Rusové mohou kanadský zákaz obejít. IIHF hrozí obrovské sankce, tvrdí bývalý soudce

Počet zemí odmítajících hrát proti Rusku narůstá. Podle bývalého soudce Sportovního arbitrážního soudu (CAS) Connyho Jörneklinta by ignorování verdiktu o jejich návratu přineslo hrozbu až miliardových sankcí. Szymon Szemberg, někdejší mluvčí Mezinárodní hokejové federace IIHF, zase varuje, že Rusko navzdory vízovým restrikcím v Kanadě využije své tamní hráče, aby za každou cenu mohlo světový šampionát juniorů odehrát, bez ohledu na bojkoty a kontumace.

Doposud už devět zemí oznámilo, že odmítá proti ruskému národnímu týmu nastoupit na led během světového šampionátu.

IIHF se tak ocitá pod obrovským tlakem, rozhodnutí CAS o okamžitém návratu sborné je pro ni totiž zcela závazné. „Fanoušci a ostatní se nesmějí na rozhodnutí CAS dívat z morální nebo emocionálního hlediska. Všichni vědí, že OJ Simpson zabil Nicole Brownovou a Rona Goldmana, ale OJ vyhrál případ, protože jeho právníci odvedli lepší práci než žalobce,“ napsal na síti X bývalý mluvčí IIHF Szymon Szemberg.

Bývalý mluvčí IIHF Szymon Szemberg.

„Prakticky každý ví, že je morálně špatně, aby Rusko aktuálně soutěžilo v hokeji, ale CAS rozhodl v jejich prospěch, protože ruští právníci odvedli lepší práci než rada IIHF, která měla pět let na to, aby adekvátně upravila své stanovy, ale neučinila tak,“ dodává.

Podle dlouholetého švédského soudce Connyho Jörneklinta, který v minulosti rozhodoval hned 28 případů u Mezinárodní sportovní arbitráže, je naprosto vyloučené, že by IIHF verdikt ignorovalo.

„Dokážu si představit, že by se Rusko obrátilo na CAS a žádalo, aby udělilo IIHF pokutu třeba miliardu dolarů. Ta částka je jen pro představu, ale musí být tak vysoká, aby si nikdo neodvážil pokutu riskovat a nebyl přitom rozdrcen,“ přibližuje Jörneklint.

„Právní systém, který jsme skrze CAS udržovali, riskuje rozpad, pokud mezinárodní sportovní organizace zůstanou stranou. A já si myslím, že to je zcela vyloučené.“

PŘEHLEDNĚ: Bojkotující Češi, shovívaví Slováci. Jak se země staví k návratu Rusů?

Rusko navíc nemusí mířit pouze na samotnou federaci světového hokeje. Podle švédského experta se terčem právních kroků mohou stát i jednotlivé národní svazy, které se rozhodly k bojkotu zápasů.

„Pokud by bylo Rusko nespokojené a mělo za to, že tyto země nerespektují rozhodnutí CAS bojkotem zápasů proti Rusku, pak by mohlo jít k CAS a říci, že těmto zemím by měli vyměřit vysokou pokutu, pokud zápasy neodehrají,“ vysvětluje Jörneklint.

V samotném turnaji by pak kontumací zápasů získávalo body zadarmo.

Komplikace se nicméně týkají i organizace turnajů, především pro nadcházející světový šampionát juniorů v Edmontonu a Red Deeru. Kanadský premiér Mark Carney již dříve rázně prohlásil, že v souvislosti s turnajem uplatní přísné vízové restrikce a Rusové se ho nezúčastní.

Bojkot! Proč váhali? Šéf hokeje je alibista, říká švédský novinář. Chybu vidí i u IIHF

„Skutečnost, že se turnaj koná v Kanadě, představuje pro Rusko velkou příležitost. V různých kanadských juniorských soutěžích (CHL a níže) hraje nejméně 70 Rusů (pravděpodobně přes sto). To znamená, že už mají víza (možná i pracovní povolení) a mohou se tak volně pohybovat po Kanadě,“ upozorňuje Szemberg.

Podle něj udělá Ruská hokejová federace (RHF) pro účast maximum.

„Ačkoli by tento tým s největší pravděpodobností zdaleka neodpovídal tomu, co by Ruská hokejová federace (RHF) za normálních okolností vybrala, v tomto případě to pro RHF nebude hrát vůbec žádnou roli. Vědí, že vyhráli spor u CAS, a udělají vše pro to, aby sestavili tým, i kdyby to znamenalo obejít kanadský zákaz udělování víz a mít slabší kádr.“

RHF by podle Szemberga dokonce mohla o uvolnění některého z hráčů požádat i kanadské kluby z NHL a díky početné ruské komunitě přímo v Kanadě by pro ni nebyl problém sestavit ani realizační tým.

S ruským hokejem v džungli právních kliček. Jak se dříve vylučovali agresoři

Tady ovšem narážejí sportovní regule na suverenitu států – zákony jednotlivých zemí jsou totiž nadřazené rozhodnutím CAS. Příkladem je Lotyšsko, kde vláda striktně zakázala svým sportovcům se proti Rusku utkat. A to i v případě, že by nastoupili pod neutrální vlajkou.

V takových případech pak mezinárodní sportovní právo nestačí.

Přestože tak má IIHF teoreticky možnost odvolat se k švýcarskému nejvyššímu soudu, jeho pravomoci jsou značně omezené. Soud totiž nezkoumá, jestli měl CAS pravdu, ale řeší jen to, zda při řízení proběhlo všechno formálně správně.

„Pandořina skříňka je dokořán. Umožnila to nečinnost IIHF, která neprovedla změny ve svých předpisech,“ kritizuje Szemberg. „RHF bude brát jakékoli vítězství jako vítězství, i kdyby to znamenalo zesměšnění celého šampionátu, a to až do finálového zápasu o zlatou medaili.“