Olesen: Priskeho mám rád, asi mu napíšu o lístky. Co ho udrželo v Budějovicích?

Třetí sezonu v dresu hokejového Motoru začíná Nick Olesen. Třicetiletý dánský útočník hovoří o tom, proč odmítl nabídky odjinud a spojil svou nejbližší budoucnost s Českými Budějovicemi. V novém ročníku na něho Jihočeši budou znovu spoléhat, přestože má za sebou extrémní minulou sezonu, kdy odehrál téměř 90 zápasů. Rodák z Frederikshavnu vypráví, proč ho láká zápas fotbalové Sparty a na jaký životní okamžik ze své kariéry nejraději vzpomíná.

V Motoru jste loni podepsal novou dvouletou smlouvu. Takže se vám v klubu opravdu líbí?
Už to, že tady začínám třetí sezonu, mluví samo za sebe. Znamená to, že se mi tu opravdu moc líbí. České Budějovice jsou skvělé město a máme tu výborné fanoušky, podle mě jedny z vůbec nejlepších v celé České republice. I proto jsem zde s radostí podepsal novou smlouvu na další dva roky. Styl hokeje, který tady hrajeme, mě hrozně baví a celé to prostředí mi sedí.

Mluvilo se o zájmu i jiných klubů. Měl jste po první či druhé sezoně reálné možnosti odejít?
Ano, měl jsem nějaké nabídky z jiných týmů. Ozvaly se kluby z různých zahraničních lig, ale mým cílem bylo zůstat v Česku a pokračovat v dresu Motoru. Bylo to pro mě nakonec snadné rozhodování.

České Budějovice zbrojí. Do útoku přichází Krastenbergs, na zkoušku i Hejdukův syn

Českou extraligu tedy hodnotíte vysoko?
Je to nesmírně kvalitní a technická liga. Všechny týmy hrají velmi organizovaný hokej a každý hráč na ledě přesně ví, co má v danou chvíli dělat. Hrát tuhle soutěž není jednoduché, ale pro mě je to skvělá výzva a musím neustále hledat cesty, jak se prosadit.

Po loňském světovém šampionátu se mluvilo o tom, že o vás projevily zájem i některé týmy z NHL. Jak to tehdy vypadalo?
Mistrovství se mi tehdy opravdu povedlo, takže je pravda, že mým agentům volalo několik týmů ze zámoří. Na druhou stranu už jsem trochu starší hráč, letos mi bude jednatřicet let. Odejít v tomto věku do Ameriky a bojovat o šanci přes farmu v AHL není vůbec jednoduché rozhodnutí. S agentem jsme sice s několika týmy mluvili, ale nakonec pro mě bylo mnohem snazší a přirozenější zůstat v Budějovicích.

V první sezoně za Motor jste byl s 15 góly nejlepším střelcem týmu. V minulé sezoně jste sice vstřelil 14 branek, ale připsal si podstatně více asistencí. Mění se vaše role ze střelce v nahrávače?
Myslím si, že dokážu hrát obě tyto role. Vždycky záleží na konkrétním zápase – když se ocitnu v dobré pozici pro skórování, tak se samozřejmě nesnažím za každou cenu ještě nahrávat. Tyhle věci se mění rok od roku a závisí to i na statistikách. Například na mistrovství světa před dvěma lety jsem měl na kontě nejvíce vstřelených gólů, zatímco letos jsem měl naopak nejvíce asistencí. Hraji zkrátka tak, jak to v danou chvíli nejlépe pomůže týmu.

V přípravných zápasech před novou sezonou na svůj první gól stále čekáte. Jste kvůli tomu nervózní?
Vůbec ne, příprava je zkrátka jen příprava. Góly v ní se do statistik nepočítají. Minulá sezona pro mě byla extrémně dlouhá a náročná, odehrál jsem v ní snad 90 zápasů včetně základní části, play off, olympiády, kvalifikace a duelů s národním týmem. Pro mě je teď nejdůležitější dostat se zpátky do optimální fyzické kondice a být stoprocentně připravený na chvíli, kdy sezona skutečně odstartuje.

Odehrát téměř 90 zápasů za jednu sezonu v Evropě zní neuvěřitelně. Byl to nejtěžší rok vaší dosavadní kariéry?
Rozhodně to bylo nesmírně těžké. Celou sezonu hrajete v podstatě tři zápasy týdně, do toho play off, reprezentační akce a příprava na mistrovství světa. Navíc vás neustále provázejí drobná zranění, tělo bolí a vy nemáte téměř žádný čas na pořádný odpočinek a regeneraci. Extraligové play off jsem dohrával se zraněním. Teď už se ale cítím skvěle, jsem stoprocentně zdravý a plný očekávání před novou sezonou.

Musel jste kvůli takové zátěži upravit svůj režim při letní přípravě? Potřeboval jste více odpočinku než obvykle?
Ano, po takové náloži jsem v přípravě potřeboval více odpočívat. Neodehrál jsem všechny přípravné zápasy. Trenéři mi dali více prostoru na regeneraci a spíše než na ledě jsem trávil čas v posilovně, abych tělo po té obrovské zátěži správně zpevnil a připravil.

25 fotografií

Když máte v Českých Budějovicích mezi tréninky a zápasy volný čas, jak ho nejraději trávíte?
Budějovice jsou nádherné město. Rád chodím ven na dobré jídlo a moc se mi líbí okolí řeky Vltavy. Často trávím čas u vody nebo na plovárně, je to pro mě takové místo pro relaxaci. Vnímám Budějovice už jako druhý domov.

Nemůžete nedostat otázku na české pivo. Jak vám chutná?
Ano, ochutnal jsem a musím říct, že české pivo je opravdu skvělé. Velmi mi chutná, takže jsem v tomto ohledu rozhodně na správném místě. (usmívá se)

A co český jazyk? Jak jste na tom po dvou letech s porozuměním?
Čeština je neuvěřitelně těžký jazyk. Rozhodně nejsem schopný vést v češtině plynulou konverzaci, ale spoustu jednotlivých slov už přirozeně pochytím. Člověk spoustu věcí slyší každý den v kabině, takže základním frázím rozumím.

V pražské Spartě působí váš dánský krajan Brian Priske jako fotbalový trenér. Sledujete ho?
Ano, mám ho docela rád. Vím i to, že měli v týmu několik dánských fotbalistů. Osobně jsem s ním sice ještě nemluvil, ale napadlo mě, že bych mu mohl napsat a poprosit ho o nějaké lístky na zápas, když už jsem tady v Česku. Bylo by to docela vtipné.

Sparťanský trenér Brian Priske během derby proti Slavii

Zpátky k hokeji. S Dánskem jste zažil mistrovství světa i olympijské hry. Je národní tým pro vás stále tou největší motivací?
Bezpochyby. Nezáleží na tom, z jaké země pocházíte. Hrát za svou vlast je pro každého hokejistu ta největší čest. Mít možnost hrát za Dánsko na mistrovství světa a zažít olympijské hry je splněný sen, který máte od dětství. Motivace hrát za národní tým je obrovská. Turnaje jsou navíc kratší a intenzivnější než dlouhá klubová sezona, takže je možná o něco snazší udržet si nejlepší formu po celou dobu. Ale ten pocit, když si obléknete reprezentační dres, je vždycky výjimečný.

Před dvěma lety jste na mistrovství světa vstřelil rozhodující gól Kanadě, čímž jste ji vyřadil ve čtvrtfinále. Berete to jako největší moment své kariéry?
Dokázali jsme tehdy něco, o čem jsme se předtím neodvažovali ani snít. Pro celou naši zemi to byl neuvěřitelný zážitek a obrovský úspěch. Olympiáda byla skvělá, ale tenhle zápas a gól proti Kanadě byly pro mě ještě o kousek výš. Doma v Dánsku se mě na to lidé, a hlavně novináři, ptají každé léto. Moje odpověď je pokaždé stejná: je to pravděpodobně největší moment mé dosavadní kariéry. Když na mě tyhle záběry občas vyskočí na sociálních sítích, rád se na ně podívám a zavzpomínám. Pro tak malou hokejovou zemi, jako je Dánsko, to byl moment, který si budu pamatovat do konce života. Osobně rád vzpomínám i na gól proti Česku na olympiádě. To bylo taky docela zajímavé.