Dobrej hit vždycky potěší, hlásí tvrďák v defenzivě brněnské Komety Nedomlel

V extralize vystřídal sedm klubů a v minulosti patřil mezi neoblíbené soupeře Komety. Teď má třiatřicetiletý obránce Richard Nedomlel svůj důraz i obětavé blokování střel nabídnout právě Brnu. „Každý máme svoji roli a snažíme se ji dělat na sto deset procent,“ míní hokejový tvrďák, který vzpomíná i na dělovku Martina Frka, po níž měl měsíc fialové stehno.

Už jste si zvykl, že jste hráč Komety? Oblékal jste v extralize hodně dresů a Kometa byla vždy soupeřem a někdy i nepřítelem.
Zvykl a je to tady parádní. Kluci mě vzali v pohodě. Ono po zápase si podáte ruku a je vše v pořádku. V tomhle je hokejový život takový, že nikdy nevíte, kam vás to zavede. Jsem tedy rád za tu šanci a že tu můžu bejt.

Ale z Brna se do Sparty nechodí a když ano, tak je to bráno jako velezrada. Vy obléknete oba dresy. Bral jste tehdy Kometu, za typického rivala?
O to jsou tyto zápasy lepší, je tam najednou více emocí. Kde jsem byl, byl jsem rád. A teď jsem v Brně, kde budu dělat maximum pro kluky a pro vítězství.

Máte v paměti nějaký větší zážitek, než je nečistý hit na brněnského Joža Kováčika v čtvrtfinále v dresu Sparty před devíti lety?
Čekal jsem, kdo to kdy vytáhne. Přijel jsem z Ameriky mladej a vyblázněnej. Je to zkrátka tak, stalo se. Teď už to nevrátím. Když to teď vidím znova, tak to byla blbost. Člověk se však nějakým způsobem vyvíjí a chyby k tomu patří. Je mi třiatřicet, už jsem v tomto snad trošku vyspěl.

Vzpomněl jste si na tento moment, když vám teď zavolala Kometa?
Hned po tom incidentu tam byla dohra s Tomášem Vincourem, dnešním sportovním manažerem Komety. Ale já jsem s ním potom hrál v Hradci a asi tři roky dozadu jsme se nějak potkali a on se ptal, jak dlouhou mám ještě smlouvu. Pak jsme to doladili.

Zraněný Jozef Kováčik po zákroku Richarda Nedomlela ve čtvrtfinále extraligy v sezoně 2016/2017

Potěší vás hit víc než gól?
Dobrý hit vždycky potěší, ale spíš koukám na týmové věci. Jaké máme oslabení, přesilovky. Ale jestli si něčeho nejvíce cením, tak jsou to bloky.

Váš hokejový podpis je jednoznačný. Nikdy jste asi nebyl nějaký odstřelovač z modré a vaše práce byla vždycky trochu jinde.
Přesilovku jsem hrál naposledy někde v kanadské lize. I když kecám. Pan Růžička mě v Hradci dal na přesilovku před bránu! Aby to lítalo kolem mě. S mými parametry a zvykem bylo těžší si přehodit, že to nemám blokovat, ale mám to nechávat prolétávat.

Ještě se naučit tečovat, to je také umění.
No, oni to spíš stříleli kolem mě. Ty teče jsou docela těžké. Oni, ti mladí, to dneska přímo trénují. Mně jenom řekli, ať se nepouštím do větších akcí a jenom tam… Tak jenom stojíte a oni vás obstřelí.

Chybí vám to někdy? Šel jste si někdy během kariéry ťuknout hobby hokej a najednou z vás byl ten umělec na ledě?
Ne, to asi nikdy. Mně se vždycky líbila defenzivní hra, taková poctivá, tvrdá. A vždycky jsem se toho držel.

Taky jsem si říkal, jestli se jednou Radegast Index nebude jmenovat Nedomlelův, nebo jestli nebude Nedomlelova trofej.
To nevím. Ještě tu máme stále Michala Gulašiho.

Přesunul jste se k němu do týmu, abyste ho měl pod kontrolou?
Já si myslím, že je dobře, že je nějaký takovýhle index. Pak jsou vidět přesně hráči, jako jsme my s Gulim. Zkrátka ti, kteří nejsou úplně v sestřizích hokejové krásy. Každý máme svoji roli a snažíme se ji dělat na sto deset procent.

Je v tom jistá dávka masochismu?
Člověk si na to zvykne, že se musí po zápase zaledovat. Hlavní je, že to pomůže vašemu týmu.

Udělal jsem pro NHL všechno, shodli se Brabenec a Kunc. Před farmou volí Kometu

Už vám ten dobrý blok „zachutná“? Ono to často umí pobláznit tým, stejně jako super přihrávka, šance nebo gól.
Může to trošku nakopnout momentum. A když stojíme jeden za druhým, tak si myslím, že ano, že to určitě je potřeba.

Jaká jsou vaše rána po zápasech?
Večer je to ještě v pohodě, to se to zaleduje. Druhý den ráno je to trošku horší, ale pak, jak se to rozhýbe, tak je to dobrý. Po těch letech už víte, co s tím máte dělat.

A je to ve třiatřiceti horší?
Zatím ne. Přijde mi to naopak lepší, že už to líp snáším.

Je tam pocit sebezáchovy, nebo to musí hráč ze sebe tak trošku dostat...
Že to bude bolet? Ale zase když do toho jdete s tím, že víte, že to bude bolet, tak to není tak hrozný. Pak jsou ještě takové střely, které třeba nevidíte. Jste s hráčem v souboji nebo něco a přistane vám zezadu na lýtko. Když to nečekáte, tak to bolí daleko hůř než třeba příklep do kotníku. Když s tím počítáte, že to bude bolet, tak se na to tělo nějak připraví. Ale když to přilítne odněkud, kam to nevidíte, tak to dokáže štípnout daleko víc.

Luke Witkowski, váš nový spoluhráč a typologicky velmi podobný hráč, vyprávěl o střele českého bombarďáka Martina Frka, se kterým se potkal v Detroitu a jehož střely byly nebezpečím i pro spoluhráče. Kdo je váš fantom?
Já tam byl taky! Hráli jsme s Frkem na farmě Detroitu v Grand Rapids. S ním v týmu to bylo dobré, ale pak mě vyměnili do Chicaga a Frčák mě trefil v zápase na stehno. Měsíc jsem měl stehno zelené, fialové a modré a myslel jsem si, že mi upadne noha. Šílený kanón. Na tréninku trefil Mitche Callahana střelou z první. Puk se odrazil od hokejky a také tam bylo nějaké vážné zranění čelisti.

Vegas mi otevřelo oči. I největší hvězdy makají naplno, ví posila Komety Brabenec

Ono asi jste si užil i v Třinci třeba s Martinem Růžičkou. Extraligovým vyhlášeným kanonýrem.
Někde se to natrénovat přeci musí. Stejně jako ty bloky. Je blbé, když se někdo zraní, a je pravdou, že do očekávaných střel v tréninku tak usilovně nejdete.

Oni trénují přesnost a tvrdost střely, učíte se během kariéry vy někoho trefit?
Je to k zamyšlení. Mé ročníky (1993) vyrůstaly na Scottu Stevensovi, Chrisi Prongerovi, na tvrďácích. Ale on se hokej změnil, není to už tak, že hodíte kotvu na někoho a jezdíte s ním, ničíte mu život. Je to výrazně těžší. Ale patří to k tomu.

A je třeba se naučit hitovat správně?
Je to průser, když jedete na menšího hráče, než jste vy. Automaticky ho trefíte na hlavu. Nechcete mu nic udělat, ale hrozí něco vážného. Není to už tak volné, jak to bývávalo. Dřív to pomalu byla chyba útočníka, že se takhle postaví. Nebo při klasickém bodyčeku jde takto on do vás. Dnes už to tak není. Ale dá se to naučit. Na druhou stranu oni se učí tomu vyhýbat. Když uvidí mě, Guliho nebo Luka, tak to budou asi raději chtít vzít okolo.

Máte tam ten zlomek sekundy, kdy víte, co nastane, že to bude čistý hit, nebo je průšvih?
Je to hrozně rychlé. Jedete do souboje s tím, že jdete dělat svou práci, a bum, už to nevrátíte. Pak na to třeba koukáte na videu a říkáte si, proč jsem tam vůbec jezdil. V tu chvíli to ale vidíte ze svého pohledu. Třeba u faulů kolenem se ale opravdu snažíte často tu nohu stáhnout, jenže ne vždy to stihnete.

Zábranský: Fotbalu za Lužánkami fandím, ale já pragmaticky myslel na naše děti

Vaše trojice s Gulašim a Witkowským je papírově opravdu tvrdá, na druhou stranu: vejdete se do sestavy všichni, když Kometa zároveň přivedla dalšího tvrďáka Kučeříka, komplexního Svozila a celkem má deset obránců v přípravě?
Ono je to ale dobře. Ti nejlepší budou hrát.

V 33 letech a s mistrovským titulem v kariéře se nehledá jistota?
Já to beru jako výzvu. Proč ne? Samozřejmě by se mi nechtělo jít jinam, a proto budu dělat maximum, aby to vyšlo. Mohou přijít zranění, tresty…

Může fungovat i dvojice složená z dvou řezníků?
To nevím, ale třeba na oslabení to může pomoci.

Budete zlí?
A proč ne? Může to na soupeře fungovat.

Jak se to pak mixuje s hračičky a techniky?
To uvidíme, ale to je to pravé hledání receptu. My víme, co je naše práce, a tu budeme dělat.

Hrála ve vašem rozhodování nová aréna, nebo jste na novotu zvyklý s třinecké Werk Areny?
Mně se hlavně líbil zájem Tomáše Vincoura. Já se sem těšil, protože to beru jako správnou výzvu.

Jste známý i svou nedostupností, proč?
Mám zásady. V play off nedávám rozhovory vůbec a v průběhu sezony si chráním soukromí. Vyloženě se nebráním, ale nevyhledávám pozornost.

Co si tedy chráníte?
Když nejsem na zimáku, tak jsem venku se psem, na výletě s rodinou, manželkou. Zkrátka normální chlap.

Obránce hokejové Komety Brno Richard Nedomlel (5. srpna 2026)

Už tedy s psíkem mapujete Brno?
Náplavka je nádherná! Odpoledne, když je pěkně, tak vyrážíme pravidelně.

To jste přišel ve správný moment, ještě loni by to nešlo.
To je nové? No tak tím líp. Pes to tam miluje. Brno je ale celé nádherné. Já tu byl už na letní přípravu, měl jsem čas a prostor poznat kluky i město.

Co na náplavce tady doporučit?
Se mnou je to jednoduché, mají výbornou mangovou matchu a ledové kafe. Já teda od ženy ochutnal a taky je to dobré. Nicméně já se držím klasiky. Vezmu psa a jdu na normální ledové kafe.

Čím to je, že se hokejoví tvrďáci mimo led tak rozněžňují? Michal Gulaši je módní guru, Luke Witkowski si s dětmi a fenkou hraje.
Já to tak mám také. Mezi mantinely máte dost prostoru se vyblbnout, nevyhledáváte nic konfliktního. Já jak vidím děti, tak jsem taky úplně někdo jinej.

Zažil jste své opaky?
Moc ne, třeba v Třinci fakt platí, že disciplína je na prvním místě. Takže těch životních divočáků jsem fakt tolik nepotkal.

Rybář, pohodář, zámořím obouchaný bek. Čekají se od nás velké věci, ví Svozil

Má váš typ hráče místo v reprezentaci?
Nevím, ona je to asi otázka na trenéry, ale třeba Radko Gudas byl v téhle roli výborný. Bylo by to hezké a v dlouhodobých týmech, tedy v extralize jsou určitě „zlí muži“ v týmu potřeba. Pár by jich měl mít každý mančaft.

Máte za ty roky s někým osobní rivalitu?
Asi ne. Já jdu každý den do práce a tu nechávám tam.

Takže ani provokatéři typu Daniela Rákose se vám pod kůži nedostali?
S Bambusem jsem byl chvíli v Hradci Králové. Je to dobrej kluk. Zavzpomínáte si pak, jak jste po sobě kdysi štěkali, takže ještě máte čemu se smát.

Nesete si minulé zápasy s sebou?
Kapitoly rozjeté nemám a nepamatuji si, co s kým kde bylo.