Jdu NHL naproti, ale nikam nespěchám. Trejbal o draftu i knižním klubu s trenérem

V Calgary o něj stáli. Dokonce až tolik, že mu při pohovoru před draftem NHL ve snaze odehnat ostatní zájemce v žertu doporučili: „Ostatním týmům řekni, že tě zatkli.“ Nakonec to nebylo potřeba. Tobias Trejbal se stal součástí kanadské organizace. Na řadu přišel jako dvaačtyřicátý, z gólmanů jako úplně první! „Hodně o mě stáli, nechci je zklamat,“ hlásil osmnáctiletý hokejista.

Tradiční červnovou slávu, na níž se každoročně plní sny celé řadě nadějných mladíků, sledoval na dálku. Do Buffala neodletěl, raději setrval s rodinou v pohodlí domova.

„Řekli jsme si, že to oslavíme společně,“ vysvětloval Trejbal s odstupem na kempu reprezentační dvacítky v Chomutově.

Vše ale nešlo podle plánu. Přenos z draftu měl puštěný, ale moment, kdy si ho vybralo Calgary, zmeškal: „Zrovna jeden pick před tím, než jsem byl draftovaný, nám vypadl signál. Mohlo to být lepší, ale i tak jsme si to užili.“

Jaký na vás Flames zatím udělali dojem?
S trenéry gólmanů jsem si sedl lidsky i brankářsky. Hodně o mě usilovali, dokonce kvůli mně trejdovali za dřívější pick. Počítají se mnou do budoucnosti, já udělám maximum pro to, aby se NHL povedla.

Galvas se na draftu konečně dočkal. Uspěl další tucet Čechů, jedničkou je McKenna

Nabírá pro vás rázem reálnějších obrysů?
Určitě. V Čechách k ní nemáte úplně tak blízko, je strašně těžké se srovnat s brankáři, co tam jsou. Ale v Americe cítím, že to jednou můžu dát. Pomáhá mi to na psychice, jen potřebuju čas.

Může pomoct, že jste byl tažený vysoko?
Je to asi jedno. Určitě vám to přidá na jménu, jste víc vidět, ale pořád musíte makat a vybojovat si místo. Jako malý kluk vždycky sníte, že budete draftovaní a zase o krůček blíž NHL. Ale nesmím se zastavit, můj cíl je pořád daleko.

Ale musí vás těšit, že jste mezi brankáři přišel na řadu jako první, ne?
To je velká pocta! Klub do mě vloží úsilí a peníze, šlo o jeden z milníků, které jsem chtěl pokořit.

Tobias Trejbal na přípravném kempu reprezentační dvacítky.

S Adamem Klapkou jste mluvil? Nebo s Danielem Vladařem, který u Flames také působil?
S Adamem kuriózně ano. Potkali jsme se v červnu na ledě na tréninku, bylo to snad den před draftem. Říkal, že mi drží palce a je zvědavý, jak dopadnu. A vyšlo to na Calgary. Hned druhý den mi gratuloval. Max Curran, který tam byl vyměněný, se mi ozval ještě před draftem. Psal mi: Doufám, že to bude Calgary, hezky za mnou na pokoj! A stalo se.

Už jste absolvoval nováčkovský kemp. Dali vám domácí úkoly? Soustředili jsme se na klíčové věci, které mi pomohou co nejrychleji. Na to jsme se zaměřili, řešili jsme to každý den. To, co mi říkají, dává smysl. Budu to posouvat na další level.

Před minulou sezonou jste opustil Litvínov a odešel do zámoří. Správný krok?
Rozhodně nelituji, Amerika vždycky byla mým snem. V reprezentaci jsem jednou mluvil s Michalem Neuvirthem, ptal se mě, jestli chci chytat NHL, nebo extraligu. Každý malý kluk samozřejmě sní o NHL, on mi řekl: Musíš tomu jít naproti. Hrozně mi pomohl, od té doby jsem měl v hlavě jen Ameriku, za žádnou cenu jsem nechtěl zůstat. Zlomilo se to po roce v juniorce v Litvínově. Pak jsem byl rozhodnutý, že půjdu.

Výzva, které se nebojí. Tomajko se schází s juniory, zatím mu chybí Mrtka či Benák

V USHL jste získal cenu pro nejlepšího brankáře, úspěšnost zákroků jste měl 91,6 %. Se sezonou jste spokojený?
Byla povedená jak z mé strany, tak i týmově jsme hráli super. Je to velký krok, změníte se jako člověk, osamostatníte se. Hokejově je to rychlejší, fyzické, menší hřiště, méně času. Člověk si musí zvyknout, ale myslím, že jsem to zvládl dobře.

Šlo to hladce?
Pomohla mi i reprezentace, to byl jeden z X faktorů. Párkrát jsem nastoupil v osmnáctkách, zápasy se tempem levelu zámoří přibližovaly.

Bylo složité se osamostatnit?
Spíš taková novinka. Dosud jsem žil s rodiči, teď jsem poprvé byl sám. Zpočátku to bylo trochu těžší, ale nic, co bych nezvládl. Myslím, že jsem psychicky silný. Některé povahy to mohou mít těžší, já to zvládl dobře, bez problémů. Všichni mi říkali, že se pořád směju. Musíte se smát a pak budete šťastní.

Jak bude vypadat váš další vývoj? V příští sezoně byste měl zamířit na univerzitu.
Ještě nevím, na jak dlouho. Záleží, jak bude všechno šlapat. Vidím to tak na dva tři roky, pak by bylo super jít ve stopách Michaela Hrabala a podepsat smlouvu. To je ale ještě daleko, soustředím se jen na současnost.

Hrabal ji v Utahu podepsal až po roce.
Bylo zajímavé, že ji první rok odmítl. Ale já to úplně chápu. Když se podíváte, jaký měl rok v univerzitě, vyhrál nejlepšího gólmana, dostal pár ocenění a chytal neskutečně... Obzvlášť pro gólmana je důležité vyspět. Nemusíte nikam spěchat.

Teď budou všichni čekat, že na něj navážete.
Bude to výzva. Udělám všechno pro to, aby se to povedlo co nejlépe.

Univerzitní cesta mezi mladými hokejisty frčí. Proč?
I týmy v NHL tuhle cestu preferují. Už jsem se tam byl podívat, neskutečné podmínky, všechno, na co si vzpomeneme. A určitě je plus, že se můžu i vzdělávat. Dokonce máme knižní klub s trenérem, což se u hokejistů moc nevidí. Je to určitě zábava a těším se tam moc.

Volal mi Hrdina, Faksa mi psal. Vaněček se těší z draftu, v zámoří postrádá české jídlo

Co obnáší knižní klub?
Koupili nám knihu o All Blacks, ragbistech Nového Zélandu. Popisuje jejich kulturu, jak fungují jako tým, jak se chtějí každý den o procento zlepšovat. My si potom každý den čteme jednu kapitolu a vždycky si zakroužkujeme věci, které nás zaujaly, a diskutujeme o nich před tréninkem.

Poptávka je i po českých gólmanech, na draftu se jich dočkalo šest. Čím to?
Podle mě je to kvalitou trenérů. Každý mládežnický gólman má k dispozici trenéra, může si s ním povídat, řešit s ním gólmanské věci, psychiku. Obzvlášť pro brankáře je důležité být stabilní v hlavě.

A vy jste navíc další mladík z Litvínova, kterému se zadařilo.
To dělá Zdeněk Orct. Začal jsem s ním spolupracovat po pár letech, co jsem šel do brány. Dává to s ním smysl, rozumí tomu.

Mluvili jste spolu během sezony?
Je tomu nakloněný, za to jsem mu vděčný. Volali jsme si, pokecali jsme o životě i o gólmanských věcech. Snažili jsme se rozvíjet komunikaci co nejvíc.