si, že má teď taky velkou šanci. Hraje výborně,“ chválí ho Tomáš.

„Nechci se nějak porovnávat, ale je určitě super, že má takovou zkušenost za sebou. Teď je nová sezona, oba chceme, aby se nám to povedlo. Ale hlavně ať se rok co rok zlepšujeme,“ hlásí Jakub.

Zatímco třeba výše zmíněné zadáky Quinna a Lukea Hughesovi by k sobě do jednoho obraného páru přiřadil jen tuze odvážný trenér, možná přímo hazardér (přeci jen oba myslí především na ofenzivu), Galvasovi by spolu klidně hrát mohli.

V mnohém si jsou podobní, avšak Tomášovu nadstandardní odvahu a nebojácnost by skvěle doplňovala Jakubova zodpovědnost.

Finské hokejové hry 2026: Program, výsledky, nominace, tabulka

„Přemýšlel jsem nad tím, jestli by byla šance spolu hrát. A asi jo. Potřebovali bychom se víc načíst, brácha se víc zapojuje do útočných akcí, ale myslím, že bychom spolu dobře komunikovali a mohlo by to být dobré,“ tvrdí si Jakub.

„Já si myslím, že by to šlo určitě,“ souhlasí mladší z bratrů. „Uvidíme, jestli to vyjde už teď na repre, někteří trenéři vyžadují spojení levák, pravák. Ale dobře by to do sebe zapadalo, takže doufám, že si spolu někdy zahrajeme.“

Oba se navzájem sledují. Vědí o svých kvalitách, snaží se jeden od druhého přiučit to, v čem je ten druhý nejlepší.

Teď i přímo v reprezentaci.